Skokan
potkala jsem skokana
ležel tam klidně
byl tam už od rána
v téhle kostičkované jizbě
s podloženou hlavou,
mokrýma nohama, bílou rukou
trochu vypadal jak Werich
a v jednu chvilku
rozřízla mu tělo
ta živá žena
tak, jak by se to mělo
vnitřnosti pánu jiný pán vyvrh
mě se chtělo taky vrhat
utekla jsem
(utřela nohy na dezinfekční rohožce a ven)
vrátila se
(rozkrájen mozek na podložce a ven)
utekla jsem
(pach jiného mě z ven vrátil sem)
rozhlédla jsem se dokola
paní přejeta metrem C za mnou pod bundou ležela
přede mnou shnilý pán
za rohem zas další
na podlaze krev
strop je jediný prázdný
Ale já jsem ráda, že jsem tam byla a že jsem viděla, co už nejsme a čím i tak zůstáváme.
~ Eunika Eyerová, 19.7. 2025
Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.