Nakladatelství Lelkárna®

Pozor, dnes trochu ezo vzpomínka.

Kdysi, pro mnohé z vás daleká minulost. Bez mobilů, bez auta… Byla jsem na mateřské tehdy pouze se dvěmi dětmi, manžel na dlouho v cizině, tak co v Praze, že?

Odjeli jsme tedy na chatu, k Labi, v lese, sice v osadě, ale přes týden mrtvo. Krása, pro rodinku super! Jen nesmíte onemocnět! Což se mi stalo, angína jako…

Horečka, bolest v krku… a dvě divoké předškolní děti. Sotva jsem zvládla udělat snídani s vypětím všech sil.

…ležím v posteli a snažím se děti přesvědčit, že uvnitř u knížky je lépe, než venku, na tom “ošklivým” sluníčku!

Přemýšlím, jak se dostanu zpět do civilizace, jen mi bylo líto dětí, byly tu ve svém živlu: dvě zdravá, divoká stvoření mi lezla po hlavě, omotávala mne obvazy, prý, maminko, my tě léčíme! Kéž by mě někdo zachránil!

A… proboha, někdo ťuká. Do toho všeho ještě návštěva? Dveře se pomaloučku otevřely… a tam moje maminka!!! Jak mohla vědět, že jí teď moc potřebuji??? A jak se sem dostala? No jak, vlakem, a pak pěkně pěšky lesem a polem ještě 6km i s nákupem!

„Mami!“

Maminka si v práci vzala na několik dní dovolenou a rozjela se za námi! Jen tak, prostě jí to napadlo!

To jsem si oddychla…

Uvařila, vzala děti ven, vyhrabala někde acylpirin a francovku, prý to kloktej, a z procházky přinesla i nějaké bylinky. Co vám budu povídat, balzám na duši i tělo. Za tři dny mi bylo dobře. Cítila jsem se tehdy jako v pohádce: “Abrakadabra, a je tu kouzelná babička, která vás uzdraví mávnutím kouzelného proutku!”

Propojení mysli mezi ženami v rodině se tehdy stalo skutečností!

Tam někde byl základ pro mé pozdější rozhodnutí, postarat se o maminku, když už ztrácela paměť, co nejdéle u ní doma, spolu s už dorostlými dětmi, co tehdy přijela navštívit. Tam někde byl základ mého rozhodnutí vystudovat dálkově při dětech sociální práci.