Všeobjímající ticho mezisvětů
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Všeobjímající ticho mezisvětů Malá-velká posvátná satori všedního dne Čaj v horách Wudangu; foto Tanya St-Lawson, Personal Evolution Unlimited TM Dnes ráno jsem se probudila ve stavu absolutního, hlubokého, všeobjímajícího, krásného ticha. Celý minulý týden jsem držela posvátný prostor, bezpečný prostor, vedla a spoluvytvářela týdenní individuální retreat „Alchymie Celistvosti“ se svou klientkou. Vnitřní práce, kterou jsme spolu udělaly byla hluboká. Neviditelné jemněhmotné kontinentální desky osobních životů, časoprostorů, časových linií, map těla a mysli a body-mind území, nervová nastavení – byly přenastaveny, resetovány, rekalibrovány a posunuty tak, jak bylo třeba v daném místě a čase. Jemné, ale naprosto zásadní vnitřní struktury se změnily a znovunastavují. Dělo se mnoho rozhovorů, ale to nejdůležitější se odehrálo v hloubce živého ticha mezi slovy. Bylo a je to tak vždycky. „Vnější“ forma ‘práce’ skončí – a pak ta jemná, v hloubce, pokračuje dál a koná svou vlastní práci. Proud řeky života byl „popraven“, „znovu nasměrován“ nebo „znovu propojen“ tak, jak si žádal. Cokoli stálo v cestě nebo ji zkreslovalo, bylo posunuto – a nyní znovuosvobozený proud řeky koná svou vlastní práci. Ve svém uvolněném pohybu čistí zbytek nánosů ze své cesty, znovu potvrzuje svou přenastavenou sílu, bere si zpět své svrchované území, znovu navazuje a přehodnocuje spojení se zemí kolem a nebem nad hlavou; znovuvytváří vztahy s životem a se zbytkem světa, kosmu, bytí… Ano, to nejdůležitější se děje v tichu života proudícího uvnitř ve své pravé směrovosti. Jakmile je osvobozen, znovuoživen, život ví, co má dělat. Jakmile je podpořeno, tělo-mysl ví jak se ve své vlastní načasovanosti znovu nastavit zpět do zdravé dynamiky. Jakmile znovu má plné vědomí přítomnosti, život znovu aktivuje vnitřní kompas ‘správné’ cesty = cesty celistvosti. Život opět proudí pravdivě… Dnešní ráno mi znovu připomnělo vzácné dary ticha, ticha, které je ‘quiescence’ – odpočinkem. A tak ranní hrnek čaje – se svou jemnou sladkou svěží zelenou vůní a spirálou horké páry stoupající vzhůru k prostornosti nebe; a ozvěna ticha na konci křiku sokola vysoko v povětří, rozprostírající se a naplňující prostor; a moment, kdy se celé tělo, bodymind, koupe v léčivé pečující přítomnosti, v quiescence; tohle malé-velké satori každodenního života se opět stává poezií, posvátným obřadem a oslavou života. A Život sladce šeptá do ucha: “Requiesce, filiola mea.” “Odpočiň si, má drahá dcero.” Nádech, výdech… naslouchej tichu mezi nimi – a brána živoucího Tao se otevírá… …VEJDI… Ranní pohled na hory Wudangu, moře oblaků”; foto Tanya St-Lawson, Personal Evolution Unlimited TM Přečíst v plném ilustračním hávu v češtině můžete tady. Anglickou verzi je možné přečíst zde. ~ Tanya St-Lawson, 15. 11. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Bytový deisgn
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Bytový deisgn V rámci ultimativních letních radovánek se naše mírně deviatní výprava rozjela do Atén a aby to nebylo náhodou málo dobrodružné, vzali jsme to přes Budapešť. S Budapeští máme veskrze radostné zkušenosti ohledně sexy popelářů, kvalitních nápojů a příslibu exotické kuchyně. Tentokrát padla naše volba neomylně na guláš z kohoutích hřebínků a varlat a bylo to nadmíru radostné. Ale abych své vyprávění usměrnila, tentokrát začínáme na úplném konci, kdy se řeckým sluncem a plameny gyrosu osmahlá a pískem olepená výprava vylodila v Budapešti a protlačila skrzeva celou Budu i Pešť až na autobusák a do dálkového autobusu směr Praha. Tato dopravní společnost nabízela krom převozu patřičně zdevastované tělesné schránky i výběr z časopisů a tak jsme naslepo šáhli po nějakém plátku a zapluli do sedaček. Můj osobní los byl pár měsíců starý časopis o bytovém designu. Já nevím, co v té redakci šňupou, ale možná přehodnotím svůj odmítavý přístup k veškerým drogám a nechám si poradit více než jen materiál nočního stolku a dezén kachliček. Když čtenář, zcela nepolíbený prvky stavebního řízení a žargónu, přehlédne oku lahodící, leč nic neříkající věty typu „vzdušně a inovativně řešené, originální zvýšené patio odkazující na atmosféru místa“ (dafuk?) , tak zbyde čistý bizár. Návrh dětského pokojíčku „ve kterém si dítě bude rádo hrát“ je celý bílý. Celý. Všechno. Postel, povlečení, zdi, koberce, židle, světlo, okna, hračky. Všechno je v tónech té jediné barvy, kterou by jistě ocenila ultrapravice. Dle typu vybavení a všech, asi čtyř kusů, bílých hraček odhaduju věk dítěte, pro které je pokojíček určen, na plus mínus batolecí fázi vývoje. Takže pevně věřím, že ta běloskvoucí uni nádhera dlouho vydrží a nezkazí jí třeba hovno, malebně rozetřené po zdi tříletou pacičkou. Rozumím tomu, že nemusím sdílet jemnocitný vkus autorů článku, ale některé věci považuji za mírně nepraktické. Například když z venkovní chodby vstupujete rovnou do „velmi neotřelé“ ložnice. Nebo když v bytě „uměleckého mladého páru“ (oh boy) dosahuje knihovna až ke stropu loftu (tedy o celé patro výš) a přístup k ní je na opravdu drobném žebříku. Jasný, půjdu balancovat na zku-vených kulatých šprušlích v pyžamu, v jedenáct večer před spaním, až si vzpomenu, že nutně potřebuju zkontrolovat tu citaci z memoárů zneuznalého básnika. Hážu na to bobek a budu prostě doufat, že to ten kripl tak nějak řekl! Všechny stoly musí být skleněné. Všechny-jídelní, pracovní, v koupelně, noční stolek, kuchyňská linka… asi abyste k tomu šňupání nemuseli hledat vhodný povrch? A na všech stolech… jo, na kuchyňském, pracovním, nočním… jsou položené staré psací stroje. Kolik starých psacích strojů potřebuje jeden smrtelník? Ne že by je vlastníci bytu jakkoliv využívali nebo k nim nedejbože měli jakýkoliv vztah. Jen působí… eh „umělecky vibrujícím dojmem?!“ a tak jich teď zadavatelé zakázky mají prostě omylem celou sbírku. A k tomu všemu notně „autorsky omšelý“ gauč za 120 litrů, který musí působit, že se na něm přendal minimálně Bob Dylan. A jedeme dál. Rekonstrukce rodinného domu, kde je všechno modré. Znáte ten odstín světlo-středně-šedo modré, která je prostě jen hnusná? Tak tahle modrá. Vybuchla v Severní Koreji fabrika na modrou barvu na mundůry politických vězňů a začali pytle tohohle hnusu vyměňovat za řepu? Možná. Každopádně jí bytový architekt byl schopný namr-at úplně na všechno „tón hnusu v tónu hnusu“. Stejně jako vaše školní jídelna na základce. Prý totiž při rekonstrukci narazili pod podlahou na plastový korálkový náramek a rozhodli se „zachovat autenticitu , kontinuitu a odkaz místa“. Ten náramek byl klasický kus plastu, který jste dostali v roce 97 zatavený k Bravíčku. S Delfínem. Delfín ale pravděpodobně nezachováva kontinuitu místa tak dobře , jako barva Králíčka Azurita po třech letech na amfetaminech a prodávání vlastního huňatého těla. A na závěr můj oblíbený bonmot. Byt pro svobodného mládence, žijícího v bývalé řeznické čtvrti, který se prostě autoři rozhodli rozjet komplet v uzenářském stylu. A můžete mi věřit, že tihle hoši se opravdu neupejpají. Každý jeden prvek bytu musí odkazovat na „genius loci a historii místa“. Takže podlahová dlažba imituje zabijačkovou tlačenku, kuchyňská linka vzorek gothaje, koupelna jsou jitrnice a šunka, ložnice je kombinací klobás a hořčice, závěsy jsou BBQ omáčka a všechna svítidla neomylně tvarem barvou a pevně doufám, že i aromatem připomínají párky. Ve výsledku se kompletně celý prostor prolíná mezi tlumeně růžovými, béžovými a hnědými barvami a občas chromovými doplňky (protože ty mají evokovat ty kovové konce na salámových patkách. Aha!). V podstatě je byt ekvivalentem „rapist glasses“. Pokud nejste seznámeni s tímto technickým termínem, jsou to přesně ty brýle, které má úplně každý masový vrah, bez ohledu na dekádu, původ nebo strategii krájení lidských bradavek. Kdybych měla být ženská návštěva tohoto svobodného mládence, uchopím první sekáček na maso a i s touto trofejí promptně vycouvám z Kubrikovy špatné noční můry, než si pan domácí rozestele tu hořčično-křenovou nádheru. Předpokládám, že kdyby redakce tohoto plátku nakráčela do mého bytu, skončila by na podlaze v křečích a s pěnou u úst, prosíc za okamžité oslepení pomocí loupače na kiwi. Nicméně se cítím být velmi obohacena (minimálně touto krásnou představou). Takže čau a kupte si klidně tu trochu hnusnou rohožku s koťátky. Soudit vás stejně může jen bůh a Jiřina Bohdalová. ~ Tereza Kowolowská, 15.11. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Vhledy Zenové vědmy – období ve znamení Střelce 2025
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Vhledy zenové vědmy ~ pro období ve znamení Střelce (21. 11. – 20. 12. 2025) DOKONČENÍ Rok se chýlí ke konci. Nejen ten kalendářní, ale zejména ten cyklický – od ponoru, přes stagnaci, probuzení, expanzi, oslavu zpět do ponoru. Celý uplynulý měsíc jsme měli příležitost uklidit si v sobě po uplynulém roce. I přes naši lety získanou zkušenost a moudrost se málokdy během roku ubráníme schraňování nevyřčených slov, nedořešených konfliktů, pichlavých křivd a selhání. Před závěrečným jednáním se vyplatí propustit toho co nejvíce a vnořit se do vlastního nitra co nejvíce na lehko. Práce je takřka dokonána a už se toho moc stihnout nedá. Můžeme se v poslední etapě roku uhnat jako zbytek kolektivního vědomí, anebo se smířit s tím, co jsme letos zvládli a pomalu dosedat do přítomnosti a bytí a připravovat se na léčivou prázdnotu. Dokončení nás učí, jak opravdu moudře a dospěle ukončit konce, ať symbolické nebo ty fyzické, v našem životě. Abychom zdravě uzavřeli cyklus, je potřeba ocenit to, co dotepává. Ať to bylo jakékoliv, mělo to tu své místo a jistou platnost, a proto si to zaslouží respekt a uznání. Ale to není vše. Uzavřít kapitolu neznamená hned otevřít novou. Často přeskakujeme důležitou fázi a už už se hrneme do nových dveří a začátků. Po konci nepřichází nový začátek, ale esenciální prožitek prázdnoty. Je to ten moment mezi tím, když dohraje orchestr a než zazní první nejistý potlesk. Je to moment, kdy absence toho, co právě skončilo, doslova zhmotní to, co zůstalo – prázdno. Bez tohoto prožitku totiž nic nekončí a my se vystavujeme stále té stejné chybě. Bez tohoto prožitku není žádný nový začátek, ani nové dveře. Je to stále ten stejný příběh, jen v jiných kulisách. Umění uzavřít vztah, situaci, životní etapu patří k těm nejvzácnějším. A my, přesně v energii rozlétaného, vášnivého a pravdu hledajícího Střelce, budeme mít příležitost se v tomto umění zase o kousek zdokonalit. ~ Samandra, vaše zenová vědma; 15. 11. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Předávání informací
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Předávání informací Moji milí čtenáři, dny se nám krátí, a s přibývající tmou někteří naši starší spoluobčané ztrácejí sílu, a třeba po pádu končí v nemocnici. Jeden takový příběh mne vedl k následujícímu zamyšlení… Předávání informací ve zdravotnických zařízeních? Fuguje??? Proč mají nemocnice zdravotně sociálního pracovníka? Pro ulehčení komunikace mezi rodinou a nemocnicí, nebo mezi sociálním zařízením a nemocnicí… to je jeden z důvodů této funkce, aspoň doufám! Funguje to? Mnohdy bohužel nikoliv, je mi to líto. To jsou moje letité zkušenosti v sociální práci. Co se za dobu mojí aktivní činnosti změnilo mimo to, že byla tato funkce zřízena? Bohužel moc ne! Někde předávání informací funguje, jinde je to slabší, jinde by zase potřebovali posilu… Máme klienta naší pečovatelské služby v jedné nejmenované pražské nemocnici. Po mnohých zkušenostech raději informuji nemocničního sociálního pracovníka, že klient žije sám, my nemáme noční provoz, a že je třeba informovat lékaře na oddělení, aby klienta nepropouštěli, pokud potřebuje noční péči. V takovém případě je třeba nejprve zajistit Následnou péči, což by měl zařídit právě nemocniční sociální pracovník. Raději zjišťuji sama volnou kapacitu v jednom našem pobytové zařízení. Bohužel, klient byl dovezen domů v zoufalém stavu, bez předchozího upozornění, že noční péče bude nutná. Prý si to přál?! Lékaři si mysleli, že má doma péči zajištěnou?! ⚠️ Informace nebyla předána! Stačilo by mne upozornit, jakou péči klient potřebuje, a mohl se rovnou z nemocnice dovézt do Následné péče! Takto bude celou noc sám! Druhý den ráno voláme Záchranku, jinak to ani nemohlo dopadnout. Do Následné péče v tomto stavu nemohu klienta přesunout, vrací se do nemocnice… Klient má infekci, další hospitalizace. Už nic neponechavám náhodě a volám vedoucího lékaře na oddělení, kde se sekretářkou domlouvám postup, který zajistí klientovi bezpečný převoz do Následné péče naší organizace. Držíme mu místo i palce, aby infekci ve zdraví zvládl. Kde je problém? Možná, že sociální pracovník předal informaci jednomu lékaři na oddělení… …ale funguje předávání informací mezi lékaři? Nejspíš ne… Moc mě toto mrzí, protože pak nastávají situace, které jsou pro klienty nejen nepříjemné, ale často i nebezpečné. Převozy nemohoucího staršího člověka do samoty jeho domova, kde nečeká žádná pomoc a podpora, se občas bohužel stávají, a je velmi smutné, že to v nemocnici nikoho nezajímá! Pro staršího člověka špatná komunikace mezi pracovníky nemocnice může mít fatální následky! Proto doporučuji ověřovat, zda předané důležité informace se skutečně k lékařům dostaly. A zkontrolovat to při návštěvě blízkého, promluvit ještě s vrchní sestrou, případně si domluvit schůzku s lékařem. Po této zkušenosti jsem napodruhé už nenechala nic náhodě. Ať se vám při podzimu daří a nemusíte s vašimi blízkými žádné složité situace řešit! ~ Zuzana Vránová, 15.11. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Jak získat ročně sedm týdnů volna navíc aneb odkud se vzala sobota a co s ní
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jak získat ročně sedm týdnů volna navíc aneb odkud se vzala sobota a co s ní …že Bůh stvořil svět za šest dní a sedmý den odpočíval, je jaksi všeobecně známo, a to i zarytým odmítačům jakéhokoli náboženství. Týden tradičně začínal nedělí a tím sedmým (volným) dnem byla sobota. Koneckonců jaký je první den v týdnu v angličtině? Sunday. Neděle. Všichni víme. Historicky se světila sobota (sabat, šábes) jako sedmý den, den odpočinku. Křesťané k tomu pak přidali ještě neděli, protože to je den vzkříšení (btw. kdo kdy chodil na ruštinu tak ví, že neděle se rusky řekne, komunistům navzdory, „vaskresenje“ tedy „vzkříšení“), a pak postupně začali křesťané světit jako sedmý den neděli, asi proto, aby se odlišili od židů. Ortodoxní židé v tento volný den nedělají opravdu vůbec, ale vůbec nic, a na případnou práci si berou (nežidovské) služebnictvo. Moderní západní člověk stále něco dělá, stále je dostupný a i na dovolené alespoň odepisuje na mejly. Cílem mnoha moderních digitálních nomádů je práce odkudkoli. Ale nenechte se zmást exotickými destinacemi a krásnými fotkami, leckdy pracují velmi tvrdě a vlastně nonstop. Jen prostě z netradičních míst a pijí k tomu barevné drinky. Koncept šest dní práce a pak jeden volný den pro sebe je léty prověřený a důležitý, a to zejména v případě, že vás vaše práce baví. Schválně si to zkuste. Jeden den v týdnu si nechat pro sebe. Na odpočinek a na aktivity, na které vám normálně nezbývá čas. Dejte si řízenou pauzu a pak budete mnohem výkonější. A co tedy s tou volnou sobotou? To je na vás! Kavky nejčastěji ve volný den chodí na výlet. Do lesa a na hrad. A i v zimě. Za jakéhokoli počasí. A večer posedíme na zahradě. Nebo doma, to je jedno. Někdy přijdou nějací kamarádi, ale leckdy taky ne. V sezóně zemědělských prací pracuju na zahradě, je to pohyb na vzduchu, to za práci zas až tolik nepovažuju a je to něco, co normálně nestíhám. V agrotechnických lhůtách mám pravidleně zpoždění. Když se stane, že zůstanem doma a mám touhu třeba šít, dělám jen něco, co neplánuju (a to ani výhledově) zařadit na svůj eshop. Takhle třeba vznikl nový potah na křeslo (na kterém spí kocour). Deset let mě to křesílko rozčilovalo, bylo takové příliš osmdesátkové, s ušmudlaným potahem. Když jsem se jedno sobotní deštivé odpoledne odhodlala, že dnes je ten den, kdy ho konečně přečalouním, měla jsem to za 3 hodiny hotové! A tohle je přesně ten typ projektu, na který člověk normálně NIKDY nemá čas. Těch sobot je do roka 52. To je 52 volných dní, neboli víc, než 7 týdnů. 7 týdnů volba! Nenechte si je vzít! …nějaké další sobotní tipy přidám zas příště. Tentokráte článek ilustruji z dušičkového návratu do krajin, kde je moje duše doma, i když jsem ta fyzicky nikdy nežila. Ale cítím hluboké sepjetí s tímhle místem. ~ Hana Valentová, 15.11. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Deštníkářka
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Tvůrcovské noviny Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Tvůrcovské noviny Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Deštníkářka Mám tu deštníkJe můjA tohle místo takyUlovila jsem hoZapíchnu hoRychleAt mi tam nikdo nevlezeMOJEEJeMOJEE Já jsem deštníkářz České republiky rozvalím sepřede mnou deštníkář Francouzza mnou dřepí dva Britové, bez deštníkudeštníkář Němec ho má moc pěkný, bez děrnicmeně ten Maďarský, no fuj, ten je děratejSlováků začíná trochu ulítávat, snad si ho udrží Právě teď bych chtěla být pod Švédským deštníkem, asiProtože co ten můj?Co když mi ho ukradnou?Kam já pak pujdu půjdu?Vůbec se mi z pod něj nechce Neni to vubec dokonaly destnikMa taky nejake prodreninyAle před zářením mě ochrání Ten náš modrý deštník ~ Eunika Eyerová, 15. 11. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Mozkolam 11/25
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Mozkolam ~ listopad 2025 ~ Alžběta Vintrová, 15.11. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Samoténka
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Tvůrcovské noviny Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Tvůrcovské noviny Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Samoténka Sama tenká má samotenka, kdepak jsi schovaná? Na stromě, parapetu? Potkala jsem ji jednou v lese. Stála tam u pramene a vlévala do něj směs, kterou pro ni namíchala její sedmiletá vnučka, kterou přesvědčila o důležitosti ničení životního prostředí. Kandidátka, pojďme jí říkat Máša, slyšela o Green Dealu a rozhodla se, že se s ním musí něco dělat. Takhle nám lháti, prohlásila u televize jedíc rohlík s bramborovým salátem. Seděla tam na růžovém gauči, který jednou našla u popelnice a v oblečení, které její dcera už nechtěla – třpytivá černá blůza a fialové tepláky s rozbitou gumou. Hoví si na svém prosedělém místečku a rohodla se, že už je na čase vzít věci do vlastních rukou, když jsou ekoteroristi, tak musí být i antiekoteroristi. Máša byla a řekla bych, že bude osobou, která nenávidí. Nenávidí své sousedy, protože si povídají moc potichu, takže je nemůže šmírovat. Popeláře, protože ji ruší při sledování ranního pořadu o všech hrůzách světa, 2. díl, 3. vydání. Všechny tyhle nenávisti má i ke svojí kočce (smrdí a musí vynášet její záchod), k jídelním stolům (zbytečnost), koberců, lampám (kradou jí peníze), k vaně, způsobují její zapšklé vzezření podtržené úšklebkem na tváři, který už neumí vrátit zpět. Tak si tak pochoduje skrze svou malou obec a vykonává malé akty anitekoterorismu. Vyhazuje odpadky z popelnic, do plastů hází papír, vodu z nádobí vylévá do potoka, dokonce se začalala angažovat v regionální politice, kam chodí ve svých nejlepších šatech, úbor z fabriky, aby všichni věděli, že pracovala rukama. Avšak nenechte se ošálit! Naše paní antiekoteroristka bohu díky, díky svému škudlení se stala ekologickou. Ne jen že nenakupuje nové věci, nádobí nemeje jarem, takže voda z potrubí se vrací zpět do přírody, čistá. Oblečení od popelnice? Lépe už to nejde. ~ Eunika Eyerová, 18.10. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Vhledy Zenové vědmy – období ve znamení Štíra 2025
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Vhledy zenové vědmy ~ pro období ve znamení Štíra (21. 10. – 20. 11.2025) MYSL A je to tady. Nastává období, kdy bude mít naše mysl opravdové žně. Všechno to, čím jsme se zaměstnávali od jara až do začátku podzimu je hotovo, úroda je pod střechou a začíná čas sebezpytu. Ne náhodou jde Štír až na dřeň a konfrontuje nás s ultimátní přítomností. Tváří tvář jeho jedovatému ostnu se všechny ty trable doma, v práci, v rodině zdají naprosto malicherné. A přece, přece je tu touha zavřít oči a tvářit se, že se nás to netýká, že to s námi nesouvisí, že emocionální bolest rozlézající se po útrobách nám nepatří. Není zbytí, musíme tam, musíme se s tím potkat a vykydat to, co jsme si za celý rok nasnášeli do sklepa, abychom se s tím potkali až „potom“. Páže Mraků symbolizuje esenci strachu. Nemám na mysli naše prvočakerní instinkty, které velí zaútoč nebo uteč, mám na mysli emocionální strach, který naše rácio drží v kleštích a neustále přehrává stejné smyčky z minulosti, aby nás donutil neopakovat je v budoucnosti. A v tuto chvíli otevřeně říkám, bohu díky za Štíra, který nám před očima zamává svou zbraní a donutí nás zorientovat se v reálném čase a prostoru. Všimněte si, že když se propadáte do starých příběhů o vlastním selhání, provinilosti, křivdách a studu, nemáte povědomí ani o svém srdci, ani o svém dechu, o zbytku těla ani nemluvě. Tam někde hluboko uvnitř je sice uložena naše prastará bolest, ale taky síla a autenticita. Nejít hlouběji do sebe a nepopasovat se s věcmi, které jsou naší součástí znamená odsoudit se k doživotí v naší hlavě a ve stále stejných paranoidních smyčkách. A proto, vzhůru dolů! Hlouběji pod povrch, blíže k vlastní intenzitě a živosti. Ano, možná to bude bolet, ale tak nějak krásně. Připomene nám to, že jsme opravdu naživu, že máme kapacitu čelit životu a také o něm svobodně rozhodovat. ~ Samandra, vaše zenová vědma; 18.10. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Léto je kult (část druhá)
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Léto je kult (část druhá) … Když si myslíte, že vám tenhle náklon planety vůči nebetyčně nasrané vybuchující hvězdě familiérně zvané Slunce stačil, dostanete další fackovačku do ksichtu makrelou, uleženou v srpnovém podkroví. A nemusíte kvůli tomu ani opustit hranice vlastní domoviny. V rámci vzájemných přátelských návštěv vyrazili mí drazí rodiče napříč republikou za drahými rodiči mého drahého muže. Maminka na internetu zarezervovala ubytování v malebné rekonstruované dřevostavbě ve stínu děčínského Sněžníku. Už z inzerátu bylo jasné, že místo našeho noclehu bude poněkud ezo. Na fotkách se občas mihla mandala, neklamný to předvoj vonných tyčí (tady se na žádné uchcané tyčinky nehraje) a bojkotu deodorantu. Navíc dopředu upozorňovali, že v budově ani jejím okolí není dovolenou kouřit nebo požívat alkoholické nápoje a že v domě je povoleno chodit pouze bosky. Podle toho, že se jedná o temný hvozd sudet, tipuju, že zákazy jsou tu kvůli předchozím závislostem pana majitele. A pan majitel je kapitola sama o sobě (a také kapitolou dnešního článku). Jestli jsem někdy viděla jasného adepta na založení kultu, byl to tenhle pan domácí, s osobností na rozhraní Jardy Duška z Wische a Charlese Mansona. Jednalo se přesně o ten typ člověka, který meditoval tak dlouho, až úplně ztratil své ego a díky tomu je mnohem lepším člověkem, než vy všichni, sračky! Mírné záblesky vzájemné antipatie lítaly už od vstupu jak kuna vhozená do atomového reaktoru. Já jsem byla přesně den po návratu z týdenního metalového festivalu a suprčupretnozlo se mnou rezonovalo naprosto masivně. Hned u dveří haciendy stál pasivně agresivní nápis „Přicházíte-li z města, očistěte se“ a v podobném duchu se neslo vše. Ve společenské místnosti spojené s kuchyní byla krom dvaceti nástrojů, na které se převážně bubnovalo, a třiceti tisíc polštářků rozházených po prosezeném gauči, židlích a podlaze, i televize, jejíž obrazovka ale byla jasně polepena mandalami, aby bylo jasno, že tohle zlo se tady netoleruje. Pan domácí, který byl na místě přítomen opravdu nonstop, aby na nás dohlížel (a ke kterémuž účelu měl i po domě rozmístěné kamery), nám sdělil, že v kuchyni jsou volně k dispozici čaje, které si můžeme brát, a taky káva, kterážto je ovšem bez kofeinu, protože „zde nechceme žádné chemikálie ovlivňující lidské vědomí“. Cajk. Přijela jsem z festivalu trochu nachrmalaná, protože běhat po areálu jen v třpytkách asi nebyl nejlepší nápad, a tak jsem si z čajů „sbíraných ve správné konstelaci planet, fázi měsíce a energetizovaných na slunci“ vylosovala heřmánek, zalila ho na punkáče asi stovkou a šla se vyčůrat. Když jsem se vrátila, byl čaj přecezen do jiné konvice, v něm vložená dřevěná špachtle a přidané víčko. Rozumím, že se to asi tak má dělat, ale já měla za sebou spánkovou deprivaci jak válečný zajatec ve Vietnamu a pár hodin cesty na dálnici se svými rodiči a jemné nuance jaksi nebyl prostor. Pan domácí vyčkal, až se ve společné místnosti omylem shromáždilo více lidí a důrazně nám vysvětlil, že čaje sice jsou volně k dispozici, ale není správné s nimi plýtvat a nevážit si jich, přičemž mě propichoval svým vševědoucím pohledem. K dispozici byly dva záchody s recyklovaným toaletním papírem na kapacitu asi patnácti lůžek (po ránu proklatě málo), spojené s koupelnami, kde nad umyvadly visely mandaly s delfíny a nápisem „Šetři vodou, chceme taky žít!“ Pokoje nebyly popsány čísly, ale symboly. Takže já s přítelem jsme spali v „srdci“ a rodiče ve „hvězdě“. Pokoj byl krásný a útulný a těch ezočíčovin tam nebylo až tak urputně mnoho až na obraz s nápisem „Miluj svůj život“ a pár dřevěných soch a lampiček. Trochu mě zarazila elektrická polohovatelná postel, ale říkala jsme si, že sem třeba jezdí turisti na rehabilitace, protože v nabídce služeb byly i masáže, sauna a jóga a dávalo mi to tak nějak smysl. Pak jsem si ale všimla nosného oka, zapuštěného v nosném trámu přímo nad postelí. Sice jsem prd fetišák, ale nejsem včerejší a poznám uchylácké vybavení, když ho vidím. A tohle bylo jasné oko na bondáž. Přítel mi tvrdil, že přeháním, ale uživatelské recenze mi daly za pravdu. Ve dva roky starém komentáři si někdo stěžoval, že obýval stejný pokoj jako my a že bylo dost náročné vysvětlit sedmiletému dítěti, proč je vedle postele koš s BDSM koženými mrdadly. Rozkošná byla i místní knihovnička. Člověk tam už dopředu čekal tituly jako „Farmaka nás zabíjejí“, „Očkovací holokaust“, „Veganská kuchařka“ a „Meditace ve všech koutech světa“, ale extra body byly každopádně za dětskou sekci. Tam totiž mezi evergreeny „Medvídkem Pú”, „Karkulkou a nejdepresivnější knihou všech dob, „Malým princem”, seděly „Sex ve třech pro odvážné”, „Velký průvodce tantrou” a „Nové hranice bondage”. Krom možností lekcí jógy, keramického kurzu, meditace ve větvích stromů a základů horolezectví referoval pan domácí v nabídkovém lístku i tantrické masáže a to mě polilo horko, ovšem ne tak, jak asi bylo touto nabídkou zamýšleno. Pokud by snad někdo váhal, pan domácí cvičil každé ráno nahý před saunou a biobazénem. Žádný králík v pytli. Pohrdli jsme touto neodmítnutelnou nabídkou a vyrazili na vypůjčených elektrokolech na Labskou cyklostezku okolo Dunaje. Jen co jsme sundali kola z nosiče zaparkovaného auta, projel okolo nás vitální, zcela nahý důchodce na kole. Jak moje drahá maminka později rozrušeně referovala přítelově mamince, „Neměl žádné oblečení, ale na pinďourovi se mu houpal zlatý řetízek s křížkem“. Zde bych ráda vzdala hold maminčinu ostřížímu zraku, který popírá vliv času i hodin strávených nad detektivkami. Mně tyto jemné nuance unikly a do mozku se mi na věky vryl výjev bílého, chlupatého, svraštělého zadku. Děčín je prima a léto je kult! ~ Tereza Kowolowská, 18.10. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.