Nakladatelství Lelkárna®

Historie je minulost, a co bylo to bylo. Proč se tím zabývat, říkáte si?

Napadlo vás někdy, že to můžete brát jako mentální cvičení? Dívat se na příčiny a následky. Jaký druh akce vyvolal jakou reakci. Co vám dějiny říkají mezi řádky? A co křičí a cpou před oči?

Jak se utvářel názor veřejnosti? Co kdy různí lidé potřebovali a chtěli, aby si “veřejnost” myslela? Jak toho dosáhli?

Víte jak jsme došli k naší současné kultuře? Našemu způsobu přemýšlení? Proč třeba USA tak strašně řeší korektnost? Proč nám přijde normální to, co nám přijde normální? Správné? A proč se to někde tak drasticky liší?

Odpověď je: Dějiny.

Příčiny dnešního způsobu života, myšlení, událostí vždycky najdeme 50, 100, i 500 let nazpátek. Nebo i víc. Nepřestává mě překvapovat, jak strašně moc navazujeme na to, co známe z Antiky. To, po jaké cestě jdeme, záleží na našem způsobu života, na našem myšlení, na tom, v čem jsme vyrostli, v čem vyrostli naši rodiče, a tak dále.

Historie se má tendenci opakovat. Ne, nemyslím tím, že se události stávají znovu a znovu dokola. Ale principy zůstávají.

Stejně, jako v osobním životě, pokud se chováte určitým způsobem, budou následovat určité důsledky. Jde o princip. Sice se jako společnost i rasa vyvíjíme, ale když se ohlédnete a dostatečně oddálíte svůj pohled. Oprostíte se emočního zatížení a vnímáte cykly. Uvidíte je tam.

Stále nacházím podobné principy jako při osobním rozvoji. Stane se nám situace. My ji lépe či hůře zvládneme. Pokud máme sebereflexi, je šance, že si z toho něco vezmeme. A příště reagujeme, no, pravděpodobně stejně. Ale už se nám může podařit v reálném čase vnímat, jak bychom chtěli reagovat jinak. A potom, krok za krokem svou reakci a prožívání postupně upravujeme a ladíme, až jsme s ní vcelku spokojení. Někdy nastanou situace, zlomy, kdy “Buch!” — a reagujeme z okamžiku na okamžik jinak. Většinou je to proto, že toho tolik dosledlo v jiných oblastech života, že se to propíše v plné šíři.

Stejným “osobním rozvojem” prochází i lidstvo jako celek.

V každé epoše máme nějaký náboj, téma, které ovlivňuje myšlení, kulturu a bez nadsázky všechny oblasti lidského života. Jaké se stavěly domy, jestli byli lidé vzdělaní. Jakou tvořili a poslouchali hudbu, módu. Vše.

Kdykoli se podíváte do minulosti, na nějaké období, zkuste vnímat tu nitku, esenci, která spojuje vše a vystihuje tu danou dobu. A lokaci. Zeměpisná poloha je hodně velký faktor.

Ta nitka, se proměňuje, stejně jako barvy v různobarevném klubíčku. Někdy pomalu, postupně se přelévají z jedné do druhé. Přechází z období do období. Jindy jde z jednoho extrému do druhého. Jedno období popírá to druhé, co bylo dobře, je teď špatně. Doba ovlivňuje hodně. To, co si lidé v sobě nesou, jakým způsobem přemýšlí. Jsme tak nastavení, naše přirozenost je skupinová.

Takhle se lidstvo krok za krokem vyvíjí. A snad, zlepšuje.

Abych nezůstávala u obecných keců. Víte, že váš zárodek se vyvíjí už v babiččině těle? Když Vaše babička nosila vaši maminku, vyvíjely se její vaječníky. Váš zárodek. To, jak babička prožívala těhotenství, se nějakým způsobem otiskne ve vaší esenci.

Na závěr si zkuste jedno mentální cvičení.

Znáte gotiku? Zdobné kostely, chrámy tyčící se do nebes, úzké, lomený oblouk. “Placaté” obrazy, bez klasické perspektivy, kdo byl větší nebyl blíž, ale byl významější osobností. Často se malovaly ikony, tzn. světci, církevní postavy ideálně se zlaceným pozadím. Jednotlivci nebyli důležití, život nebyl důležitý, čím víc lidé trpěli zde, tím lépe se jim určitě povede po smrti. Velmi silný vliv církve.

Klidně i googlete. A zkuste si to podržet v mysli. A vnímejte, jaký z toho máte dojem.

Teď něco jiného.

Renesance. Oslava člověka, krásného těla i bystré mysli. Člověk, jeho bystrost, schopnost širokých obzorů vzdělání, propojování různých vědomostních směrů. Stavby i sochy navazující na Antiku, ale čistě bílé, mramorové (Antika byla bláznivě barevná). Neskutečně detailní sochy, živé obrazy. Můžete si pustit nějakou renesanční hudbu.

Vnímejte, jaký toho máte dojem, jak to na vás působí?

Máte dvě doby. Dva vjemy.

Jak myslíte, že bude nádech každé doby ovlivňovat žití jednotlivého člověka?

Samozřejmě. Můžeme se zastavit u klasického argumentu, že ti chudí žili vždycky stejně a je jim jedno, co bylo okolo. Ale upřímně? I to, jak se zachází s ostatními lidmi, tvory, i s věcmi nám hodně určuje doba a kultura. Jestli nám přijde normální spravovat cokoli, co se dá, umíme to a je to běžné. Nebo žijeme v kultuře věcí na jedno použití a přijde nám normální co půl roku vyhodit celý šatník.

Co to naše “normální” vytváří?

Co vytváří vaše “normální”? A vyhovuje vám to tak? Je to pro vás prospěšné? Nebo je to převzatý automat?

I tohle nás mohou dějiny naučit.