Zdravím ty pomalu se probouzející, stále hibernující i ty aktivní z vás.
Pojďte se se mnou vydat do časů dávno minulých, kdy byla zima časem klidu, odpočinku, oprav, tvoření a dalších činností, které se daly dělat co nejblíže ohni, aby na jaře a v létě bylo všecko v co nejlepším stavu, a nezdržovalo se v rozběhu. No dobře, to jsem trochu předběhla dobu. Přetočíme to zpátky ještě o nějaký ten kousek.
Uvařte si hrnek čaje, a dopřejte si fázi pomalosti, čtení a třeba i kreslení.
A protože doma většina z vás nebude mít rybářské sítě, oje, nebo jiné nástroje a věci nutné k údržbě, předělání a spravování, vezmu vás ještě dál do minulosti. K Homo Neanderthalensis. Neandrtálcům. A spojím to s tím, co mě nepřestává bavit – malováním.
Víte, že existuje teorie, že jeskynní malby jsme přejali od neandrtálců? Když se porovnaly datace s místy výskytu, ukázalo se, že by prvními známými malíři mohli být neandrtálci. A že jsme to od nich dost možná okoukali.
Jedna z možných jeskyní je La Pasiega v severní části Španělska. Krásná jeskyně. Zkoumalo se ovšem stáří jen některých maleb. Konkrétně obdélníkový tvar (La Pasiega), otisky rukou (Maltravieso) a červené stopy na stalagmitu (Ardales).
Podle studie jsou tyto obrazy ve třech jeskyních staré okolo 64 000 let, a z toho jim vyplynulo, že musejí být dílem neandrtálců. V Africe jsou sice starší doložené malby Homo Sapiens, ale jednalo se (podle toho, co zatím víme) o objevující se a znovu mizící jev. Teprve po přesunu z Afriky se malby začaly objevovat mnohem častěji. Každopádně, o rok později, v roce 2019 vyšla další, neméně zajímavá studie, co všechno mohlo způsobit nepřesnost měření. Teorie, že nás neandrtálci mohli učit malovat v jeskyních, zůstává spíš clickbaitovým titulkem. Ale i když za teorii neandrtálců inspirující Homo sapiens pravděpodobně může uvolňování urania, promíchala vody vědy otázkou a zamyšlením, nakolik jsou umělecké a další kognitivní funkce, a další nám přiřazované činnosti výsadou pouze Homo Sapiens.
Jeskyně La Pasiega je součástí komplexu Monte Castillo. Jedna z osmnácti jeskyní severního Španělska zapsaných v Unesco. Pokud jste zvědaví na více obrázků, doporučuju hledat “Cave of Altamira and Paleolithic Cave art of Northern Spain” nebo “Altamira cave and paleolithic rock art of the Cantabrian coast“. Ale nebojte, rozloučím se několika linky.
Zpátky k La Pasiega. Byla objevena v roce 1911. Nachází se v údolí řeky Pas, poblíž dalších jeskyní. Prozkoumaná je 120 m dlouhá štola, která jde víceméně paralelně se svahem a má šest výstupů na povrch. Zpřístupněné jsou však pouze dva. Hlavní galerie je dlouhá cca 70 metrů a ústí do dalších chodeb, galerií a místností. Jeskyně se dělí na západní (galerie A,B), východní (galerie C) a centrální sektor (zóna D).
Nálezy z jeskyně pocházejí z období svrchního Solutrénu a Magdaleniénu (mladý Paleolit).
V roce 2022 vyšla zajímavá studie, kdy využili stereo fotografování, aby zachytili 3D formu jeskynního umění. Paleolitičtí malíři totiž někdy využívali členitost a strukturu zdí jako základ tvarů, což se na fotografiích snadno ztratí, zvlášť když vezmeme v úvahu otázku osvětlování. Takže, fotografovali 63,5 mm od sebe, což je průměrná vzdálenost očí člověka. K osvětlení použili dva zdroje studeného světla a polarizační fitry. Rozdílnost fotografií s a bez polarizačního filtru a možnosti vytažení nejasností je nádherná.
Galerie A má ze všech zón nejvíc obrazů. Nejvíc z nich je shromážděno v posledních 25 metrech galerie. Jsou tam zoomorfní figury, obdélníkový symbol, vyškrábané linie, malované tečky a pruhy. Díky 3D fotografiím se podařilo objevit další dvě díla a některé upřesnit, či předefinovat. Místo vypisování jak a kde vedli tahy pravděpodobně tekutým pigmentem za použití kožešiny jako štětce (asi), zvu vás do malého fotoalba a zkoumání na vlastní oči.
Pár fotek ze studie ZDE.
A zvu vás ke mě na Substack, kde mám trošku víc linků a zdrojů a kde si koncem ledna budete moct přečíst o pár zajímavých objevech z roku 2024.
Třeba o objevu středopaleolitické lokality na Turnovsku (Český ráj), kde se našlo asi 150 objektů. Unikátní je to v tom, že se mnohem jednodušeji nacházejí jeskynní osady, protože z logiky věci, při tak malém výskytu lidí v historii je nalezení obydlí ve volné krajině tak trochu hledání jehly v kupce sena a je to krásná náhoda. Na studie si samozřejmě ještě budeme muset počkat, stejně jako z většiny objevů minulého roku. Ale výhoda internetu je v tom, že můžu aktualizovat, jakmile se něco nového o objevech vynoří. Zajímá mě, jestli se potvrdí teorie o neandrtálské osadě a jestli jaspisové škrabadlo je opravdu škrabadlem, anebo kus přírodou zkoušeného kamene bez vlivu jakéhokoli z našich předků. Těšte se se mnou, dám vám vědět!
A postupně mnohem více o dějinách všeho druhu.
Těším se na čtenou a všecko dobré do celého nového roku!
~ Markéta Maija Sloka, 18. 1. 2025
Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.