Nakladatelství Lelkárna®

Bylo by trestuhodné nepověnovat se v tomto požehnaném čase vánoční tématice. Vím, že spousta lidí nemá vánoce rádo, ze zcela pochopitelných důvodů. Stačí nedopatřením zavítat během adventu do jakéhokoliv náhodně vybraného nákupního centra a poznáte, zač je toho vymývání mozku koledami, na které by borci z Guantanáma ještě rádi vzpomínali, hromadné srážky nákupních vozíků, litý boj o posledních 50 vek (protože se ty chlebíčky nutně musí žrát ještě další dva měsíce v kuse) a v neposlední řadě bezuzdná fackovačka kapří podkovou. Vaše drahá polovička se už ani nesnaží tvářit se při rozbalování dárků nadšeně, ostatně půlku dárků si již nakoupila sama předem a zadala vám pouze funkci baliče, a i tu jste zcela upřímně podělali. Dárečky vypadají jakoby mezitím prošly drtičkou odpadu a výbuchem továrny na izolepu. Pokud vaši popelnici nacpanou povážlivě nad limit tím zdecimovaným papírem zblikne soused, který je proaktivním členem Greenpeace, čeká vás přinejmenším linč na plně rozložitelném provaze z ekologickho zemědělství, které vypěstoval peruánský zemědělec v humánních pracovních podmínkách. Tu druhou půlku (tu od vás) si zjevně nepřála ani v nejdivočejších snech. A to jste si říkali že dvoutýdenní pobyt spojený se spaním pod širákem v Tatrách a stopování medvědů bude sranda. Zjevně není a nebude. S ní tedy rozhodně nebude. Děti napsaly do dopisu Ježíškovi samé jednoduché a snadno vyřešitelné dárky jako živého jednorožce, Tesla auto, co mění barvy podle nálady, a teleportační bránu časem. Proběhla sice myšlenka, že jim zabalíte pod stromeček patery kousavé ponožky, jako za vašeho mládí, a nazvete to teleport časem, ale těmhle fotrovským vtipům se opravdu nikdo smát nebude. A atmosféra u stromečku zhoustne víc, než vývar z kapřích hlav (nepochybný to vrchol českého kulinářského umění… tedy hned po smažené Tatrance).

Někam bych mezi tyto radosti ještě přidala pořizování vánočního stromku, o kterém jste si mysleli, že ho domu dopravíte bez větších problémů skrzeva MHD, ale děti toužili po třímetrové jedli, která vás stála ledvinu a která značně odebrala životní prostor ostatním, již tak značně komprimovaným a deprimovaných spolucestujícím. Jediný, kdo se nepohnul jsou pochrupující bezdomovci na zadním sedadle. Člověk by řek, že by vánoční stromeček mohl teoreticky plnit funkci i osvěžovače vzduchu (když už je to ten stromeček, že jo), ale nikoliv. Takže si domů nesete stromeček nasáklý atmosférou vánoc a vůní lahodně zamřelé tramvaje. Když se doma v teple hezky rozvoní, dojde vám, že ho prodavač posilněný borovičkou (stylově) asi zatáhnul na černo v lese, protože vám doma začne smrdět krom „Aou de bezdomovec“ i nátěr proti ožeru lesní zvěří. Tuto drobnost by mohla vyřešit purpura nebo františek, taktéž to tradiční vánoční komodity. Zkoušeli jste někdy purpuru, určenou pro vykouření katedrály, hlavní lodě, dvou bočních lodí, ambitu a krypty, zapálit v 2+KK? Já ano.

Vánoční kapr, zakoupený pak v jakémkoliv množství, stavu a skupenství má neuvěřitelnou schopnost všechno v perimetru deseti metrů pokrýt rybím slizem. Dokonce i kdyby to byly rybí prsty, budete mít rybí sliz na všech madlech šuplíku, troubě, ledničce, kuchyňské lince, na všech utěrkách a v neposlední řadě na celé sbírce porculánových sošek a betlému. Betlém je mimochodem také zásadní kapitolou. U minimálně 5/6 postaviček si není nikdo zcela jistý jejich funkcí a zastoupením v Biblickém příběhu, zato jsou si všichni zatraceně dobře vědomi jejich rasové a etnické nekorektnosti. Mezi figurkami je pak vždy propašováno během posledních x generací několik postav z lega, plastových zvířátek, hraček pro psa a mrtvá akvarijní rybička. Pokusíte-li se nenápadně odstranit z betlému fialového dinosaura, děti si toho mezi všemi 765 postavičkami zaručeně všimnou v rámci nanosekund a vaší snahu bude následovat hysterický, neutuchající pláč. To už jste rovnou mohli říct, že Ježíšek není. Počkat, řekla jsem to nahlas?

Po Vánocích přichází na řadu návštěva všech doposud nezesnulých příbuzných, která zásadně obsahuje chlebíčky, které strávily poslední týden v mrholení na balkoně, 30 let starou pohádku s Petrem Nárožným, která hraje na pozadí (dost možná ve smyčce), množství vánočních světýlek, které i v pravé poledne mají slušnou šanci vyvolat epileptický záchvat a konečně cukroví, která už stihl olízat kocour Fanouš. Všechno. 3x. Někam.

Já mám Vánoce ráda. Trávím je tradičně s rodiči, což je příjemná kombinace divných tradic, které tomu dodávají jisté, vskutku adventní, očekávání. Vše již odstartovalo výrobou vánočních věnců na akci překvapivě zvané „Výroba vánočních věnců“, v místním DDM. Je to akce pro matky s dětmi. S přehledem jsem nejstarší dítě. Ostatním je zhruba šest, ale letos se tam nějaký potomek pokoušel sníst šišku, takže spodní hranice pro práci s horkou tavnou pistolí zjevně není určena. Po skončení akce, si organizátoři fotí výtvory, aby je mohli prezentovat v místním tisku radničních novin, které si s propracovaností článků o Slavnosti rajčat a nových kontejnerech v ničem nezadají s Timesy. Každý rok si organizátoři fotí NAŠE věnce a moje maminka je strašně pyšná. Mám sice proti ostatním dětem náskok třiceti let, vysokoškolského výtvarného vzdělání a práce v oboru a dokážu se sama vysmrkat(!!!), ale to mojí mamince podle všeho vůbec nevadí. Naše vítězství je sladší než perníkový svařák!

Právě sedím ve vlaku a mířím vstříc Vánocům na drahé Jižní Moravě a již s dojatou slzou v oku očekávám smlouvání o kapra s opilým rybářem, smlouvání o divutvorně křivý stromek s opilým lesákem, pečení zhruba 12 vánoček (protože proč ne), loupeživou výprav na jmelí do lesa s vysoce nadprůměrným výskytem divočáků, při kterém pravděpodobně zničím outdoorové oblečení v hodnotě vyšší než malé a babičku zpívající nacistické koledy, jak je dobrým zvykem. Ale to vše mne teprve čeká v tomto nadcházejícím magickém čase. S výčtem katastrof se tedy ozvu později.

Čau a požehnané svátky všem.