Místa Bohem zapomenutá. Vlastně raději nikdy nenavštívená.
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Místa Bohem zapomenutá … vlastně raději nikdy nenavštívená Pocházím z malebného konce Jižní Moravy, kterýžto se mimo jiné vyznačuje výskytem endemických parazitů, vinnými sklípky, kterými se za socíku prokopávali místňáci na preferovou stranu hranice, a vysokou koncentrací bitcoinových miliardářů na počet obyvatel. Krom jiných krás a epického folklóru jsou také místní končiny proslulé vysokou příbuzenskou plemenitbou. Trochu jako Arkansas nebo Idaho, ale víc jako Morava. Kraj byl vždycky úrodný, lidé bohatí a nebylo přípustné, aby se rodinný majetek tříštil v rámci věna a už vůbec ne k sousedům, natož do sousední vesnice. Řešení bylo nasnadě. A tak se uzavíraly sňatky mezi sestřenicemi a bratranci, tetami a synovci, strýci a neteřemi…prostě tak blízko, jak jen to přes faráře prošlo. Počet dvouhlavých dětí je sice relativně nízký, ale místní ústavy pro postižené občany jsou plněny požehnaně a lámeme rekordy v neplodnosti. Místní obyvatelé vesniček o třiceti starousedlících a padesáti slepicích se s tím perou po svém. Legenda praví, že během druhé světové války na nedalekém poli přistál sestřelený britský pilot. Zraněn a zmaten se doplahočil do nejbližší vsi, kde ho místňáci rychle zabalili, ostříhali, převlékli, zašili do vinného sklípku a natvrdo do něj natlačili nelidský objem domácí kořalky. Když dorazilo gestapo, nebylo jak namol opilého brita mezi dvaceti namol opilými lokály identifikovat. Vlastenecké ukrývání spojence bylo velmi důsledné. Pilot strávil několik let v kuse ve sklípku, ve stavu značně podroušeném. A během této doby nuceného veselí stihl zplodit celkem obstojný počet potomků. S místní komunitou se sžil tak dokonale, že ještě tři roky po válce mu nikdo neřekl, že je už mír a že se nemusí dál skrývat. Když se pak před ním někdo prořekl, pilot se nenápadně vytratil. Otázkou zůstává, jestli se ještě někdy měl tak dobře! Nicméně věřím, že je to motiv na celovečerní Hollywoodský film jak vyšité. Před asi patnácti lety fotbalové mužstvo stejné nejmenované vesničky postoupilo z ligy „čutáme si mezi bramborami a kozou“ o ligu výš a zázrakem dosáhlo na příspěvek pro podporu sportu z Evropské Unie. Mohli zainvestovat a koupit si třeba opravdové branky, ale oni byli jinačí filutové! Rozhodli se své jmění výhodně proměnit a koupit „brazilce“, který bude zajisté extratřída a zajistí jim další postup a tím pádem a další dotace a krom branek by mohly být finance třeba i na doopravdické boty se štuplama! Takže vyslali tamtamy, že nabízí angažmá „dajakému brazilcovi“. Mladý a nadějný brazilec, který slyšel „angažmá v Evropě“ si nadšeně sbalil svých pět švestek ze slumu a vydal se na dalekou cestu do srdéčka Jižní Moravy. Člověk by řekl, že po příjezdu musel být zděšen, ale družstvo se postaralo o vše. Připravili mu obytnou uni buňku po zednících (hned u hřiště, aby se neztratil), kde byla dokonce jeho vlastní kadibudka a elektřina, takže oproti jeho rodnému slumu to bylo pořád výrazné navýšení životní úrovně. Navíc vyfasoval telefon s jediným telefonním číslem – na trenéra – a česko-portugalský slovníček, neb místňáci nejen že neovládali portugalštinu, ale ani angličtinu a stejně tak brazilec neuměl lokální domorodé nářečí. Vše náležitě oslavili, pobratřili se a k večeru se všichni rozešli do svých domovů a brazilec osiřel v uni buňce. O hodinu později trenér obdržel SMS zprávu od brazilce ve znění „OHEŇ!“ V nejvyšším duševním rozrušení zavolal hasiče. Z nejbližšího města vyrazilo šest hasičských aut, dvě sanitky a policie v kompletní parádě majáků a houkaček. Když konvoj bezpečnostních složek dorazil na místo a elegantním smykem okolo hnoje zastavil, našli velmi smutného brazilce, jak sedí v ternýrkách na zápraží uni buňky. Po důkladném ohledání situace se ukázalo, že chudák pouze netušil, jak zapnout mikrovlnku a ohřát si párky a s nejvyšším vypětím sil za pomocí slovníčku a posledních podnapilých mozkových buněk zplodil tento dotaz na ohřev krmi. Zbytečný výjezd záchranných složek stál tolik, že to sežralo nejen příspěvky Evropské unie pro rozvoj sportu, ale i členské příspěvky na cca 150 let dopředu. Pokud vím, do vyšší ligy se jim ani později postoupit nepodařilo, ale brazilec se osvědčil na jiných frontách. Po vsi běhá spousta nádherné opálených malých snoplošů. A to je prosím nádherný Happy End o tom, že „ŽIVOT SI VŽDY NAJDE CESTU“. ~ Tereza Kowolowská, 21. 6. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Jaro bejby, jaro!
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jaro bejby, jaro! Trestuhodně jsem promeškala předvelikonoční dealine a tak přicházím poněkud s křížkem po funuse. Nicméně si troufám tvrdit, že díky tomu, že píšu tento zavrženíhodný sloupek uprostřed Svatého týdne, bude text níže prodchnut tím správným duchem Velikonočních svátků. Nebo taky ne. Jsem nadšenec do všech u nás zdomácnělých rituálů, bez ohledu na jejich původ, význam nebo brutalitu a protože nám jich zas tak moc nezbylo, hodlám vymačkat poslední kapičky srandy z toho, co církev nezatrhla nebo nenahradila svou vlastní verzí. Pašijový týden začal Květnou nedělí. Dnem, kdy údajně Kristus (hlavní hrdina našeho příběhu) vjel do Jeruzaléma a byl vítán davy volajícími Hosana a mávajícími palmovými ratolestmi. V našich končinách jsou věřícím v kostele rozdány low costové, středoevropské náhražky palem, což většinou schytají kočičky nebo tis. (Nechali jste si posvětit kočičky vy neřádi?!). Občas je kněz zase věřícím sebere (motiv, který se ostatně v dějinách církve klasicky opakuje) a větvičky se pak spálí a s jejich popelem se následující středu dělají křížky na čela. Květná neděle byl také dnem, kdy končil půst a protože následující den Modré pondělí, byl dnem volna, obvykle to končilo chlastačkou a bitkou. Jak spirituální. Modré pondělí. Název odvozený mimo jiné údajně od modřin, které se objevily po radostné pitce předešlého dne. Hospodyňky také začínají s úklidem. Zatím jen tak zlehýnka, ale nebojte, přituhne! Toho bohdá nebude, aby česká hospodyňka neskončila po Velikonocích s rukama, jak kdyby je zapomněla v akvárku s piraňami. Během Modrého pondělka byste měli vytřídit všechny nepotřebné věci a harampání. Takže je možná na čase projet těch dvacet terabajtů péčka, co si tajně smolíte v pracovním počítači. (Nebo ho tam nechte a třeba to bude začátek krásného dlouholetého přátelství mezi vámi a vaším šéfem). Taky nenápadně pomrkávám po českých domácnostech, které na zahradě suší škodovku odstavenou na cihlách, na níž se o životní prostor pere mech s lišejníkem a blatníky už dávno sežralo prase Pepin. Chápu svou naivitu. Tento skvost silničního provozu, který vás před padesáti lety odvezl jednou do Tater, má nevyčíslitelnou sběratelskou hodnotu a vrstva slepičinců bude nepochybně vrcholem archivačního konzervátorenského umění. Modré/Žluté/Šedé úterý – podle toho, že máte vyházet ten (šedivý) bordel a v tom náhle domů proniknou paprsky sluníčka. Ach! Takže, jak to včera probíhalo s tím péčkem a korpusem škodovky? Škaredá/Sazometná středa. Podle vymetání komínů a podle toho, že Jidáš se na Ježíše, kterého prodal za třicet stříbrných Římanům (naši záporáci) mračil – škaredil. Nakonec svou zradu kámoše neunesl a oběsil se. Na památku tohoto činu se v tento den peče sladké pečivo Jidášci, ve tvaru oběšencovy smyčky. Což tak nějak ilustruje fakt, že našim předkům by se asi taky líbily béčkové horory s motorovou pilou, střevy rozvěšenými po lustru a zubní protézou naprázdno klapající po podlaze. Pověra také říká, že když se budete dnes mračit, zůstane vám to celý rok. Dovolila bych si hádat, že někteří z vás, kyselých kuních ksichtů, tuto tradici trestuhodně opomíjí. Mimochodem, Jidáš zní jako skvělé potenciální jméno pro miminko. Minimálně si příbuzní nemohou stěžovat na moderní jméno bez tradice. Zelený čtvrtek. Den, který má většina z vás spojený maximálně se zeleným pivem. Měli byste v rámci tradice pozřít jakoukoliv zelenou potravinu. Střevní mikroflóra většiny z nás pak zažívá nečekaný šok v podobě špenátu, brokolice nebo okurky (v krajním případě plesnivého citrónu) namísto obligátní salámové pizzy. Ale hádám že jalapeños na pizze se taky počítají! Hlavně jde ale o den, kdy proběhla legendární akce, jak vystřižená z kanibalské zombie apokalypsy – Poslední večeře. Ježíš předložil svým učedníkům chléb jako své tělo a víno, jako svou krev. Pomlčím zde o zábavných spekulacích ohledně tatarky. Celé mi to zní jako fajn párty s kámošem, co se dal na cestu ezočíčovin a meditace a po pár rundách houbového čaje vám servíruje houbový quiche a houbovou limču, jakožto cestu k absolutnímu se propojení s vesmírem a všehomírem. Také v tento den odlétají zvony do Říma a měly by být nahrazeny klapáči a řehtačkami. Kde jsou teď ti hrdinové, kteří na Silvestra odpalují rachejtle ve čtyři ráno? Ha?! Velký pátek. Den, kdy si Římané naivně mysleli, že se hlavního badboye zbaví tím, že ho přibijí na kříž. Chyba! Tohle ještě bude plot twist legendárních rozměrů – doslova. V tento den by jste neměli hýbat s půdou – tedy rýt záhony, mordovat krtka nebo kopat septik. Také byste neměli prát prádlo, protože byste jej údajně namáčeli v Kristově krvi. (Zkoušel už někdo, jestli to barví?) Naopak byste se ale měli sami vykoupat v potoce, abyste po celý rok byli zdraví a krásní (na tohle zjevně taky už pár let kašlete). Takže používat Kristovu krev jako aviváž je špatný, ale jako sůl do koupele, je to zjevně v cajku. Bílá sobota. Ježíš leží v hrobě a vy se tak můžete nerušeně věnovat pletení pomlázky, pečení retardovaného beránka (dycky je to retard!) a barvení kraslic. Kraslice by měly být rudé, jako krev. Rudé vejce je symbolem plodnosti a nového života. Vlastně stejně jako zajíček, o kterém lidé dříve věřili, že prostě vyskakuje ze země. Jdeš po poli a v tom náhle Boha! Malý zajíc! Zcela jasný příklad biologického fenoménu líhnutí z hroudy! Během bílé soboty by se také měly bílit místnosti – pokud byste se náhodou hrozně nudili mezi zbylým tisícem přípravných činností. Neděle. Náš hrdina vstává z mrtvých. Vy jste po předchozím maratonu už jen mrtví. Pondělí. A tady už nastupuje klasika v podobě neřízené konzumace alkoholu, mrskačky a počátku období jezení divně zabarvených vajec. Následující dny budou v podobě monodiety z modrorůžového vaječného salátu. Ve vytříbenějších domácnostech se na stůl vytahuje vánoční cukroví s jemnou krustou ledu a kouskem přimrzlé makrely z mrazáku. Podle Bible se v tento den zjistilo, že Ježíšuv hrob je prázdný a tedy že vstal z mrtvých. Nechci být hnidopich, ale nemělo by pak nebe být plné egyptských faraonů? Místo kadidla bychom v kostele čoudili krokodýlí trus a kněží by měli značně zábavnější ornáty. Kostely s kobrami namísto cherubínků a sexy nahými loutnistkami místo varhan. Vlastně to zní trochu jako nonstop bar a nightclub Nefertiti na předměstí Mostu. Plus blikající jumbox s Michalem Davidem! Doufám, že jste Velikonoční svátky prožili v naprosté pohodě a s menšími následky než návštěvníci Nefertiti a někdy zas čau! ~ Tereza Kowolowská, 17.5. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice
Promo
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Promo Bylo nebylo, vzpomněla jsem si v příhodném předvánočním čase na to, že mi v prehistorii naší potenciální společné existence můj muž sliboval, že pro mě sežene gramofon. Jenže to bylo v rámci prezentace toho, jak moc je dobrej úlovek s extrašpicovní genetikou, silným chrupem a vytříbeným vkusem ohledně hudebních nosičů. Jakmile jsem ho vytáhla na cca páté rande, byly všechny zmínky o levném, leč exkluzivně funkčním gramofonu zapomenuty. Takže když jsem tento zapomenutý slib vytáhla koncem loňského listopadu, hnulo se v něm svědomí a zaplála naděje na vyřešené vánoční dárky. O měsíc později jsem s jiskřičkami v očích servala z vytoužené elektroniky balící papír a zapojila bedničky. A tam to prozatím skončilo. Tedy, rozumějte, jediné vinyly, které v tuhle chvíli vlastním jsou ty od mužovy kapely a ač jim masivně a bezvýhradně fandím, není to zcela můj šálek čaje. Gramofon tedy vyčkává na svou příležitost, až z první hudební divnoakce dovalím domů desky v hodnotě vyšší, než mají moje orgány na černém trhu. Ona je to vůbec taková frajeřinka. Trochu se obávám, že gramofon bude mít stejný osud jako promítačka, kterou jsem si pár let nazpátek nadělila k narozeninám a říkala si, jak si dopřeji kvalitní kinematografický zážitek. Místo toho ji vytáhnu jen párkrát ročně, obvykle po tom, co se po mém tetování dotáhnu domů jako zombík v zombie apokalypse, který přišel o nohy a zatraceně dlouho neokoštoval šedou kůru mozkovou, a ustelu si v obýváku před promítačkou gauč, abych nezamrdala ložní povlečení od zbytků barev, krve a divného šlemu. V tomto dočasném útočišti bolesti beznaděje pak, obklopena závějemi junk foodu a kombuchy (abych po čínské polívce, křupkách a čokošce doladila ten zdravý životní styl) pouštím nějaký skvost filmové historie jako Piraňa 3DD, Toxický mstitel nebo cokoliv, co obsahuje Davida Hasselhoffa. Minulý týden mě má kamarádka Olga, která provozuje vlastní květinářství poprosila, že by potřebovala natočit krátký reklamní shot na dovoz květin. V záběru měly být jen ruce přebírající sexy box s čerstvými řezanými květinami a následně je aranžující do vázy. Ale když už u mě kamarádka byla, rozhodla se to pojmou jako větší štylovku a tak k záběrům „ruce + květiny“ přibyly ještě záběry „ruce nalévající kávu z moka konvičky“, „ruce kreslící tužkou“, „ruce odkládající elektrickou kytaru“ a pro veliký úspěch „ruce pouštějící desku na gramofonu“. Nejeden hipster by zamáčkl slzu dojetí (až na to, že kafe se lilo do standartního porcelánového hrnečku, nikoliv do zavařovačky od nakládané Aro papriky). A zde přichází dramatický zvrat. Gramofon jsem nikdy předtím neobsluhovala a zdaleka to nebylo tak intuitivní, jak by laická veřejnost mohla předpokládat nebo já doufat. Na úvod jsem položila desku špatnou stranou nahoru. Překvapivě nehrála. Na druhý pokus již byla uložena správně a po náhodné manipulaci s šesti čudlíky se dokonce i začala točit, nicméně přes veškerou mou snahu a urputný pohled to na spuštění hudby nestačilo. Kapička potu na čele zrcadlila dokonalé zoufalství. Nevadí. Pustila jsem hudbu na youtube, aby se ve zvukovém podkresu promítla a doufala, že ve slušném střihu se tento faux pass ztratí. Až posléze jsem zjistila, že kamarádka natáčela úplně celý ten srdceryvně zoufalý proces a hodlá jej použít úplně celý jako kvalitní promo materiál. Vyobrazení nerovného souboje lidské bytosti s technickým pokrokem, končící triumfem stroje. A tím drazí přátelé, pravděpodobně skončila jakákoliv má potenciální pověst hudebního znalce, ještě dřív než začala. Protože až tohle prosákne na veřejnost, bude na čase spáchat čestnou sebevraždu a nechat se zcela pozřít kombuchou. Staneme se jedním, budeme společně pobublávat a kvasit v obří zavařovačce, v temném zákoutí letenského bytu. Tisíce nových spórů nám zaručí nesmrtelnost. Budeme se šířit zažívacím traktem spoluobčanů a kolonizovat jejich střeva, mozky i duše. Nastane nová epocha, kombuší diktatury! Zcela prosté od nespolupracujících hudebních reproduktorů! ~ Tereza Kowolowská, 19. 4. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Vhledy Zenové vědmy – období Berana 2025
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Vhledy zenové vědmy ~ pro období ve znamení Berana (21. 3. – 20. 4. 2025) UVĚDOMĚNÍ Rok se s rokem sešel a my stojíme tváří v tvář novému astrologickému roku. Znamením Berana to všechno začíná, je to právě a jedině on, kdo má schopnost dát všechno do pohybu. A jak patrno podle karty, zase se mu to povede. Víte, co předchází každému úspěšnému kroku? Správně, je to uvědomění. Uvědomění je jako zážeh motoru, který odpálí raketu do vesmíru. Přináší neuvěřitelnou sílu, odhodlání a odvahu ke změnám. Uvědomění má mnoho podob a může zasáhnout mnoho úhlů pohledů. Ať už se bude týkat čehokoliv, jedno je naprosto jisté – už po něm nebude nic jako dříve. Jako by vám někdo sejmul závoj a vy jste najednou viděli svět kolem sebe v jasných barvách i konturách. A ze rtů unikne tiché AHA! Mohlo by se zdát, že tady by klidně příběh o uvědomění mohl skončit. Ne však v souvislosti s obdobím Berana. Pro něj je ono AHA jako by někdo vykřikl HYJÉ! Moment, kdy prozřeme, kdy zaostříme, totiž dá do pohybu události a svět se začne točit rychleji. Právě jsme nasedli do ultra rychlého auta a otočili klíčkem v zapalování. To největší poselství ale ještě přijde. Abychom si mohli užít tuhle, pro někoho, zběsilou jízdu, je potřeba maximální soustředění. Musíme do takového silného auta takzvaně dorůst, protože si nelze za jízdy lehkomyslně opravovat make-up ve zpětném zrcátku a přitom klopit zatáčky ve stokilometrové rychlosti. A tak se připravme na opravdu velkou jízdu. Na začátku možná bude tiché cvak v naší hlavě, ale to rozhýbe věci, situace, sny a vize takovým způsobem, že se možná nestačíme divit. Je třeba udržet fokus na cestu před sebou a hlubokou přítomnost. Pak, nejen, že si tuhle královskou jízdu užijeme, ale oceníme rychlost naší „káry“, která nás přesune v čase i prostoru do jiných dimenzí. Nechť se vaše touhy a vaše činy stanou jedním. ~ Samandra, vaše zenová vědma; 15. 3. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Umčo na síti
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Umčo na síti Upustím si tu další z jemných, malých hejtíčků. V rámci předfiltrovaného obsahu sociálních sítí fasuju pravidelnou dávku umča produkovaného jinými, mně zcela neznámými autory. Nějakou dobu jsem se pokoušela můj algoritmus přesvědčit, že tím pravým, mému srdci blízkým obsahem jsou grafitty a streetart, leč nepodařilo se (stejně jako s mou kariérou v tomto bohulibém odvětví; jednak jsem nikdy neměla tolik času experimentovat s 5475 typy trysek na sprejích a hlavně fakt tragicky pomalu utíkám). I tak jsem ale nemálo vděčná za to, že jsem konečně z větší části přestala být cílovkou pro obsah typu „svatby /těhotenství/ podvádí mě můj manžel, který je mým bratrancem s mojí matkou a sestrou“? Ve výsledku vídám prostě nějaké relativně náhodné umčo. A zde přichází hejtíček. V rámci wow efektu a snahy o zaujmutí publika, totiž tvůrci opustili jednoduchou a přímou premisu a to udělat „popiči masterpiece“ a ve významném procentu přešli k myšlence, že wow a kulervoucí musí být i proces tvorby. Pro mě, jakožto člověka, co se s nějakou pomyslnou zručností chápe uměleckého náčiní (jakoby mám na to výšku) je zajímavé i bohapusté máchání štětcem, namočeným v barvě, pod specifickým úhlem a přítlakem, ale pro většinový divácký plebs, který neudrží pozornost déle než tři vteřiny, pokud v záběru nejsou ňadra, to je zjevně výsostně nedostatečné. Lid si žádá chléb a hry a občas taky střeva ven. Rovnou tu zcela opomenu tragickou kategorii malování penisem, prase s kopýtky od barvy a extrémně talentovaného malíře orangutana Fandu, kterými svou tvorbou plně kryje financování celé ZOO včetně přilehlého kasina a Coco stripbaru. Úplně stačí ten virální zbytek. Malba nemůže začít ničím tak triviálním jako náčrtek nebo podkladová barva, to by bylo tragicky neuspokojivé a málo dramatické. Zahajuje se ideálně kýblem barvy mrštěným přes plátno (pokud se algoritmus smiloval, tak to není plátno ale kus zdi, ze které průběžně opadává omítka). Hned po prvním zásahu pětilitrovkou barvy se odloupne solidní kus, který dopadne na zem jako kus čvachtavého želé s vlastním názorem. Vše je cca 10x zrychlené a podkreslené rytmickou odrhovačkou, která bude ještě další dekádu oblažovat srdce štamgastů v nonstopu čtvrté cenové kategorie, po odlepení očního víčka od barpultu. Následuje několik dalších ochvístnutí zdi/plátna jinými kyblíky s barvou, pár ostřelů aerosoftovými pistolemi, přetření celého tekoucího blitkomazu mopem a pár, dle všeho náhodných, tahů štětcem. Pak mistr obraz obrátí hlavou dolů (v případě zdi aspoň přetočí kameru) a užaslý divák, který si až do této chvíle kochal akcí „jak zlikvidovat půl skladu prodejny Barvylaky pod tři minuty“ náhle užasle zjistí, že se kouká na nadživotní portrét Maryllin Monroe. Ideálně pak kamera ještě trochu popojede, abychom pochopili že celou tu akci prováděl mistr nohou. Levou. Proč nám nemůže stačit to, že maestro prostě vyšvihne solidní obrázek? A když už jsme u toho, ráda bych poodkryla roušku tajemství a vyzradila vám, že většinu hezkých obrázků zcela překvapivě nemalují dvacetileté blondýny v extrapřiléhavém a dokonale sladěném domácím kompletu. Taky u toho většinou nejsou polonahé (zde nechám prostor pro úžas) a navíc nemají ani perfektní manikůru. Tedy, kdysi jsem něco patlala doma v plavkách, protože bylo opravdu nechutné horko a musím konstatovat, že drhnout si Solvínou barvu z pupíku není zdaleka tak erotická akce, jak by se mohlo zdát. A co se týče umně naaranžovaných „tvůrčích zátiší“ s esteticky seřazenými nádobami se štětci, tubami barev, pastely, naaranžovaně „zapatlaným“ nábytkem a svěžími pokojovými kytkami… tak z kytek se ta barva Solvínou myje taky pěkně na hovno. Mezi námi děvčaty, na vytírání štětců používám namísto sladěného lněného plátna z ekologického zemědělství babiččiny vyřazené kalhotky. Babička jen tak něco nevyřadí, takže tohle je materiál, který přežil obě světové války, počalo se v něm několikero generací dětí, poté koček, poté myší a následně svrabu, dále se s ním nějakou dobu mylo nádobí a vytírala prkenná dřevěná podlaha. Ale ten potisk růžiček přežije ještě celou tuhle planetu, až dojde ke konečnému zúčtování lidstva Skynetem, který už bude mít těch uměleckých kravovin fakt dost a nahradí nám tuhletu naši vyumělkovanou realitu Da Vinciho Poslední večeře, kreslené nohou se zavazanýma očima, rovnou umělou realitou. V té nejenže budeme moct dělat světové umčo v dokonalé bílé teplákovce, ale rovnou ho budeme moct tvořit dvanácti prsty s luxusní francouzskou manikůrou! (Tím koncem jsem se pravda nechala trochu unést, ale zrovna můj vlak projíždí lokalitou severomoravských bronfieldů a tady to teda už jako po Konečném dni zúčtování dávno vypadá). ~ Tereza Kowolowská, 15. 3. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Období velkých změn – otevři své srdce
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Období velkých změn – otevři své srdce Wuxing, jarní energie a co dál… Drazí moji, jakpak se vám všem vede v tomto dynamickém období velkých změn? Je to období pro mnohé náročné, plujeme v totálně nových neprobádaných energiích a silových proudech a k tomu ty prody jara! Testují naší emocionální a hlavně tělesnou schránku. Pro ty z vás co pracují s Wuxing (TČM / Taoistickými pěti elementy) vědí jak ta jarní energie elementu Dřeva dokáže fakt otestovat všechny trhlinky a slabiny v elementu Země – tedy našeho fyzického a éterického těla. A jakto, že ta jarní Qi elementu Dřeva má takový vliv na element Země, tedy našeho těla? Když řekneme „element Dřeva” dost často se nám jako první objeví vize suchého dřeva na podpal nebo kmen stromu. Přesnější ale je si kvalitu a dynamiku tohoto elementu představit jako sílu bujícího rostlinstva, mocné Qi klíčků, stonků, kmenů, větví a lístků mířící vzhůru, ale také kořeny a kořínky a myceliální sítě mířící do šířky a dolů. Síla elementu Dřeva je silou života klíčků semínek, které svou touhou po životě a prosperitě dokáží prorazit a rozbít i vrstvu betonu, či zakoření hluboko do skály a kamene. A tak si představte tento typ dynamické Qi aktivující se v poli našeho těla, systému a poli přírody kolem, které až do této chvíle bylo energeticky usazené jezeře klidnějšího a pasivnějšího hlubokého zimního elementu Vody. A najednou jsou tu spirály a vlny rychle prorážející energie elementu Dřeva – kořeny a klíčky probuzené životní energie které když najdou jakoukoliv trhlinu nebo slabinu v půdě země, v betonu, ve skále, v čemkoliv čím procházejí, tak je otevřou, rozboří nebo zvětší. Takže jakékoliv slabiny a trhliny v našem těle a jeho ochranném systému a obalu – Wei Qi – se ukazují na jaře ve své plné síle. To samé platí i pro emoce a psychiku – dynamická rychlá mocná Qi elementu Dřeva rozvíří vše co bylo usazené na dně naší psycho-somatické nádoby, jakýkoliv nános a kal se začne vynášet na povrch. Proto jarní období bývá tak emocionálně, psychicky i fyzicky náročné pro náš systém. Zároveň ale tato jarní Qi s sebou nese novou čerstvou regenerovanou životní sílu a dynamiku prosperity, nové akce, posunu a růstu. Jenomže ty jsou možné pouze tehdy pokud to staré, stagnující a zatěžující bylo odloženo či je odkládáno z cesty tomu novému proudění. Pokud je element Země a Dřeva v harmonii je to úžasné jako zelená šťavnatá zahrada plná klíčících a kvetoucích rostlin přinášejících život, radost, pospolitost a vizi budoucích možných sklizní. Harmonická zdravá Qi Dřeva nám dává jasnou vizi směřování našeho života, rozhodnost, tvořivost a chuť k akci a akci akci akci ve vnějším světě. Element Dřeva je prezentován v našem těle okruhem orgánů játra-žlučník. Pokud je jejich spirit a Qi po zimně vyčerpaná, mimo rovnováhu, zahlcená nebo stagnující potom se to může projevit v našem systému buď hněvem, frustrací, anebo depresí, iritabilitou a únavou z nich. Deprese, frustrace, vztek jsou energie jater-žlučníku a elementu Dřeva – ta dynamická energie dřeva v nerovnováze. Dynamika vzteku vzniká přemírou hromadící se nevyjádřené Qi Dřeva, která se někde hromadí až jako sopka vystřelí v emocionálním výbuchu směrem ven. Pokud se ale hněv potlačuje potom tato Qi stagnuje a rozlévá se uvnitř v nás a dochází k dynamice kterou nazýváme frustrace. Pokud jí ale potlačujeme déle a zatlačujeme více dovnitř – nemůže se hýbat ani ven ani do stran, potom se z ní stavá deprese – dynamická Qi života stlačená a utlačená, obrácená proti sobě, proti životu samému. Pokud je element Qi Dřeva v nerovnováze stává se že tvoříme příliš bez zastavení, konáme příliš mnoho akcí a vším tím tvořením a konáním venku se posléze vyčerpáme a oslabíme naší životní sílu. Stejně tak jako přebujelá zahrada mimo rovnováhu posléze vyčerpá veškeré živiny ze své půdy a rostliny v ní si začnou konkurovat jedna druhé nastává chaos namísto komunální harmonické pospolitosti a harmonizujícího prosperujícího řádu. Nerovnováha elementu Dřeva se například často ukazuje bolestí hlavy, migrénami, napětím a škubání v nohou, slabým zrakem, problémy s očima, nejasností vize a akce v našem životě, nerozhodností, podrážděností, hněvem, depresivními stavy. Pokud se vyčerpáme přílišným konáním, akcí a živelným tvořením dost často zjistíme, že nás akce i tvoření přestalo inspirovat a nabíjet, a že nám jaksi někam utekla radost ze života a zapoměli jsme na to jak odpočívat. Ve chvílích, kdy máme pocit, že nám došla kapacita na tvoření a akci bývá to symptomem vyčerpaného elementu Dřeva, zkrátka už nemáme čím přikládat do ohně radosti ze života. Naštěstí příroda je moudrá, a tak nám nabízí růzonorodou podporu. Od výživy a medicíny zelených listů pro naši stravu, více slunečního svitu a vitamínu D až po větší sezónní a celestiální proudy a energie, a tak tu také budeme brzy mít jarní rovnodennost – krásný den (a dny kolem něj) jehož harmonizující energie mohou být využity k zarovnání našich elementů a osobní energie. Můžeme se přímo ponořit do rovnováhy přírodního systému a nechat se obnovit a zarovnat. Qi těchto dnů kolem jarní rovnodennosti se dá použít na balancování a rekalibraci – jemně lehce lehoučce zenově a s radostí. To be continued na Personal Evolution Unlimited Substacku v části 2. “Období velkých změn – otevři své srdce (2.) – Jarní elementy, challenge a klíčové medicíny pro náš život.” ~ Tanya St-Lawson, 15. 3. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Březen a návraty do krajiny mysli
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Březen a návraty do krajiny mysli Co si tak myslíte o minulých životech? Já dlouho nic, ale pak jsem se stala jednu nechtíc účastníkem regrese a od té doby… prostě nevím. Někdy se mi zdává o staré, dřevěné chalupě. Sejdu dolů z náměstí v malém městě, nad řekou zabočím doprava a jdu suchou, loňskou travou kolem božích muk a kravských ohrad nahoru do kopců k červeně natřené, červotočem prožrané chalupě. Téměř jistě mluvím německy. Všechno je důvěrně známé, až na to, že nevím, kde to místo je. Procházím různé krajiny a někde cítím, že jsem blízko. Vždycky, když se v Lázních Jeseník zatočí nahoru kolem hospody, co jsme byli kdysi s tátou na obědě, když byl se mnou v Jesu pro postel z ořechu z Nových Losin, a pak se vyjede na kopec k betonárce, co zdálky vypadá jako katedrála, mám pocit, že jsem doma. Táta už dávno není, postel zůstává. Tohle jsou Rychleby. Nikdy jsem tu nijak zvlášť nebyla, ale cítím se tu doma. Hluboký vnitřní klid a naplnění. „Proč lidé odcházejí? Proto, aby se mohli vracet. Aby to místo, odkud pocházejí, viděli novýma očima a v jiných barvách. A lidé, kteří tam žijí, je pak také vidí jinak. Vrátit se tam, odkud pocházíte, není totéž, jako nikdy neodejít.“ Terry Pratchett ~ Hana Valentová, 15. 3. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Ztracený dopis
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Ztracený dopis Jana šla z práce, v ruce táhla nákup a přemýšlela, co z něj rychle vykouzlí k večeři. Byl slunečný květnový den, jako mnoho dalších před tím. Neobvykle teplé počasí kolem zmrzlých mužů Jana ani nevnímala.Najednou se zastavila. Pro koho vlastně bude vařit?Skoro dospělá dcera Ivetka beztak ještě nebude doma, ta večery tráví raději se svým novým přítelem muzikantem a s jeho kamarády. Ani se jí nedivila. Co taky doma? Její táta Radim stále častěji věnoval svůj volný čas nějaké nové přítelkyni a Jana doma chodila jako tělo bez duše a neúspěšně skrývala oči zarudlé pláčem nad rozpadlým manželstvím.Manželstvím?…Vlastně už manželé dávno nebyli. Jenže o tom věděli pouze Janiny a Radimovy rodiče, Ivetce nic tenkrát neřekli, vždyť o nic nešlo. Vše bylo pouze formální, kvůli bytu… ______________________ “Janičko, měj rozum, jsme tu namačkaní jako sardinky”, naříkala její tchýně.“Rozvod bude pouze formalita a jako samoživitelka budeš mít větší šanci na přidělení bytu!”, “a pak už nikoho nebude zajímat, že v něm za čas bydlí i tvůj bývalý manžel. To se stává, že se lidé znovu podruhé vezmou.”Byla taková doba, byty byly nedostatkové zboží a matky samoživitelky měly větší šanci. I její vlastní matka přizvukovala.Radimovi se to nejdřív nelíbilo, ale matka, tchýně i Jana ho nakonec přesvědčily. A nakonec znovu nabytá svoboda se mu začala zamlouvat. To ale nikde neroztruboval. Jana chtěla bydlet bez rodičů, mít svou vlastní domáctnost, tak ji tedy má!A nová svatba? To se jaksi odložilo na později, až k tomu nikdy nedošlo.Ivetce byly tenkrát pouze čtyři roky, tak o ničem nevěděla. Byla ráda, že měli nový byt a ona svůj vlastní pokojíček. A Jana bydlela v novém bytě se svým bývalým manželem vlastně “na hromádce”.Za čas se objevila možnost postavit si svépomocí družstevní byt. Radim se jí chytil:“Bydlíme v nájmu, tohle je příležitost pořídit si vlastní byt.”Od té doby trávil Radim spoustu volného času na stavbě. A nějak samovolně z toho vyplynulo, že členem družstva se stal on. Po čase zjistila, že se Radim s rozvodem až příliš brzo skvěle vyrovnal. Jeho časté zálety už byly mezi společnými známými veřejným tajemstvím.Janě nikdo nic přímo neřekl, litovali ji, ale ona si nemohla nevšimnout jejich soustrastných pohledů.Začala se známým a kamarádům vyhýbat. Nemohla ty pohledy snést. Stále více se jí do mysli vkrádal pocit, že je Radimovi na obtíž. Stále méně a méně času trávil doma. Nakonec se někde doslechla, že prý má vážnou známost a už se tím ani netají a všude vykládá, že až jejich dcera oslaví plnoletiny, odstěhuje se.Ivetce bude osmnáct příští týden. _______________________ Odemkla dveře a zarazila se. Radim byl doma. Stála mezi dveřmi s nákupem v ruce.“Pojď dovnitř a zavři” řekl Radim a vzal jí nákup z ruky a začal ho uklízet do lednice.Stála tam jako přimrazená. To už dávno neudělal. Co se najedou změnilo? Že by se chtěl udobřit? Předčasně se zaradovala.“Co budeš večeřet?”, zeptala se. Vše vypadalo jako dříve.“Už jsem jedl, sedni si, musím ti něco říct”, přisunul k ní židli. Byl nezvykle pozorný.Jana se zarazila, něco bylo v nepořádku.“Jani, určitě se ti už doneslo, že mám novou známost. My dva už spolu stejně žijeme jen kvůli Ivetce, a ta už bude brzy plnoletá. Nejsme manželé, tak to nebude problém.”“Zapomínáš, že Ivetka neví, že jsme rozvedeni”, vyhrkla Jana a zalapala po dechu. To byl tedy ten pravý důvod Radimovy úslužnosti.“Je už velká, příští rok bude maturovat, pochopí to, sama má přece taky známost.” Byl s tímto problémem hotový hned. “A navíc bude ráda, že bude mít sourozence, čekáme totiž miminko.”Janě se zatmělo před očima. Už jen jako ve snách vyslechla, že jistě chápe, že nová přítelkyně s outěžkem potřebuje větší komfort, tudíž se tento byt musí zrekonstruovat, tudíž se ona bude muset vystěhovat. Patří přece Radimovi, sám ho stavěl a členem družstva je on.“Něco ti seženu, neboj, na ulici nezůstaneš,” řekl smířlivě a bylo vidět, jak si oddechl, že nenadává.Jana se vzpamatovala a najednou jí popadl vztek:“Tak lehké to mít nebudeš, já se tak lehce vykopnout nedám, sama jsem ti pomáhala tento byt zařizovat, a to šlo taky z mých peněz!” vykřikla, “já se odsud nevystěhuji, ta coura tu bude bydlet jen přes moji mrtvolu!”Radim se zarazil a chvíli mu trvalo, než nabyl ztracenou sebejistotu.“Zapomínáš, že já podnikám a vydělávám mnohem víc, než ty a mám tudíž i peníze na dobré právníky. Nemáš šanci soud vyhrát, buď ráda, že jsem tak velkorysý a nabízím ti jiné bydlení.”“A ty zase zapomínáš na mého strýce advokáta! Ten mi pomůže zadarmo, ještě se budeš divit!” Jana práskla dveřmi od ložnice a zamkla se. ________________________ Plynuly dny a týdny. Jana přemýšlela, co jí zbývá za možnosti. Musí něco udělat, cokoliv, aby se k ní Radim vrátil. Nakonec se rozhodla. Půjde za tou… ani na jméno jí nemohla přijít, tak ji nenáviděla. Všechno jí sebrala, Radima, rodinu, a teď ještě čeká Radimovo dítě.A co tomu řekne Ivetka. Bála se, že bude ráda za sourozence, kterého jí Jana nemohla dát. Nejdřív proto, že jí nesloužilo zdraví, a pak již Radim neměl zájem. Začne chodit do nové rodiny svého otce a ta Blanka…brr, úplně se otřásla, jak vyslovila její jméno, to bude její nová matka. Bála se, že Ivetku ztratí, sama je stará a opotřebovaná. Blanka pracovala v nemocnici, jako sestra. Jana si na ní počkala před vrátnicí, nebylo těžké si zjistit její služby. Tím také zjistila, že už jsou s Radimem manželé. Nažhavilo jí to do běla. Najednou poznala, že už není cesta zpět, a setkání s Blankou už nic nezmění.Nevadí, alespoň jí řekne, co si o ní myslí, to si za rámeček nedá!Blanka jí zahlédla pozdě a už se nedalo couvnout.“Ty couro, to není dost svobodných chlapů, že musíš krást otce od rodiny?” vykřikla Jana.“Uklidněte se paní Nováková, vždyť víte, že je to všechno jinak. Jste přece dávno rozvedeni!”Jana se přestala ovládat:“To jenom kvůli takovým, jako seš ty, se naše rodina rozpadla” křičela čím dál víc a stále více si uvědomovala beznadějnost svého jednání.A v tom zoufalství se na Blanku vrhla a začala jí fackovat. Pak se zarazila, snad si uvědomila Blančin stav. Blanka prudce oddechovala. Jana se ovládla a rychle odešla, aby neudělala ještě něco horšího.Doma se rozbrečela. Jana si utřela slzy a zavolala kamarádce Heleně. Znali se už dlouho. Byla jediná, kdo si o Radimovi nedělal iluze, znala ho
Mozkolam 3/25
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Mozkolam ~ březen 2025 ~ Alžběta Vintrová, 15. 3. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Pochůzka 7.
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Z Nitrolebních Pochůzek Pochůzka 7. Už jsem psala o lidský důstojnosti a ceně zdraví. Psala jsem o probioticích a colostru a tak dál. Tak dneska by to mohlo být o byznysu. Ne, nehodlám se pasovat do role byznys koučky, to by nebylo dobrý. Držím se kuličky a aloe. Přesto jsem za poslední rok o byznysu něco zjistila. Kdo si myslí, že MLM je úplná volovina, čte dál, protože jsem si to myslela taky. Jo, MLM nefunguje, nebo jen někomu, je to otravný, zabere to moře času… Celá já ještě před rokem a kousek 🙂 Pak jsem zavadila o jedno MLM, který si mě přitáhlo. Protože pracuje se zdravím. Zdraví je můj obor, moje poslání. Lidský i zvířecí. Psychický i fyzický. A jak jsem na něj narazila, zastříhala jsem ušima. Kecám, to neumím, umím jen hýbat nosem jako králík. Fakt, čestně. Klidně předvedu. Takže jsem na něj narazila a na třetí naražení jsem se přidala. S vidinou takovou jako že uvidíme. A protože je to moje téma, tak to najednou šlo a jde. Umím o tom mluvit, umím to používat. Nevadí mi o tom mluvit a ráda mluvím o tom, co se mi zase povedlo. Muže jsem za 2 měsíce vytáhla z long-covidu, kterej ho týral přes rok. Říkám tomu z dědka chlapem za 60 dní. Mladšího syna jsem za 14 dní zbavila ekzému na uších, kterej se držel taky přes rok, navzdory konzultacím se světovejma homeopatickejma špičkama. Staršího syna jsem zbavila kvasinkovýho ekzému. Zlepšujou se mi lidi s HITem a jinejma střevníma neplechama (jo, HIT jde od střev, řešit ho antihistaminikama nemá smysl). Sama jsem si konečně dala dohromady střeva, který jsem měla celej život takový “vachrlatý”, moje perimenopauza je v pohodě a dorůstaj mi vlasy po covidech. Prostě je to super a jsem za to skvěle placená firmou. Takže konzultace v tomhle případě můžou být zadarmo. Jo, zadarmo. To velmi uspokojuje moji vnitřní kouzelnou babičku, která by nejradši opečovala celej svět. Až na to, že taky třeba musím platit složenky a krmit děti a muže, že… A vono to jde. A z toho mám taky neskutečnou radost. Takže závěr – pokud jste zkoušeli MLM a neuspěli, pravděpodobně jste jen nenatrefili to správný, který s váma rezonuje. Možná jste neměli dobrou podporu, kterou třeba já mám boží a snažím se ji předávat dál jak nejlíp umím. Protože spokojenej člověk je nejen zdravej, ale taky bohatej. Nojo, je lepší bejt zdravej a bohatej, jasně, že je. A já, já jsem tady. Furt tu někde jsem a jak maják stojím a čekám a svítím. A ráda posvítím i vám. Od toho tu v tomhle životě jsem. ~ Magdalena Majda Sapíková, 15. 3. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.