Nakladatelství Lelkárna®

Kdysi jsem četla, že Irové jsou tím více Irové, čím dále jsou od domova. S pokorou se k tomuto trendu přikláním a po více jak 15 letech v Praze pořád křičím, že nejsem žádný zkriplený Čehůň, ale že jsem se narodila hezky v Brně, v porodnici s vyhlídkou na cvokhaus na jedné a na krchov na druhé straně. Z mého dětského pokojíčku jsem dohlédla na hranice s Rakouskem i se Slovenskem a ač jsem se vyhnula bukolickým zábavám jako nafukování žab brčkem, tak moc dobře vím, jaké je to kadit v kukuřiči, žitě, maku, pšenici, prosu, ovsi, jeteli… podle toho, co soused zrovna na poli vysel. Zapomeňte na lopuch s beruškou, teprve tady pochopíte jaké zlo je řepka.

Každá návštěva u rodičů mne tak promění z relativně konstruktivně myslícího tvora na stroj určený k neomezenému prožírání se lánem hrachu a sběru klíštat. O to větší vystřízlivění jsou pak návraty do matičky Prahy. Po prvních letech na kolejích Jižního města jsem si řekla, že už nikdy více a zamířila do historického centra. Blíže škole, současnému nabíječi a vstříc vysokým stropům. Když pak večer po příjezdu dloubu poslední klíšťové dobrodruhy z kotníků, pupíku a zpoza uší, pomalu jim přeji šťastnou cestu a dobré vykročení do této betonové džungle. (Na druhou stranu, Václavské náměstí má údajně svoje vlastní, endemické druhy klíšťat, živené z krve opilých britských turistů. Takže si to představuju jako setkání dvou klíštěcích kultur. Jedni mají oštěpy z obsdiánu a bederní roušky a jednou za sezónu obětují šamana. Ti druzí se o víkendech sjíždějí repelentem a holdují orgiím v podpáždní jamce hampejzového naháněče z Ugandy).

Když jsem se stěhovala kousek od Karlova náměstí, upozorňoval nás majitel bytu na vyhlášené kvality přilehlého parku. Je pravda, že Karlák je vskutku končinou, která vždy nabízí něco zcela nového. Pokud se v těch končinách pohybuje člověk za denního světla, není ten obraz tolik obskurní. I když je pravda, že nedávno jsem tudy vlekla zásobu toaletního papíru pro příštích pět generací (taky cítíte ten kvalitativní rozdíl od řepky?!) a uprostřed náměstí seděla na trávníku skupina studentů, zřejmě z Erasmu. Někteří si četli, bavili se italsky, házeli si fresbee, mezi nimi v pohodě seděl pedagogický dozor. Z křoví za nim se pozvolna vyloupnu bezdomovec, došoural se přesně do jejich středu a ustlal si na trávě, hezky s igelitkou pod hlavou. Setkání s českou kulturou jako třešinka na dortu. Občas člověk zaznamená prostitutku ulevující si v křoví (s akutním nedostatkem řepky), ale jinak během všedního dne působí místo natolik klidně, že si tu občas nějací dobrodruhové dají piknik nebo venčí dítě/psa/nehodící se škrtněte. Ovšem za soumraku přichází nadvláda opravdových místních entit s charismatem tak silným, že i v kostele je vyvěšen nápis upozorňující, že soucit s bližním svým je sice fajn věc, ale ku-va nekrmte ty bezdomovce a holuby. V lokálním radničním plátku nedávno iformovali o rekultivaci celého prostoru a parkové úpravě, při které se prožerou křoviny. Mezi řádky pak bylo možné číst „aby se v těch křovinách neděly ty věci“. Výborně, teď si můžu prohlédnout jemné nuance orální práce léty prověřené sexuální pracovnice, kdykoliv si zajdu večer pro jogurt a celer. Ne tak dlouho zpátky jsem narazila na video sexuální pracovnice, která vysvětlovala gró svého bussinesu. Údajně je fyzicky mužem, ale to klienti moc neřeší a obvykle ani nepoznají. K tomu má exkluzivní sbírku zábavných pohlavních chorob, AIDS, komplet kanastu žloutenek, je zavislá na heroinu i na pervitinu… a nosí laškovně roztomilé tričko Hello Kitty. Jsem přesvědčená, že pokud potenciální klienty nezaskočí tohle skóre, nějaké nečekané péro navíc už je opravdu úplně nevytrhne. Oblíbeným místem akce je pak památný a hlavně dutý platan, zhruba uprostřed Karlova náměstí, který k tomuto účelu slouží více rozverným párům. Ten strom musel zažít věci! Minulý víkend jsem při procházce narazila na neklamné známky romance na stezičce za Hlávkovým Institutem a pořád mi přijde veřejný šoust s výhledem na pitevny víc košér než ten s výhledem na tři tramvajové zastávky. Ale možná jsem jen staromódní. Nícméně celá tato situace krásně ilustruje jaké nároky klademe na své partnery. Ženy chtějí týpka, který bude chodit do práce, nebude úplně moc chlastat, hrát automaty, aspoň jednou denně si umyje zuby a alespoň obden si vymění spodní prádlo, jakýkoliv další přidaný skill je jen výhodou. Muži chtějí podle všeho ženu, která má aspoň tři zuby a libovolný penetrovatelný tělesný otvor. Amen.

A já chci jednu věc. Prosím vás, když stojíte na Štěpánské na světlech ve tři ráno –netůrujte ty motorky. Já chápu, že jste plni radosti a životního optimistu z plného počtu venerologických bobříků nasbíraných v dutém platanu, ale nechejte si to prosím pro svého kožaře. Čaudy!