Nakladatelství Lelkárna®

Musím se podělit o krásný zážitek a zároveň zamyšlení…

Letos jsem poprvé otevřela (s mírnou nervozitou) kurz flamenca (spíš takové taneční přípravky) pro děti od 6 do 10 let. Od první lekce zjišťuji, že možná nejvíc se učím já.

Fascinuje mě dětská spontaneita, jejich absolutní prožívání přítomnosti, nadšení, tryskajících emocí, energie…něco, na co u „dospěláků“ nejsem zvyklá a musím to z nich páčit heverem.

Nicméně – na konci poslední lekce se na mě holčičky vrhly, obejmuly mě a já toho využila a zeptala se jich, co se jim během lekce nejvíce dařilo, co jim nejvíc šlo. Chtěla jsem je samozřejmě nenápadně motivovat k tomu, aby se naučily samy na sobě najít něco pozitivního, umět se ocenit.

První holčička se na mě vážně podívala a její odpověď mě úplně odzbrojila. „Mi šlo úplně všechno.“

Postupně se přidávaly i ostatní a všechny svorně tvrdily, že jim šlo všechno.

No! Přece!

Holčičky se vůbec nepotřebovaly naučit, jak se ocenit, ony to umí! Ale když se na stejnou věc zeptám dospělých kurzistek, asi si dovedete představit, že obdržím diametrálně odlišné odpovědi.

Takže zamyšlení na závěr – kdy se v nás ženách potlačí tahle úžasná schopnost vidět sama sebe jako dokonalou, úžasnou bytost, které prostě jde všechno? Samozřejmě nemyslím ten extrém, kdy má někdo o sobě nezdravě vysoké mínění zcela neodpovídající realitě.

Přála bych všem ženám, aby se na konci každého dne na chvíli zastavily, položily samy sobě otázku „co se mi dnes podařilo, co mi dnes šlo, z čeho mám radost?“ a uměly si na ni odpovědět, i kdyby to bylo třeba jen to, že 20x přebalily malé miminko, že vstaly jako první, namazaly dětem sváču do školy, samy šly do práce, a po práci se znovu postaraly o rodinu, nebo že našly odvahu k podnikání, že zašly s dětmi k zubaři a ustály jejich strach, že vyřídily otravné papíry na úřadě, NEBO že dokázaly odpočívat, že si udělaly čas jen pro sebe.

Flamenco pro mě už dávno není jen tanec, je to pro mě cesta sama k sobě, i k dalším lidem, k vlastní sebehodnotě, k psychickému i fyzickému zdraví, stále mě učí a posouvá.