Nakladatelství Lelkárna®

Kolem nás i v nás se stále děje nekonečný tanec světla a tmy. Nyní se nacházíme v odbobí zimní tmy. Tma je jenom stav bez emočních nábojů, které jí přisuzujeme my lidé. Je velký rozdíl mezi ‘tmou’ a ‘temnotou’. Tma je prostor a čas odpočinku, čas výdechu. Toltékové té živoucí esenci tmy říkali „zářivá tma“ anebo „Kosmická matka“. Je škoda, že od malička slyšíme o tom jak nebezpečná a zlá je tma. Jaké by to asi bylo kdybychom se tmy nebáli, kdybychom se v ní pohybovali stejně tak samozřejmě a sebevědomě jako mnoho našich bratranců a sestřenic z říše zvířat, kdyby nám byla spojencem v cyklu obnovy namísto podvědomých obav a strachu?

Světlo potřebuje tmu a tma potřebuje světlo, tak jako nádech je spojen s výdechem, a po výdechu přijde nádech. Jak krásný je tanec světla a stínu v ranním nebo podzimním lese. Jak hluboká a klidná je noc s hvězdnou oblohou nebo měsícem.

Nedávno jsme slavili zimní slunovrat a Sv. Lucii. Tyto svátky neberu pouze jako oslavu světla, ale i té jemné hluboké tmy, která nás objímá a dává nám prostor k odpočinku.

Mám svátky Lucie ráda. Představuji si ji jako takovou krásnou zářící kmotřičku, která udržuje teplo a světlo ohně v krbu hluboko u kořenů, kam nás to v zimě volá, a tiše nám šeptá: “Nebojte se zimy ani tmy děti moje drahé, jsou jako já vašimi spojenci. Vedou vás ke mě, abyste si u mého ohně tepla a světla, u kořenů věcí a příběhů, po celém tom náročném roce, pod sněhem, právě tou tmou a chladem odpočinuli a obnovili své síly a sny, a abyste mohli očištění a posílení vykročit do nového cyklu.”

Přeji tedy nám všem ticho a klid u zimních kořenů věcí a příběhů. Laskavý healing a spočinutí tam, kde je healing a spočinutí třeba. A požehnání míru-plnosti a lásky-plnosti do nového cyklu.