Poradenský seriál, 4. díl
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Poradenský seriál, 4. díl V minulém díle jsme si povídali o svých pocitech, které můžeme cítit při pečování o blízkého, a že jsou všechny v pořádku! Dnes pojednám o tomto: A co když náš vztah s potřebným není úplně zalitý sluncem, ale přesto pro něj cítíme potřebu něco udělat? Stává se. Situace, kdy potřebný není náš favorit, nebo s ním nemáte blízký vztah, případně došlo již dříve k nějakému nedorozumění, odcizení, hádce, zranění ve vztahu, nebo jste s rodičem, blízkým nežili, vztah nebyl nikdy navázán… atd. Přesto se může stát, že budete osloveni o pomoc… Prosím, nehrajte si na spasitele a buďte k sobě i k potřebnému upřímní! Nechte si pomoci profesionály. Pokud chcete pomáhat někomu s kým máte složité vztahy, velmi se zamyslete, a vše dobře zvažte. Pomáhání není povinnost! I když se v zákoně o rodině píše, že nejen rodiče mají vyživovací povinnost k dětem, ale že i dospělé děti mají povinnost se o své rodiče postarat a zajistit jim výživu… … přesto jsou výjimky, který ctí i zákon! A není to vymahatelné. Nejprve radím, abyste si sami s někým promluvili: s odborníkem na sociální práci, kdy si ujasníte, co bude potřeba, a co vás čeká, jak potřebnému sehnat pomoc i prostředky na ni od státu, na jaké dávky má nárok atd. s terapeutem, se kterým si promluvíte o svých pocitech zkuste v rodině najít někoho, kdo k potřebnému má neutrální vztah a pomůže vám zajistěte péči od odborníků nebo sežeňte někoho, kdo péči zajistí pokud je vztah velmi složitý, obraťte se na někoho, kdo péči zajistí za vás a bezplatně… zde bych zkusila nějakou poradnu, obecní úřad v místě bydliště, hledejte sociální oddělení Pokud mohu poradit: pomoc úplně neodmítejte, i když jsou vztahy složité. Zkuste věc zvážit v klidu, bez emocí. Nemusíte se stát pečujícím, můžete jen péči zkusit zajistit přes prostředníka, sociální odbor, sociální pracovnici v nějaké pečovatelské službě. Proč vám toto radím? Protože odmítnutí pomoci se ve vás usadí, a po čase si to můžete vyčítat. I když vám třeba potřebný ublížil. Vím, že je to velmi tenký led a že situace mohou být různé… A také se muže stát, že potřebný o pomoc nestojí, odmítá ji. Pokud se to stane, alespoň jste to zkusili! Nikoho nelze do ničeho nutit. A teď trochu prakticky: 1. V první řadě zjistěte, zda má potřebný požádáno o Příspěvek na péči. Žádá se na Úřadu práce na oddělení Nepojistných sociálních dávek, Příspěvky na péči. Zatím! Jelikož toto píši v době, kdy se různé dávky mění na superdávky, není jisté, co se stane, a je možné, že agendu převezme jiný odbor, o čemž se už uvažuje (neoficiálně by to měly převzít sociální odbory na městských částech či obcích, kde to před nějakou dobou již bylo… ale uvidíme) 2. Služby pro péči je nejlépe hledat na internetu, hledejte místní Pečovatelské služby (Diakonie, Charita, Sociální služby místní městské části apod.) 3. Je možné se také domluvit s praktickým lékařem dotyčného, ten může předepsat i zdravotní služby na pojišťovnu, tzv. Domácí péči, pokud ji potřebný potřebuje. Zajištění léků, odběry krve, převazy, zajištění cévky, dovozy na dialýzu, vše, co se týká zdravotní péče. Je možné domluvit 1-3 návštěvy sestry denně. 4. Zrovna tak napíše praktik třeba hole, chodítko nebo vozík, pokud je potřeba, a to vše může být zdarma. Které vozíky a další kompenzační pomůcky jsou na pojišťovnu se dá najít také na internetu, případně můžete najít organizace, které se tímto zabývají, a také pomůcky půjčují, třeba polohovací postele (Půjčovny zdravotních pomůcek). Můžete požádat sestru ergoterapeutku, která přijde udělat k potřebnému šetření a poradí, jaké pomůcky použít, a kam je v bytě přidělat, a také jak byt upravit! 5. Dále je možné nalézt a zajistit různé sociální dávky, které pomohou služby zaplatit. Jsou i různé poradny zdarma, které poradí, jak postupovat. Milí potencionální pečující! Pomalu se můj Poradenský seriál o pomoci pomáhajícím a pečujícím o potřebné chýlí ke konci. Co napsat na závěr? Držte se! Pomáhejte, ale myslete hlavně na sebe. Jako v letadle „nasaďte masku nejdříve sobě!“ Každá pomoc se počítá a vždy se dá něco dělat. A já jsem tady stále pro vás. ~ Zuzana Vránová, 19.7. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Vhledy Zenové vědmy – období ve znamení Lva
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Vhledy zenové vědmy ~ pro období ve znamení Lva (21. 7. – 20. 8.) POCHOPENÍ Léto je v plném proudu! Zábava, smích, volnost a zážitky srší ze všech stran a my nevíme, co dřív. Život je skvělý, plný neuvěřitelných nabídek a lákadel. Všechno je možné, a ještě něco víc. Vítejte ve Lvu! No a pak je tu ta druhá poloha léta – touha po klidu, odpočinku, zákoutí, knihách, nerušených procházkách přírodou. A do třetice, ideálně mix všeho. Tohle všechno nám léto nabízí a záleží na naší schopnosti pochopit své hluboké niterné potřeby a následovat je. Páže Vody nám pro toto období přináší hluboký vhled, jehož lidovou obdobu chronicky známe. Zkrátka, jaký si to uděláš, takový to máš. Na jednu stranu můžeme až fyzicky pocítit tu úlevu, že je to možné, na druhou stranu následuje jemná pachuť, že nám to nikdo nenabídne na zlatém podnose. Náš vnitřní král se cítí zklamán, že si to musí zorganizovat sám. Ale právě v tom je ta pravá lví medicína – odvaha sestoupit z piedestalu a nahlas definovat své vnitřní tužby a potřeby, a stát se tak zranitelným a přístupným. Pochopení nám připomíná, že veškerá omezení jsou pouze produktem naší mysli. Čemu věříme, to se zhmotní. Zní to jednoduše, ale někdy je nesmírně těžké to změnit. Obzvlášť pokud to, čemu věříme, je několik generací staré a my jsme mnohokrát byli svědky toho, jak magickou sílu to má pro naše předky. Klíčovým slovem pro následující měsíc je MOHU. Mohu cokoliv, pro co se rozhodnu a vynaložím pro to energii. Prozkoumávat vlastní vnitřní omezení a převzít odpovědnost za to, že to my sami jsme si gecli do zlaté klícky, kterou odmítáme opustit a zároveň křičíme do světa obžalobu na život, ve kterém nemůžeme létat, je přesně tím magickým kouzlem, který promění naši realitu a vrátí nás do lvího majestátu a velikosti. Jsme totiž tak velcí, jak malá je naše klícka, kterou se obklopujeme. ~ Samandra, vaše zenová vědma; 19.7. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Český les, kraj, kam nikdo nechodí
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Český les, kraj, kam nikdo nechodí Na začátku prázdnin jezdíme pravidelně s mužem na pár dní na čundr. Termín je dán nikoli naším svobodným výběrem, ale účastí našich dětí na skautských táborech. Je to čas, kdy bývá obrovské horko a nebo pořádné bouřky (či kombinace obého) a taky je všude spousta lidu. Výletníci, podpořeni začátkem prázdnin a volnými dny, jsou snad všude. Poslední roky tomu ještě přidává raketově vzrůstající popularita stezky Českem. Letos jsme chtěli jen na Bílé Karpaty, jenže tam by asi bylo strašné horko a spousta stezkařů a tak jsme se rozhodli, že se vydáme někam, kde nikdy nikdo nebyl, neb tam nejsou hospody, tedy do Českého lesa. Vnímala jsem to vždy jako takovou Šumavu B, prostě okrajová část, která není tak vysoká/hezká/zajímavá, aby stála za návštěvu. V Českém lese je les. Všude. Většinou hospodářský, tj. smrkový, takový ten klasický houbařský, v podrostu borůvky, v nižších partiích mech, kapradiny a přesličky. Ale najdou se i relikty původních porostů a zbytky mokřadů. Vojenská minulost je silně přítomná, cesty jsou rovné, dlouhé a často zpevněné. Jelikož je šířkou přeci jen menší než Šumava, vysídlené hraniční pásmo zabralo značnou část území a vesnice, co vojáci srovnali se zemí, si vzala příroda nazpět. Připomínek na ty, co tu kdysi žili, je málo a pokud se nedíváte pečlivě, nevšimnete si. Snad jen občasné louky s pradávnými jmény, co můžete najít uprostřed hustých lesů dávají tušit původní osadníky. Sem tam lípa nebo třešeň. Zato po stráži hranic tu zbyly opuštěné roty, strážní věže, ze kterých jsou dnes monumentální rozhledny, a nesekaný bolševník. Chtěla jsem tenhle článek nazvat krajina, která nezve k návratu. Jenže… kde jinde můžete jít několik dní ve vrcholné sezóně aniž byste potkali člověka, když nebudete chtít? Kde můžete bez rozpaků pít vodu z hojných studánek? Kde nemusíte řešit, kde budete dnes spát? Kde vzduch voní? Kde svoboda je hmatatelná? Ta krajina má své (velmi skryté) kouzlo. A když přejdete čáru, dostanete se na obydlenou bavorskou stranu. Vypadá trochu jako naše Vysočina. A připomínek na odsun (z německého pohledu přísun) obyvatelstva je tam víc než dost. Uvědomíte si, že to byla opravdu těžká doba a ne všechny jizvy jsou úplně zahojené. Sešli jsme ukrutným parnem do městečka s medvědím jménem, navštívili jsme všechny funkční provozovny a před jedinou hospodou nápis „Mittwoch is der schnitzel tag“. Zázraky se občas dějí. A pak, o týden později, s výhledem na vzdálené, nekonečné, modré vrcholky, na siluetu Havrana, si uvědomuju, že moje místo v životě je nahoře. Už teď se mi stýská. ~ Hana Valentová, 19.7. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Mozkolam 7/25
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Mozkolam ~ červenec 2025 ~ Alžběta Vintrová, 19.7. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Moje první pitva
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Moje první pitva Skokan potkala jsem skokana ležel tam klidněbyl tam už od rána v téhle kostičkované jizběs podloženou hlavou, mokrýma nohama, bílou rukou trochu vypadal jak Wericha v jednu chvilku rozřízla mu tělo ta živá ženatak, jak by se to mělovnitřnosti pánu jiný pán vyvrhmě se chtělo taky vrhat utekla jsem(utřela nohy na dezinfekční rohožce a ven)vrátila se (rozkrájen mozek na podložce a ven)utekla jsem(pach jiného mě z ven vrátil sem) rozhlédla jsem se dokolapaní přejeta metrem C za mnou pod bundou ležela přede mnou shnilý pánza rohem zas dalšína podlaze krevstrop je jediný prázdný Ale já jsem ráda, že jsem tam byla a že jsem viděla, co už nejsme a čím i tak zůstáváme. ~ Eunika Eyerová, 19.7. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Pochůzka 11.
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Tvůrcovské noviny Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Tvůrcovské noviny Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Z Nitrolebních Pochůzek Pochůzka 11. Dneska se pokusím být ryze vtipná. Můžete mi dát vědět, jestli se mi to povedlo. Téma ožehavé, láska prepperů… BLACKOUT Takže náš blackout proběhl takto: Rekonstruujeme seniorův byt. Přímo nad naším. Tudle jsme pozvali elektrikáře, aby se mrknul co kam vede a zkontroloval takovej ten cosi přepětí. Chlapík přišel v dobré náladě a vypadal trošinku jako Obelix. Dlouhý vlasy a na vousech copánek. Ovšem jak chodil bytem s měřákem, povážlivě mu začal vadnout obličej a copánek na vousech zplihl. Ano, jedná se o elektrikářský veledílo, takový elektroGabčíkovo. Dopadlo to výborně, elektrikář jen trochu v šoku. My v klidu, my to čekali. No a teď ten zlatej hřeb. Je chvilku po poledni a já sedím dole a čekám na povel k montování skříní. Chlapík nahoře zatím přivrtával podlahový lišty ke zdi. Naslouchám zvukům vrtačky a najednou temno jak vod Jiráska. I zavyla jsem z okna do okna, ať všeho nechá, že nejde proud a jdu tam. Nahoře chlapík živej, jen trošku vyklepanej z nastalé situace. Jako chápete, všechny zdi máme zmapovaný, projitý s měřákem, víme, kde vedou dráty. Ale náhoda je někdy zlomyslnej skřítek s rolničkou na čepičce, že jo… Tak jsme vyrazili dolů pro klíče od jističe na chodbě, ale to už se otevíraly dveře na chodbě a místo pozdravů znělo “taky vám nejde proud?”. Přiznávám se bez mučení, nasadili jsme nevinný výrazy a odpověděli “taky ne, jdeme dolů pro klíč”. Chlapík byl nesvůj. Dole už bylo docela dost lidí a recepční opakovala větu: “nejde to v celým baráku, Tonda už to šel zkontrolovat”. No nic, došli jsme nahoru a chlapík volal Obelixovi, jestli to mohl vyhodit on. Obelix se zamyslel a pravil, že ne, jednak by něco bylo slyšet z tý zdi a druhak prostě ne. Šla jsem znovu dolů a to už se vědělo, že to nejde i za křižovatkou a už se objevila zpráva, že to je po celý Praze. Takže blackout není na nás. Uff. Ale fakt ve mně byla hodně malá dušička. Úplně malinkatá, takový dušičkový miminko. Ve skutečnosti tímhle povídáním oddaluju povídání jiný, protože včera mi Mladší syn položil otázku za milion. Otázku, kterou nikdo nechce slyšet a ani na ni moc nechce odpovídat. Ale pro tentokrát jsem to povídání oddálila a získala čas si to v sobě zpracovat. Každopádně má kuráž, protože tahle otázka vyžaduje dost odvahy. Klobouček. Snad i já jsem odpověď ustála se ctí. Posílám vám pozdravy z chaty, kde jsem s Mladším a jsem v tom s váma až po uši 😘 ~ Magdalena Majda Sapíková, 19.7. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Mozkolam 6/25
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Mozkolam ~ červen 2025 ~ Alžběta Vintrová, 21.6. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Má osobní osmitisícovka…
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Tvůrcovské noviny Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Tvůrcovské noviny Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Má osobní osmitisícovka… Cítím se provinile, že mou pozornost týkající se osoby české horolezkyně Kláry Kolouchové vzbudila až zpráva o jejím úmrtí. Předtím jsem ji neznala, nesledovala její Instagramový účet, nevěděla jsem, že existuje další žena s tak silnou osobností, odhodláním a žena, která si jde za svými sny a žije svou existenci naPLNO. Žena, která zdolávala vrcholy, nad kterými se mi dělá mdlo a z výšek mám závratě. Žena, která se zapíše do dějin jako další nezlomná bytost, pro niž nebyly limity a šla až za hranice svých možností. Žena, která si věřila a kráčela všem svým strachům vstříc. Určitě měla obavy, musela mít respekt z tak ohromné kamenné masy, která se před ní tyčila jako varovné prsty a zároveň ji přitahovaly jako magnet. Co se v takový okamžik odehrává v mysli člověka? Jaké pocity se v něm mísí – vzrušení, extáze, nadšení, respekt, neskutečný adrenalin, vděk, nenasytnost, vášeň, nekonečnost…? Netuším, předpokládám, že to musí být velké a přesahující. Neznala jsem ji a už vůbec nejde nahlédnout do něčí hlavy, jen si dělám domněnky, do kterých si přimíchávám své vlastní emoce. Snad je to tím, že si částečně žiju ve své bublině, že se můj svět točí kolem jiných témat, že jako matka dítěte s postižením jen okrajově poznávám, jaké to je – jít za jiným dobrodružstvím, odjet sama se sebou, plnit si jen můj sen. Jaké mám vlastně sny? Četla jsem diskuzi pod tou tragickou zprávou a pokaždé mě zaráží, jak lidé dokáží být krutí. Díky za všechny články, které byly posilující a podporující. Kdyby byl příběh naopak o muži, který by byl prvním na světě, jemuž se povedl úspěch stejných rozměrů jako paní Kláře, psaly by se jiné titulky – český horolezecký hrdina, vládce všech hor, inspirace pro všechny… a možná taky ne. Jednalo se však o ženu, na kterou stále velká část společnosti nadále pohlíží jako na bytost, jejíž absolutní povinností je sedět doma, být poslušnou chotí, pečovat o teplo domova, být neustále přítomnou matkou pro své děti a připravena k službám svého muže. Přece žena, která se věnuje tak nebezpečnému koníčku, leze po skalách, kde na ni potenciálně bez varování číhá jistá smrt, sbalí si své saky paky a opustí svou milující rodinu, kterou už nikdy nemusí spatřit, musí být sobecká, sebestředná, do sebe zahleděná, kariéristka, narcistická, po slávě toužící, lhostejná a jak si vůbec mohla dovolit pořídit si rodinu?! Jaká drzost! To je přece do nebe volající, když si takto zahrávala s osudem. Být to muž, tak se o něm bude psát, jak úžasným příkladem byl pro svou rodinu, jakou odvahu ukázal svým dětem a že po sobě zanechá odkaz hodný státního vyznamenání. Budou si někdy ženy s muži rovni? Přála bych si to přinejmenším v souvislosti s životními úspěchy a co každý jednotlivec po sobě zanechá, jak na něj budou příští generace vzpomínat, s čím si ho budou spojovat, co pro ně bude znamenat, jaká slova mu přidělí… a ne pouhá redukce na „byl to muž, byla to žena“. Mne se však v tomto příběhu odehrává jiná dějová linka. Někteří z vás si řeknou, že je poněkud troufalá a znechuceně si odfrknou či popotáhnou obočí v nechápající výraz. Znáte film Amélie z Montmartre? Francouzský film z roku 2001, kdy se hrdinka, v úžasném předvedení Audrey Tatou, v jedné scéně dívala na televizní události a viděla v nich zprávy o ženách, jejichž život se významně zapsal do historie. Představovala si samu sebe jako princeznu Dianu, jako Matku Terezu (jejíž odkaz je dnes diskutabilní, ale tehdy byl neposkvrněný), jako úspěšné sportovkyně a plakala nad tím, že doposud žila prázdně, nenaplněně a že kdyby měla v onen okamžik zemřít, tak si ji lidé budou pamatovat jako nikoho, prostě smrt jedné obyčejné holky v činžovním domě. Rozhodne se tedy, že bude činit dobro a dělat lidi ve svém okolí šťastné – že jejím posláním bude stát se hrdinkou jejich srdcí, byť anonymně… však by se na to časem přišlo, že. Ptám se sama sebe – jak se já jednou zapíšu do vzpomínek ostatních? Co po sobě zanechám? Osmitisícovku nezdolám, jezdit na mise do chudých zemí asi taktéž nezvládnu, léčit nemocné pouhou vírou a nutností utrpení mi nikterak hrdinské nepřipadá, i když i to může být konkrétní zápis do wikipedie. Ze mě hrdinka v pamětech lidí nebude. Ne proto, že bych neměla odvahu (myslím, že té mám dost) nebo že bych měla strach (jsou věci, kterých se bojím, ale překonávám denně překážky, že mě ještě nemůže porazit) či že bych nechtěla v životě adrenalin (toho zažívám i proti své vůli víc, než bych si přála) anebo že bych byla lhostejná a raději si žila ve svém pohodlí (o čemž pochybuji). Z velké části proto, že jsem matka dítěte s postižením. Jsem matka dítěte, které je na mě zcela závislé a které mi do života vneslo přemíru adrenalinu, odvahy, odolnosti, totálního nasazení a odebralo značnou dávku pohodlí. Jsem matka dítěte s postižením, kdy plnit si sny je někdy těžké a smrskly se na proveditelné a přizpůsobené zdravotnímu stavu dcery. Má osmitisícovka je zvládat epileptické záchvaty, nehroutit se z navyšování léků při každé infekci, která by pro ni mohla znamenat zhoršení, nelitovat rušení dovolených a přijímat, že i doma může být hezky. Přesto bych si přála sbalit se na pár týdnů, jako jedná má známá, která odjela na 8týdenní sólo trip to Japonska bez plánů a itineráře a nechat se vést sama sebou… Stačilo by mi, kdybych mohla jet na dva týdny či pár dnů a dopsat knihu, u které se mě každý ptá, kdy bude hotová, že už mě chtějí číst a já odpovím, že nevím… že zrovna řešíme nemoc Moničky nebo že mám jinou práci a na psaní není prostor. Ten posvátný čas, kdy se zavřu sama někde v tichu, daleko od signálu, v přírodě, v chatce nebo na zámku a budu se věnovat jen tomu svému, tomu, co činí mě samotnou šťastnou a dává pocit, že jsem víc než jen matka dítěte s postižením, a přitom i to je hodně. Nejvíc. To je ohromné. Avšak zásluhy se za to nedostávají… většina pečujících odchází v zapomnění, vyčerpání, prázdnotě hraničící s nicotou a oproštěny od jakýchkoliv myšlenek, že by se na ně mělo, jakkoliv vzpomínat. My jsme ti neviditelní. Mejdan našeho života se leckdy odehrává ve reflektorech temnoty, ve stínu, mimo hlavní podium. Tam,
Poradenský seriál, 3. díl
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Poradenský seriál, 3. díl Co konkrétně můžeme prožívat a cítit, když delší dobu pečujeme o své blízké? V předchozích dvou dílech mého seriálku Jak mohu pomoci mým ideálním klientům, jsem v Tvůrcovských novinách k čaji o páté popsala: V prvním příspěvku znaky, podle kterých poznáte, zda vaši blízcí potřebují pomoc a podporu jinou, než jen od vás. V druhém příspěvku jsem popsala, jak mohou být pečující unaveni a o únavě při pečování. Dnes bych vás ráda podpořila ve vašich pocitech, které jako pečující prožíváte! TO, CO CÍTÍME, JE VŠE V POŘÁDKU!!! Obvykle postupně prožíváme toto: nejprve jsme odhodlaní v tom rodiče, potřebného, nenechat cítíme výzvu, říkáme si, že to vše zvládneme cítíme bázeň, máme obavy, zda to zvládneme? jsme zahlceni informacemi o nové situaci blízkého, cítíme zmatek, a máme strach zahájíme pomáhání, ale rodič se stejně zhoršuje nebo nespolupracuje, odmítá pomoc, jsme z toho zmateni a v obavách může se stát, že náš vztah s potřebným není úplně zalitý sluncem, a prožíváme obavy, co se stane, když se s ním budeme častěji setkávat… Po určité době, se můžeme cítit takto: únava, skleslost, vyčerpání, rezignace ptáme se na smysl nechce se nám doma po návratu od rodiče už nic dělat cítíme nechuť za ním chodit, cokoliv řešit, cítíme se otupělí nechceme už od ostatních nic slyšet, žádné rady, co bychom měli dělat lépe cítíme se zahlceni kontakty s ostatními děláme automaticky, co je potřeba jako stroj nedokážeme už naslouchat při návštěvě u rodičů koukáme, abychom už byli zase pryč Atd… Dosaďte si, co cítíte… TOTO VŠE JE V POŘÁDKU!!! Je důležité, že jste si to uvědomili, je fajn, že si to umíte připustit! Dovolte si to! Je to zpráva vašeho těla a mysli, která vás může zachránit! Nestyďte se za to! JSTE PROSTĚ JEN UNAVENI, PŘETÍŽENI! Znám to i já, když jsem pečovala o rodiče, zná to spoustu pečujících! Znají to kolegové z praxe. V péči o blízké vás mohou také překvapit pocit viny a výčitky, že asi nemilujete dost! Tato zpráva vašeho těla a mysli je důležitá a moc užitečná! Povede vás k naslouchání sebe NASLOUCHEJTE! ptejme se, co se děje; dopřejme si čas na zamyšlení; začněme se sobě věnovat; potřebujeme pauzu; a potřebujeme pomoci! Je to stav před vyhořením, a je nejvyšší čas s tím začít něco dělat!!! Opakuji svůj apel z minulého dílu, a je to důležité: myslet i na sebe a dopřát sobě péči; najít si pomoc, podporu, koučink, kamarádku, přítele pro rozhovory, někoho, kdo vás rád vyslechne, a nejlépe i poradí (terapie); NECHAT SE V NĚJAKÝCH KROCÍCH ZASTOUPIT!!! Skutečně nemusíme dělat vše sami! Někdy je těžké přesvědčit blízkého, o kterého pečujeme, že i my potřebujeme pomoci, a že k němu bude chodit pomáhat někdo cizí! Jak přesvědčit blízkého, že je i v jeho zájmu, když nějaký díl svého pomáhání delegujete na odborníky, profesionály! Velmi pomáhá ujištění, že ho máte rádi, že se na něj nevykašlete, že ho budete stále milovat a chodit ho navštěvovat. A také pomáhá vysvětlit mu, že když se necháte zastoupit, budete na něj mít více času, a že spolu můžete pak dělat i věci, na které doteď nebyl čas a síla! Že se spolu můžete více bavit, vice si sebe bez podmínek užít, pomáhající se nevyčerpá a bude radostnější a zábavnější parťák! Stává se, že potřebný toto nechce přijmout, nebo nemá náhled, že něco potřebuje… …v tomto případě mám zkušenosti, že pomáhá, když si s potřebným o situaci promluví někdo jiný, profesionál v oboru, psycholog, terapeut, sociální pracovnice! Potřebný se cizích lidí bojí, má strach, co s ním bude, třeba nechce pryč z domova, atd. Profesionál umí o takových věcech mluvit, umí s tím pracovat! Zkuste ho pozvat na jednu návštěvu, kde budete přítomni, třeba na kafe, jako kamaráda! Ale nejprve si s ním promluvte sami! Buďte laskaví a vysvětlujte!!! Milí pečující, jste úžasní takoví, jací jste! Nestyďte se za své pocity, věnujte se jim a nechte si pomoci! Příště vám napíši, co dělat, když potřebný není náš favorit, náš společný vztah není zalitý sluncem, a je mezi námi nějaká překážka, propast, zranění… Přesto chceme aspoň něco udělat, ale nechceme, aby nás pomáhání úplně zničilo! A bude i pár praktických rad a shrnutí, těšte se! Přeji Vám krásné červnové dny! ~ Zuzana Vránová, 21.6. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Vhledy Zenové vědmy – období ve znamení Raka 2025
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Vhledy zenové vědmy ~ pro období ve znamení Raka (21. 6. – 20. 7.) MOŽNOSTI Expandující energie začínajícího léta, versus křehkost a zranitelnost račího znamení – tak výstižně by se dalo popsat následující období. Je tu tolik možností a zároveň tak málo jistot. Prázdninový „vibe“ už klepe na dveře, a tak nezbývá než se obléci do svěžích barev a vyrazit do víru velkosvěta. Prožít intenzitu léta, a přitom neztratit svůj niterný smysl pro romantiku, to je úkol hodný raka. Račí období nám přináší prožitky všemi smysly. Ale protože je nastávající období tak intenzivní a možností je tolik, často překlikneme do zahlcení a touhy schovat se před hlučící realitou. Stáhneme se do ulity a pomineme základní lekci raka – vnímat, důvěřovat a přijímat vše, co tato realita nabízí. A tak i přesto, že nás račí nechuť ke změnám může doslova paralyzovat, naskočme na vlnu letní expanze a přivítejme Dvojku Ohně a její nekonečné možnosti. Nemusíme za každou cenu měnit svůj zajetý život, ale je žádoucí neskrývat se ve stereotypu. A pokud trváte na své stávající verzi reality, stačí, když se pro ni rozhodnete vědomě místo toho, abyste útrpně předstírali, že nemáte na výběr. Dvojka Ohně je doslova okřídlená. Můžeme opravdu cokoliv a všechno má platnost. Nebyl by to ale oheň, aby malililinko víc nepreferoval pohyb a aktivitu před plynutím a spočinutím. Pokud se rozhodneme pro možnost zůstat tam, kde se momentálně nacházíme, musíme tak učinit plně. Protože jinak budeme nekompromisně vystaveni bolestivému pokukování po ptactvu nebeském, zatím co my jsme „svobodně“ zvolili malý kurník a misku se zrním. Já vím, odvaha vymanit se z obvyklého jednomu rozbuší srdce a zvýší hladinu adrenalinu. Ale kdy jindy využít dobrý vítr, příznivé počasí a teplé noci než následující měsíc? Co takhle zkusit to, po čem jsme vždycky toužili, ale nikdy na to nenašli ten správný čas? Slunovratová expanze zažehne motor a na nás už je být dobrým kormidelníkem. Pokud máme následovat prožitkovou energii raka, je potřeba mít co procítit. Možná to budou drobnosti, možná to bude dovolená snů. Ať je to cokoliv, mějme na paměti, že v každé situaci můžeme roztáhnout křídla a opřít se o vítr. ~ Samandra, vaše zenová vědma; 21.6. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.