Jeskynní malby
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Jeskynní malby První malby v dějinách lidstva byly jeskynní malby. Běžně se říká, že lidé malovali pouze v chráněných prostorách jeskyní, ale upřímně, i kdyby pomalovali každý dostupný kámen, do dnešních časů by se dochovaly jen ty dobře chráněné. Antiku známe taky bílou a to je stará mizerné dva tisíce let. Jaké používali barvy? Dlouhou škálu zemských okrů, a černého uhlí které míchali s různými pojidly, třeba se zvířecím tukem, někdy i krví. Taky s hematitem na červenou (hematit — železitá ruda). Hlinky nebyly jen tak nějaké sebrané od cesty, ale některé i cestovaly od svých ložisek. Jaké jsou vedlejší ukazatele používání barev a barviv? Když používáte křídy víte, které jsou nové a s kterými se kreslilo. A s trochou dedukce můžete občas i uhodnout, jestli se kreslilo s mokrýma a na jaký typ povrchu. To samé lze říct i o dochovaných malířských pomůckách. Vidíte typické znaky obroušení. U jílu vidíme třeba to, že ho drželi v ruce, váleli, “uždibovali”. Nacházejí se střepy misek, které sloužily k míchání pigmentů. Chemickými analýzami se zjišťují různé druhy pojiv. Také nalézáme hliniska, místa, kde se těžila hlínu. Jak se “malovalo”? Různě. Mohlo se kreslit určitými kameny jako křídou, ohořelým klackem. Mohla se vzít hlinka do ruky a přijíždět jí po stěně. Nebo se do stěny rylo. Jeskynní malby se vyskytují v různorodých kulturách a pojetí. Mnoho mají společného. Tématikou i používanými materiály. Najdeme je na všech kontinentech světa. Pro nás asi nejznámnější bude Altamira ve Španělsku a Lascaux ve Francii. Ale jsou známé i třeba z Rumunska, Indonesie, Itálie, Ruska, Indie, Argentiny či Austrálie. Bohužel vás tady nemůžu zaplavit fotkami a podrobným popisem, tak vám dám tipy na googlení a osobní či virtuální návštěvu. Altamira (Španělsko) — první, moderní dobou objevené jeskynní malby. Tuto jeskyni může týdně na 37 minut navštívit pět lidí. To umožňuje výzkumníkům pokračovat ve studiích a neohrožovat tamní mikroklima. Můžete se vydat na virtuální prohlídku tudy. Chauvet-Pont d’Arc (Francie) — Chauvetova jeskyně, k virtuální prohlídce tudy. Lascaux (Francie) — asi nejznámější síť s jeskynními malbami, znáte všechny její zákoutí? Zjistíte zde. Bhimbetka (Indie) — tu si virtuálně neprohlédnete, ale fotek je dostupných spousta. La Cueva de las Manos (Argentina) — odsud jsou známé překrývající se obrysy rukou. Ke 3D modelu tudy. Gwion Gwion (západní Austrálie) — některé se datují až 41.000, snad až 50.000 let nazpět, což z nich dělá jedny z nejstarších objevených uměleckých děl na světě. Jsou velmi rozmanité, a mnohé stále ještě pravděpodobně neobjevené, hovoří se až o destkách tisíc maleb. Tvořilo se okrovými pigmenty, rytím do skály, aplikováním vosku i pryskyřice. Také jsou na malbách patrné rozdílné odstíny dosažené opalováním. Aranžováním kamenů se vytvářely symboly. Virtuální prohlídku se mi najít nepodařilo, ale určitě googlete, ty malby jsou super! Objevují se i zajímavé teorie o “animacích” maleb. Když se rozdělá oheň, malby se mohou zdánlivě pohybovat. Nedoporučuju zkoušet osobně, lidská přítomnost bývá v jeskynních omezena, kvůli nedobrému působení světla a naší přítomnosti. Narážím nejen na vandaly, ale všichni přinejmenším dýcháme a vyzařujeme teplo — i to stačí, abychom změnili mikroklima a ohrozili malby. Některé jeskyně měly omezený počet návštěvníků na den a i to se ukázalo jako problematické. Jak je tedy možné některé uzavřené malby vidět? Vznikají věrné kopie jeskyní, kde si můžete malby dobře prohlédnout bez obavy z jejich poškození. Díky moderním technologiím si některé jeskyně můžete prohlédnout online ve 3D modelu. A některé jeskyně jsou v omezeném počtu návštěvníkům stále ještě přístupné. Doufám, že se vám dnešní prohlídka líbila, pokud chcete častější dávku dějin, můžeme se potkávat s Propojenými dějinami na mém Substacku. Načtenou příště! ~ Markéta Maija Sloka, 19. 10. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Pravěk
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Pravěk Přemýšleli jste někdy nad tím, co se dělo u nás, když třeba v Egyptě stavěli pyramidy? Nebo když u nás byli „lovci mamutů“? Jak by asi vypadaly příspěvky jejich současníků, kdyby koukali do svého pravěkého FB nebo Insta? V některých dobách by byli asi hodně překvapení a o kulturní šoky by nebyla nouze. Jindy by se jim jejich současníci přišli asi pěkně praštění a dost by se nasmáli. Tohle je úvodní článek série, takže dneska něco základů a kontextu. ~ Něco k názvosloví, ať rozumíte, o čem píšu To, co zjednodušeně nazýváme Pravěk se dělí do několika částí: Paleolit, Mezolit, Neolit, Eneolit, Doba Bronzová, Doba Halštatská, Doba Laténská (Latén), Doba římská a Stěhování národů. Každé z těchto období je rozděleno na mnoho skupin podle kultur. Ty jsou nejčastěji pojmenované podle druhu keramiky, místa nálezů, způsobu pohřbívání, ale i prostě abecedou. A abych nezapomněla, každá ta “doba” je ještě rozdělena na mladší, starší a podobně. Je z toho slušná tabulka. Která se navíc sem tam mění, poposouvá, prolíná a doplňuje podle nových objevů, změn datací a tak. Další důležité uvědomění je, že v dějiných záleží nejen na KDY, ale i na KDE. Vysvětlím. Renesance například vznikla ve Itálii na přelomu 13./14. století. U nás byla s rozkvětem pozdní Gotiky na konci 15. století. To znamená okolo 1490. V Anglii se objevilo na počátku 16. století. A to už se to vcelku zrychlovalo. Dneska je to ještě rychlejší. V pravěku se kultury prolínaly, přesouvaly a inspirovaly také, jen ještě o kus pomaleji. Pár set tisíc let plus mínus. Chtěla bych psát něco o Setrvačnosti a vývoji poznání, ale dumací monology si nechám na jindy. Takže příklad: Dříve lidé věřili, že se mamuti a lidé vůbec nemohli potkat. Dneska zase spousta lidí stále věří tomu, že kopali na ty mamuty jámy. Protože byla dost zima, tak opravdu nekopali. Zkuste si někdy vykopat kolem -5°C aspoň malinké jezírko, natož jámu, ze které by ten mamut nevylezl. Jestli nechcete zkoušet kopat jámu, zkuste googlit Permafrost. Ale některé zažité “pravdy” se drží dlouho. Setrvačnost. Paleolit Z nejstaršího paleolitu je nálezů málo. Nějaký ten milion let přežije jen málo důkazů. Kameny to mají už ve své podstatě. Takže naše nejčastější nálezy je různá štípaná industrie (nepřesně “pazourky”) a taky kosti, ale to záleží na kyselosti půdy. Později se k tomu přidává keramika. Rozbitá na střepy. Většinou. Z toho je jasné, proč Paleolit — Doba kamenná. Ale známe i využití dřeva, kůže, barev… Protože některé nástroje jsou přímo dělané k tomu na “něčem” držet. A když se do země zatloukl kolík, nebo tyčka na stan, většinou lze nalézt díru, protože má jinak zbarvenou a promíchanou hlínu, když byly opálené, což je super finta, tak to nechává takové pěkné kroužky. Zjednodušeně řečeno, v paleolitu v Evropě lidi bydleli v jeskyních a primitivních chatách, které se lišily podle lokálních podmínek. Vyráběli štípané nástroje. Což je mnohem složitější, než že se jedním kamenem třískne o druhý, a chce to velkou dávku zručnosti a zkušenosti. Našly se různé ženské postavy, známe jako “Venuše”. Věstonická je nejznámější, ale je jich mnohem víc, a jsou pěkně různorodé. Také se našly kosti s vyrytými obrazy zvířat i žen, provrtané mušle, píšťalka… V průběhu paleolitu se pes stával domácím zvířetem. Protože jsem ještě nezmínila data, tak: nejstarší paleolit (o kterém toho víme nejméně): 4 – 1 mil let starý paleolit: zhruba před 1. milion – 300.000 / 250.000 let V angličtině se můžete u data setkat se zkratkou B. P. (Before Present) — před současností. V paleolitu to je to plus mínus tisíc, sto tisíc, či milion let, takže rozlišení před naším letopočtem, či po něm trochu ztrácí na důležitosti. V češtině většinou jednoduše napíšeme “před”. Následuje mladší střední paleolit, mladý paleolit a pozdní paleolit. Datace se celkově liší pro různé části světa. Kultury jsou hodně vymezené lokálně. Jeskynní malby, o kterých bude samostatný článek, protože se všude mluví jen o těch základních, ale jejich rozmanitost a rozšířenost je fascinující. Jen tak bokem, víte, že si některé můžete prohlédnou online? Třeba Lascaux zde. Dá se říct, že po stěnách kreslily snad všechny národy, najdeme je napříč celým světem, z různých období. Nejmladší jsou mnohem mladší, než by mě napadlo, protože třeba indiánské a některé další kultury prostě pokračovaly v tradici až do novodobých dějin. Zpátky k datům, pozdní paleolit končí kolem roku 8.000. To je obrovský kus lidské historie, kdy jsme se ještě potkávali a spolužili s dalšími druhy Homo. O důvodech jejich vymizení stále víme pramálo a je hodně různě více či méně divokých nebo pravděpodobných teorií. Včetně té, že jsme prostě konkurenty vybili. Ale kdo ví, a třeba se toho někdy dopátráme. Podrobněji se nejen tímto zabývá paleoantropologie. Za dobu pravěku jsme prošli objevením ohně, čmáráním po zdech, výkyvy klimatu, zdokonalováním zpracování a využití kamenných nástrojů, zdobení, výroby uměleckých děl i hudebních nástrojů, péče o zraněné a nemohoucí, až k založení Jericha (v dnešní Palestině) cca 9300 let b. p. Jericho je jedno z prvních objevených souvislých osídlení. Měst. Považuje se za jedno z nejdéle, nejvíc kontinuálně (jako furt) osídlených měst na světě. Výzkumy v něm začaly již v roce 1868 a v roce 2023 byla archeologická oblast Tel es-Sultan zapsána na seznam UNESCO. To je nejstarší osídlení na vršku, několik kilometrů od dnešního města. U nás v té době bylo období pozdního paleolitu, skupina obloukovitých nož, objevují se první kamenné stavby, jeskynní malby už byly pár tisíc let na světě a éra Paleolitu pozvolna přechází do dalšího období — Mezolitu. ~ K výkyvům klimatu Paleolit je nejdelší období našich dějin. Z geologického hlediska byl Pleistocén a vystřídalo se několik dob ledových a meziledových. S čímž také souviselo přesouvání za potravou a udržitelnými životními podmínkami. Asi nejznámější paleolitické památky jsou pěstní klíny a vlastně různorodé kamenné nástroje, jeskynní malby, kosti s vyrytými obrázky zvířat, Venuše i zvířecí sošky, a spousta předmětů, které jsou označovány jako rituální, což u některých znamená “netušíme, co to je”. A přívěsky, které podezřele připomínají středověké lucetky na výrobu provázků, ale to je moje osobní konspirace. Pro dnešek vše a budu ráda za jakékoli otázky a náhozy, o čem byste si rádi přečetli. ~ Markéta Maija Sloka, 21. 9. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství
KYKLOP – mýtus nebo…?
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky KYKLOP – mýtus nebo…? Napadlo vás někdy, jak lidi přišli na Kyklopy? Možná vás dneska překvapím. Protože mají tak trochu reálny základ. A je to krásný příklad, proč tak moc záleží na tom, aby archeologové viděli kosti a nálezy v zemi a měli celkový kontext a dokumentaci nálezové situace. Prostě aby viděli, jak kosti leží a co je okolo. Bylo, nebylo. Před několika tisíci lety se v současném Řecku nacházely kostry. Mohutné, podsadité. S velikými lebkami, které uprostřed měly jeden velký spíše oválný než kulatý otvor, na oko samozřejmě. Prostě obři. Jednoocí. Na některých ostrovech se nacházely kostry různě veliké, takže zjevně celé rodiny. Vypadalo to, že kdysi byly řecké ostrovy obsazeny jednookými obry. Na ty doby si už nikdo nepamatoval, ale dávní mořeplavci museli být hrdinové, když proplouvali okolo těchto ostrovů. A nedejtebohové na některém z nich zastavit. Nebo, co když ztroskotala loď a lidé byli vyplaveni na kyklopský ostrov. Hrůza pomyslet. A toho materiálu pro příběhy. Kyklopy známe v Řecké mytologii jako děti bohů a stali se součástí mnoha mýtů a legend. Za zmínku stojí minimálně Ilias a Odyssea. Zajímá vás, čí to byla kostra? Tipnete si? Na chvíli se zastavte a přemýšlejte. Mohutná kostra, prozradím vám, že to zvíře chodilo po 4. Velká lebka, a uprostřed jeden velký otvor. Přemýšlíte? Tipli jste si? Jdeme na to! Je to slon. Ta velká díra uprostřed je na chobot. Na oči jsou malé prohlubně po stranách. Kdysi žili na řeckých ostrovech a v celé středozemské oblasti různé druhy trpasličích slonů. Díky ostrovnímu paradoxu se z původních cca 4 metrů zmenšili na 1—2,3 m v kohoutku. Fosilie byly nalezeny na Kypru, Maltě, Krétě, Sicílii, Sardínii, Rhodosu a dalších. Druhy zatím nejsou dobře prozkoumané a pojmenované, ale třeba na Krétě se v Pleistocénu vyskytovaly tři druhy slonů, u nichž nejstarší je Mammuthus creticus, krétský trpasličí mamut. Doufám, že jste si dnešní čtení i představu mamuta na Krétě užili a těším se příště. ~ Markéta Maija Sloka, 18. 5. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Proč se zajímat o historii a esence doby?
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Proč se zajímat o historii a esence doby? Historie je minulost, a co bylo to bylo. Proč se tím zabývat, říkáte si? Napadlo vás někdy, že to můžete brát jako mentální cvičení? Dívat se na příčiny a následky. Jaký druh akce vyvolal jakou reakci. Co vám dějiny říkají mezi řádky? A co křičí a cpou před oči? Jak se utvářel názor veřejnosti? Co kdy různí lidé potřebovali a chtěli, aby si “veřejnost” myslela? Jak toho dosáhli? Víte jak jsme došli k naší současné kultuře? Našemu způsobu přemýšlení? Proč třeba USA tak strašně řeší korektnost? Proč nám přijde normální to, co nám přijde normální? Správné? A proč se to někde tak drasticky liší? Odpověď je: Dějiny. Příčiny dnešního způsobu života, myšlení, událostí vždycky najdeme 50, 100, i 500 let nazpátek. Nebo i víc. Nepřestává mě překvapovat, jak strašně moc navazujeme na to, co známe z Antiky. To, po jaké cestě jdeme, záleží na našem způsobu života, na našem myšlení, na tom, v čem jsme vyrostli, v čem vyrostli naši rodiče, a tak dále. Historie se má tendenci opakovat. Ne, nemyslím tím, že se události stávají znovu a znovu dokola. Ale principy zůstávají. Stejně, jako v osobním životě, pokud se chováte určitým způsobem, budou následovat určité důsledky. Jde o princip. Sice se jako společnost i rasa vyvíjíme, ale když se ohlédnete a dostatečně oddálíte svůj pohled. Oprostíte se emočního zatížení a vnímáte cykly. Uvidíte je tam. Stále nacházím podobné principy jako při osobním rozvoji. Stane se nám situace. My ji lépe či hůře zvládneme. Pokud máme sebereflexi, je šance, že si z toho něco vezmeme. A příště reagujeme, no, pravděpodobně stejně. Ale už se nám může podařit v reálném čase vnímat, jak bychom chtěli reagovat jinak. A potom, krok za krokem svou reakci a prožívání postupně upravujeme a ladíme, až jsme s ní vcelku spokojení. Někdy nastanou situace, zlomy, kdy “Buch!” — a reagujeme z okamžiku na okamžik jinak. Většinou je to proto, že toho tolik dosledlo v jiných oblastech života, že se to propíše v plné šíři. Stejným “osobním rozvojem” prochází i lidstvo jako celek. V každé epoše máme nějaký náboj, téma, které ovlivňuje myšlení, kulturu a bez nadsázky všechny oblasti lidského života. Jaké se stavěly domy, jestli byli lidé vzdělaní. Jakou tvořili a poslouchali hudbu, módu. Vše. Kdykoli se podíváte do minulosti, na nějaké období, zkuste vnímat tu nitku, esenci, která spojuje vše a vystihuje tu danou dobu. A lokaci. Zeměpisná poloha je hodně velký faktor. Ta nitka, se proměňuje, stejně jako barvy v různobarevném klubíčku. Někdy pomalu, postupně se přelévají z jedné do druhé. Přechází z období do období. Jindy jde z jednoho extrému do druhého. Jedno období popírá to druhé, co bylo dobře, je teď špatně. Doba ovlivňuje hodně. To, co si lidé v sobě nesou, jakým způsobem přemýšlí. Jsme tak nastavení, naše přirozenost je skupinová. Takhle se lidstvo krok za krokem vyvíjí. A snad, zlepšuje. Abych nezůstávala u obecných keců. Víte, že váš zárodek se vyvíjí už v babiččině těle? Když Vaše babička nosila vaši maminku, vyvíjely se její vaječníky. Váš zárodek. To, jak babička prožívala těhotenství, se nějakým způsobem otiskne ve vaší esenci. Na závěr si zkuste jedno mentální cvičení. Znáte gotiku? Zdobné kostely, chrámy tyčící se do nebes, úzké, lomený oblouk. “Placaté” obrazy, bez klasické perspektivy, kdo byl větší nebyl blíž, ale byl významější osobností. Často se malovaly ikony, tzn. světci, církevní postavy ideálně se zlaceným pozadím. Jednotlivci nebyli důležití, život nebyl důležitý, čím víc lidé trpěli zde, tím lépe se jim určitě povede po smrti. Velmi silný vliv církve. Klidně i googlete. A zkuste si to podržet v mysli. A vnímejte, jaký z toho máte dojem. Teď něco jiného. Renesance. Oslava člověka, krásného těla i bystré mysli. Člověk, jeho bystrost, schopnost širokých obzorů vzdělání, propojování různých vědomostních směrů. Stavby i sochy navazující na Antiku, ale čistě bílé, mramorové (Antika byla bláznivě barevná). Neskutečně detailní sochy, živé obrazy. Můžete si pustit nějakou renesanční hudbu. Vnímejte, jaký toho máte dojem, jak to na vás působí? Máte dvě doby. Dva vjemy. Jak myslíte, že bude nádech každé doby ovlivňovat žití jednotlivého člověka? Samozřejmě. Můžeme se zastavit u klasického argumentu, že ti chudí žili vždycky stejně a je jim jedno, co bylo okolo. Ale upřímně? I to, jak se zachází s ostatními lidmi, tvory, i s věcmi nám hodně určuje doba a kultura. Jestli nám přijde normální spravovat cokoli, co se dá, umíme to a je to běžné. Nebo žijeme v kultuře věcí na jedno použití a přijde nám normální co půl roku vyhodit celý šatník. Co to naše “normální” vytváří? Co vytváří vaše “normální”? A vyhovuje vám to tak? Je to pro vás prospěšné? Nebo je to převzatý automat? I tohle nás mohou dějiny naučit. ~ Markéta Maija Sloka, 20. 4. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Máte rádi Buriana?
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Máte rádi Buriana? Vyrostli jste na Lovcích mamutů? A jste přesvědčeni o tom, že se kopaly jámy na mamuty? Nerada ničím vaše dětské nadšení, ale nekopaly. Bo permafrost. Určitě víte, že byla doba ledová. No a to mimo jiné znamená, že byla do hloubky zmrzlá země. Ani v létě to pořádně nerozmrzalo. Zkuste někdy v zimě, ve sněhu vykopat jámu. Ale pořádnou! Na mamuta! Z mých zkušeností je výzva vykopat i hrobeček pro ptáčka. A to nemáme trvale promrzlou půdu a pořádná zima byla někdy před 15 lety. Samozřejmě záleží na vaší lokaci. Kamarádi archeologové to kdysi zkoušeli. Video bohužel nemám, ale existovalo. Snažili se dlouho, já už bych se na to dávno vykašlala, ale kopali, jako by to byla opravdu otázka večeře. Za celý den se v ploše dostali tak na 20 cm. V cca 5 lidech. A k tomu si přidejte, že ta jáma by pravděpodobně nebyla 2x na stejném místě. Lidi se podle mě moc nezměnili. Myslím si, že i v pravěku jsme byli v podstatě leniví a chtěli jsme mít co nejlepší výsledky s co nejméně práce. Nicméně, pokud máte děti a vhodnou lokaci, určitě je zkuste nadchnout! A pak mi poreferujte výsledek. Minimálně můžete mít pěkný základ na bylinkovou spirálu nebo louži. A jak na to Burian přišel? V té době byla archeologie v plenkách. Pokládaly se její základy a archeologové byli, jako spousta dalších vznikajících oborů, banda nadšenců. A dozníval romantismus. Takže se pan Burian inspiroval nálezy a vymyslel si, co a jak se mu líbilo. Protože to se v příbezích může. Takže, až si s dětma sednete k Hrdinovi Nikovi nebo Lovcům mamutů, berte to jako krásný příběh, vznikající v posledních odlescích romantismu a počátcích archeologie, ale vysvětlete dětem, že je to pohádka. Navíc s krásnými obrázky. ~ Markéta Maija Sloka, 23. 12. 2023 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Co nebo kdo jsou to HOMINIDI?
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Co nebo kdo jsou to HOMINIDI? Jestli chcete definici, zní takhle: Hominidé (Hominidae) je čeleď primátů z nadčeledi Hominoidi (Hominoidea). Ale normálně řečeno, jsou to naši předci i my. My jsme se totiž nevyvinuli z opic. Samozřejmě, máme společné předky, ale kdysi dávno, tak před 10 miliony lety (pokaždé uvažuju, jestli se to počítá od roku 0) se z naší společné větve odtrhly gorily. Později, cca před 7 miliony lety jsme se rozešli i se šimpanzovitými a bonobo. Od té doby se vyvíjíme každý vlastní cestou. Hominidé se postupně vyvíjeli, a tvořili vlastní slepé uličky, větve, které se různě ovlivňovaly, křížily a vymíraly. Jediným přeživším výsledkem jsme v současné době my. Ale když to vezmeme v délce pobytu, je Homo Sapiens dost mladá rasa. První doklady máme cca 300 000 let staré. Což je za těch 7 milionů let vývoje fakt chvilka. Hominidy dělíme do 4 větví. Od nejstarší je to rod Ardipithecus, Australopithecus, Paranthropus a konečně Homo. Postupně vznikaly, žily a zanikaly druhy, někteří zástupci byli současníci, ale třeba poslední zástupce rodu Ardipithecus se vyskytoval před cca 4,4 miliony let, zatímco první objevený z rodu Homo na zemi pobýval před 2,4 miliony let. Každá jednotlivá větev i každý druh, by byli na jednotlivý, i když někdy dost krátký, článek. Jeden dlouhý je tady. ~ Markéta Maija Sloka, 21. 10. 2023 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.