Carpe diem
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Carpe diem Je to týden, co jsem uspořádala svůj první flamencový ples — zatím největší akci, jakou jsem dosud zvládla zorganizovat. Jelikož nemám žádné sponzory ani dotace, řešila jsem všechno od začátku až do konce sama — program, grafiku, marketing, prostě všechno. Sama jsem celou akci moderovala, sama jsem tam i vystupovala a ještě jsem si stihla občas zatrsat se svým partnerem. Lidi tančili, usmívali se, plesali, už během plesu za mnou chodili se slovy uznání a já byla šťastná, že oni byli šťastní. To bylo v pátek večer. Celou sobotu mi pak chodily děkovné zprávy a já se vznášela na obláčku. Připravila jsem lidem krásný zážitek, vzpomínku, něco, co jim už nikdo nikdy nevezme. Přesně tak jsem to plánovala a chtěla. Mezitím, co jsem sbírala gratulace za povedenou akci, jsem si vzpomněla na příběh, který jsem kdysi četla — mladá sportovkyně na vrcholu kariéry popisovala, jak vyhrála první cenu. Stála na stupni vítězů, držela pohár a byla dokonale šťastná. Za pár dní ale vystřízlivěla a najednou se sama sebe ptala — a to je všechno…..? Pro mě byl ples takovou pomyslnou výhrou v mé současné kariéře — bylo tam plno, lidi tančili, bavili se. Dala jsem do toho všechno a vyšla jsem jako vítěz. Ale jednou výhrou cesta nekončí. A já si uvědomuji, jak pomíjivý je pocit štěstí. A taky, že intenzita štěstí se neměří tím, kolik lidí je zrovna u toho. Přesně den po plese jsem zažila další pocity štěstí, stejně intenzivní, když: jsem mohla sledovat svoji dceru, jak suverénně vstoupila na jeviště při divadelním představení když si mi mladší syn sedl na klín a stulil se mi do náruče když mě o pár minut později radostně opusinkoval když jsme s partnerem nakládali bioodpad do kontejneru a potřásli jsme si rukou se skorosousedy na nové adrese když jsem po třech hodinách za vydatné pomoci paní uklízečky a Laca konečně kompletně uklidila celý dům, na což za posledních pár dní prostě nebyl čas, a koupelna zářila tak, jako bychom se právě nastěhovali když jsem na naší zahradě viděla, že mi vyklíčila semínka, která jsem před dvěma týdny zasadila, a vůbec nevím, co kde vlastně mám když jsem žasla nad tvary a barvami tulipánů, které jsem na podzim poprvé zasadila na zahrádku se svými dětmi když jsme si večer sedli s mým milovaným, nejlepším a nejúžasnějším partnerem Lacem na zahrádku blízké hospůdky, kde si zrovna přišla zahrát parta folkařů, a já mohla opřít hlavu o Lacova záda, zavřít oči a poslouchat když jsme se s Lacem upřímně nasmáli u úplně potrhlého filmu s Bradem Pittem, který jsme před chvílí dokoukali když mi během toho filmu vlezla moje kočka do náruče, opřela si přední packy o mou hruď a půl hodiny mi upřeně čučela do obličeje Tak to všechno jsou střípky, které tvoří můj život a za které jsem vděčná. Ty mě dobíjejí jako baterky a díky nim pak můžu část svého štěstí předávat vám. A protože život není černobílý, musím napsat krátce i druhou stranu — obvykle ten, kdo dokáže vidět a ocenit drobné krásy všedního dne, musí předtím projít zkouškou, která ho to naučí. ~ Markéta Polášková, 20. 4. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Flamencová tanečnice
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Flamencová tanečnice Víte, já ani zdaleka nejsem nejlepší flamencová tanečnice v České republice… Popravdě ani nemám ty ambice. Ale rozhodně patřím k těm nejnadšenějším. Měla jsem období, kdy jsem chtěla být jako tanečnice obdivována, pak jsem měla období, kdy jsem měla flamencovou grupu a chtěla jsem co nejvíce vystupovat, a teď mám období, kdy chci, aby co nejvíce vystupovaly moje studentky. Baví mě flamenco šířit mezi lidi (tedy mezi ženy hlavně), baví mě pozorovat, jak může ovlivňovat (k lepšímu!) naše každodenní životy a nejvíc mě baví představa, kolik žen díky mně (ach) bude jednou ukazovat vnoučatům fotky, že jejich babi tančila flamenco, případně – a to je ještě lepší – stále tančí! A protože kam dáváte pozornost, tam to roste, tak mi jednou takto krátce po Novém roce volá kamarádka Petra Bohemi s naprosto úžasnou nabídkou, zda si nechceme s holkama zatančit v brněnském Kabaretu des Peches na jejím koncertě… Chtěly jsme. Čas na přípravu – pět týdnů. No… ale od toho jsou výzvy, aby byly překonávány! Moje holky poctivě trénovaly, naučily se zbrusu nové věci (normálně jednu choreografii jedeme celý školní rok), každou neděli odpoledne se trhly od rodiny, včetně mě – a daly jsme to! Já teda už po cestě tam věděla, že to bude super – “Vesmír” naznačoval. To jsem totiž šla koupit holkám do šatny nějaké čokoládičky, vzala jsem dvě bonboniéry, a u kasy mi prodavačka řekla, že jsem sáhla zrovna po značce, na kterou mají akci, a ke každé bonboniéře jsem dostala druhou ZDARMA. Musela jsem si dokoupit tašku, abych to množství čokolády vůbec měla jak odnést. A pak už generálka, všechno šlapalo, perfektní zvuk i světla, krásné prostředí Kabaretu… A holky se zdobily, miluju, jak je každá jiná, já to prostě miluju! Všechno se nám povedlo, mám z toho skvělý pocit. A pointa na závěr. Víte, co bylo na tom všem úplně, úplně, ale jako úplně nejlepší? Ne to vystoupení samotné… ale ta sranda na trénincích, ty výbuchy smíchu, ta atmoška v zákulisí, to jak jsme se tam dusily, když pouštěli páru na efekt a my se ji snažily odvát sukněmi, jak jsme tancovaly za oponou, když nás ještě nebylo vidět, jak jsme se SPOLEČNĚ BAVILY… tak to bylo to nej. A o tom budu vyprávět jednou vnoučatům já. Děkuji vám holky, upřímně a z celého srdce. Je to dar, tohle moci zažít. ~ Markéta Polášková, 16. 3. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Nové cesty
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Nové cesty Je to už pár let zpět, kdy jsem jednou přišla do sálu, ve kterém jsem učila flamenco, a moje kamarádka – lektorka jógy – tam zrovna stála na hlavě. Inu – to u lektorky jógy není nic až tak překvapivého, zrovna tahle kamarádka uměla se svým tělem udělat takové pozice, že jsem přemýšlela, zda se z nich ještě někdy rozmotá. Dozvěděla jsem se ale, že to není pouhé tělesné cvičení – stoj na hlavě má i duchovní význam, kdy pomáhá doslova vidět svět z obráceného úhlu pohledu. To mě hodně zaujalo, protože to se občas fakt hodí! Já si jiný pohled na svět nejčastěji zprostředkuji tak, že cestuji (stojka na hlavě by byla rychlejší a levnější, ale neumím, no). A teď nemyslím nikam daleko, stačí navštívit jiné město, nebo jít do práce jinou cestou, než obvykle. Předpokládám, že to má co do činění s naším plazím mozkem, který na neznámé cestě hledá možná nebezpečí, každopádně já mám pokaždé pocit, že se mi rozšiřují zorničky jak kočce na lovu, vnímám intenzivněji prostor kolem sebe, nasávám vjemy, jsem v přítomnosti. Je to zároveň skvělý způsob, jak probudit kreativitu, najít nové myšlenky a nápady. Člověk zrovna ani žádné myšlenky nechce, touží třeba jen čučet jiným lidem do zahrádek, jestli už jim tam ze země lezou sněženky, a bum ho – najednou ho napadne, že by mohl uspořádat v Brně ples! No a přesně to se stalo mi, proto o tom píšu. Takže přátelé – to všechno s tou kreativitou a novými myšlenkami je pravda, choďte, procházejte se, hledejte nové cesty a neznámá místa – a ples v Brně bude 12. dubna, na ten taky přijďte, protože to bude parádní zážitek! ~ Markéta Polášková,17. 2. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Jeden z nejkrásnějších dárků
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Jeden z nejkrásnějších dárků Jeden z nejkrásnějších dárků, které můžeš dát sama sobě, je čas. Jsou dny, kdy se nezastavím. Doslova. Vstávám v 6.15 a vypravuju nejprve dcerku do školy, pak mladšího syna do školky. Běžím do města na schůzku podepsat nějaké papíry. Pak hned domů chvíli pracovat u počítače. Nachystat taneční lekce na večer. Odpovědět na pár mailů. Přesun ke kamarádce do krejčovské dílny z centra města na samotný okraj, po cestě ještě koukám do papírů s poznámkami. Chystáme kostýmy pro tanečnice z Olomouce. Přesun zpět do centra na taneční lekce, cesta je dlouhá, v tramvaji mi padají víčka. Tři hodiny tance po sobě, kde se naštěstí vždy proberu. Končím v 8 hodin večer. A na konci té třetí lekce mám fakt dost. Není to tak každý den, ale pořád častěji, než bych si přála a potřebovala. Na svých studentkách vídávám něco podobného. Přihrnou se do sálu pět minut po začátku, šťastné, že už jsou konečně tady. Hodně z nich ze začátku není schopno udělat pomalý pohyb, jsou podvědomě netrpělivé, pořád nastartované udělat všechno rychle, efektivně, honem honem. Nejsem odborník na lidské zdraví, ale tak nějak tuším, že to pro ženské tělo ani duši nebude úplně to pravé. A tak se je snažím zpomalit a sebe taky. Někdy je to fakt obtížné. Tento týden jsem na té poslední, třetí lekci, úplně na závěr nechala zatančit studentky cvičení, kdy se měly pohybovat co nejpomaleji. Takový ten „Matrix moment“, kdy Keanu Reeves uhýbá kulce. Bylo to cvičení i pro mě a měla jsem u něj pocit, jako bych vzala svou duši do dlaní a něžně ji hladila. Tohle přesně jsem potřebovala. Dovolit si zpomalit, alespoň na těch pět minut písničky. Cítit, že teď nemusím nikam spěchat, že můžu všechno dělat poooo-maaaa-luuuu. Užívala jsem si, jak je moje tělo najednou těžké, jak cítím každý centimetr kůže. Už v půlce písničky jsem začala mít pocit, že se pohybuju stále ještě příliš rychle, a zpomalila jsem tak, že jsem se téměř zastavila. Píseň dohrála a mě se z toho nechtělo vystoupit. Jako když se dobře najíte, ale nepřejíte, a máte „v bříšku jako v pokojíčku“. Kolik z nás by potřebovalo tohle cvičení každý den? Kolik silné vůle by nás to stálo, abychom si to skutečně alespoň jednou denně dovolily? Je pět minut denně moc? Tušíte, jak velký dárek byste samy sobě a svému tělu tímto jednoduchým cvičením daly? ~ Markéta Polášková, 21. 10. 2023 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Kdy jsme jako ženy ztratily tuhle úžasnou schopnost?
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Kdy jsme jako ženy ztratily tuhle úžasnou schopnost? Musím se podělit o krásný zážitek a zároveň zamyšlení… Letos jsem poprvé otevřela (s mírnou nervozitou) kurz flamenca (spíš takové taneční přípravky) pro děti od 6 do 10 let. Od první lekce zjišťuji, že možná nejvíc se učím já. Fascinuje mě dětská spontaneita, jejich absolutní prožívání přítomnosti, nadšení, tryskajících emocí, energie…něco, na co u „dospěláků“ nejsem zvyklá a musím to z nich páčit heverem. Nicméně – na konci poslední lekce se na mě holčičky vrhly, obejmuly mě a já toho využila a zeptala se jich, co se jim během lekce nejvíce dařilo, co jim nejvíc šlo. Chtěla jsem je samozřejmě nenápadně motivovat k tomu, aby se naučily samy na sobě najít něco pozitivního, umět se ocenit. První holčička se na mě vážně podívala a její odpověď mě úplně odzbrojila. „Mi šlo úplně všechno.“ Postupně se přidávaly i ostatní a všechny svorně tvrdily, že jim šlo všechno. No! Přece! Holčičky se vůbec nepotřebovaly naučit, jak se ocenit, ony to umí! Ale když se na stejnou věc zeptám dospělých kurzistek, asi si dovedete představit, že obdržím diametrálně odlišné odpovědi. Takže zamyšlení na závěr – kdy se v nás ženách potlačí tahle úžasná schopnost vidět sama sebe jako dokonalou, úžasnou bytost, které prostě jde všechno? Samozřejmě nemyslím ten extrém, kdy má někdo o sobě nezdravě vysoké mínění zcela neodpovídající realitě. Přála bych všem ženám, aby se na konci každého dne na chvíli zastavily, položily samy sobě otázku „co se mi dnes podařilo, co mi dnes šlo, z čeho mám radost?“ a uměly si na ni odpovědět, i kdyby to bylo třeba jen to, že 20x přebalily malé miminko, že vstaly jako první, namazaly dětem sváču do školy, samy šly do práce, a po práci se znovu postaraly o rodinu, nebo že našly odvahu k podnikání, že zašly s dětmi k zubaři a ustály jejich strach, že vyřídily otravné papíry na úřadě, NEBO že dokázaly odpočívat, že si udělaly čas jen pro sebe. Flamenco pro mě už dávno není jen tanec, je to pro mě cesta sama k sobě, i k dalším lidem, k vlastní sebehodnotě, k psychickému i fyzickému zdraví, stále mě učí a posouvá. ~ Markéta Polášková, 23. 9. 2023 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.