Nakladatelství Lelkárna®

Dneska se pokusím být ryze vtipná. Můžete mi dát vědět, jestli se mi to povedlo.

Téma ožehavé, láska prepperů… BLACKOUT

Takže náš blackout proběhl takto:

Rekonstruujeme seniorův byt. Přímo nad naším.

Tudle jsme pozvali elektrikáře, aby se mrknul co kam vede a zkontroloval takovej ten cosi přepětí. Chlapík přišel v dobré náladě a vypadal trošinku jako Obelix. Dlouhý vlasy a na vousech copánek.

Ovšem jak chodil bytem s měřákem, povážlivě mu začal vadnout obličej a copánek na vousech zplihl. Ano, jedná se o elektrikářský veledílo, takový elektroGabčíkovo.

Dopadlo to výborně, elektrikář jen trochu v šoku. My v klidu, my to čekali.

No a teď ten zlatej hřeb. Je chvilku po poledni a já sedím dole a čekám na povel k montování skříní. Chlapík nahoře zatím přivrtával podlahový lišty ke zdi. Naslouchám zvukům vrtačky a najednou temno jak vod Jiráska.

I zavyla jsem z okna do okna, ať všeho nechá, že nejde proud a jdu tam.

Nahoře chlapík živej, jen trošku vyklepanej z nastalé situace. Jako chápete, všechny zdi máme zmapovaný, projitý s měřákem, víme, kde vedou dráty. Ale náhoda je někdy zlomyslnej skřítek s rolničkou na čepičce, že jo…

Tak jsme vyrazili dolů pro klíče od jističe na chodbě, ale to už se otevíraly dveře na chodbě a místo pozdravů znělo “taky vám nejde proud?”. Přiznávám se bez mučení, nasadili jsme nevinný výrazy a odpověděli “taky ne, jdeme dolů pro klíč”.

Chlapík byl nesvůj. Dole už bylo docela dost lidí a recepční opakovala větu: “nejde to v celým baráku, Tonda už to šel zkontrolovat”. No nic, došli jsme nahoru a chlapík volal Obelixovi, jestli to mohl vyhodit on. Obelix se zamyslel a pravil, že ne, jednak by něco bylo slyšet z tý zdi a druhak prostě ne.

Šla jsem znovu dolů a to už se vědělo, že to nejde i za křižovatkou a už se objevila zpráva, že to je po celý Praze.

Takže blackout není na nás. Uff. Ale fakt ve mně byla hodně malá dušička. Úplně malinkatá, takový dušičkový miminko.

Ve skutečnosti tímhle povídáním oddaluju povídání jiný, protože včera mi Mladší syn položil otázku za milion. Otázku, kterou nikdo nechce slyšet a ani na ni moc nechce odpovídat. Ale pro tentokrát jsem to povídání oddálila a získala čas si to v sobě zpracovat. Každopádně má kuráž, protože tahle otázka vyžaduje dost odvahy. Klobouček. Snad i já jsem odpověď ustála se ctí.

Posílám vám pozdravy z chaty, kde jsem s Mladším a jsem v tom s váma až po uši 😘