Nakladatelství Lelkárna®

Většina tatérů jsou č-ráci. Amen. Můžu to říkat, protože mezi ně patřím. Jsou to přesně ti lidi, co vám budou před svým autem, které má spotřebu, že ropné vrty v emirátech v zoufalství škytají, orangutani páchají hromadnou rituální sebevraždu a členové Greenpeace jsou pravidelně zalisování do vzorku pneumatik při každodenní stávce před výjezdem z garáže, vysvětlovat, že pijí jen vegan skinny latté s mořskou chaluhou, z kelímku za 3500,- od lokálního designéra, vyrobeného ze 150 párů recyklovaných žabek. „Protože přece dbají na klima, neasi!“

Se stejně žoviálním úsměvem vám pak vysvětlí, že můžete být vděční, za to, že jim odevzdáte svoje v krvi a potu tváře vydřené peníze a oni na vás milostivě možná provedou nějaké to svoje skvostné umčo. Pozor, tady se ještě objevuje subkategorie „hippíča/jogína“, což je tatér obvykle ženského pohlaví, který tvrdí, že vlastně ty peníze nechce. Spirituálně ho totiž prý nabíjí, že může zásadně obohatit a ovlivnit vaši životní cestu tím, že vám v mračnu vonných tyčinek ve sklepním bytě na Letné vytetuje centimetrový lotos a hlubokomyslné sdělení, třeba jako „cesta“. Ty peníze si ale nakonec přece vezme, protože nájem na Letné a vonné tyčky něco stojí neasi! Co na tom, že lautr stejný motiv vyšvihla předtím už 3675 lidem a všem při tom zdůraznila, jak MOC jsou jedineční. Jasné propojení duší, astrálních sfér a finančních transakcí.

Kde se tato jedinečná povahová vlastnost bere je jasné. Jak se totiž člověk stane tatérem? Hned na úvod je to dost namyšlený č-rák na to, aby zprznil své kámoše strojkem, v lepším případě pořízeným z Aliexpressu, v tom horším vyrobeným ze starého walkmana a nohy bárbíny, a je mu jasné, že to ti chudáci budou mít na kůži do konce svých krušných dní, a ještě chvíli poté, než se o to veledílo postará kremační pec. Navíc obvykle nepřijde nikdo, kdo by mu dal hned z kraje pěstí za blbě vytetované jméno „Jarmylka“, růži, co vypadá jako hlávka zelí, delfína spermii nebo šilhajícího leoparda. Naopak ho všichni plácají po zádech a říkají, jaký je machr, že jim vyšvihne logo místního fotbalového družstva FK Tatran Kozerádky, ani ne moc rozpité, za dvě krabky cíg a láhev nekolkované vodky. Konstruktivní kritika tedy veskrze žádná. No a postupem času začnou tohoto betelného borce, který je jasným bohem vyvoleným umělcem, a který by nejradši tetoval jen oblíbené sexy kozatice na jiné sexy kozatice, obtěžovat klienti, co vlastně nejsou vůbec sexy kozatice a dokonce ani nechtějí vytetovat sexy kozatice. Všechno špatně. Zde nutně musí nastoupit tatérův pohled z vrchu, doprovázený objasněním, jakou že duševní bolest a trýzeň mu způsobujete, když musí takto zaprodávat svou uměleckou duši za mrzký peníz, protože jste si na něj vymysleli „Cožetojakoje? Notosemitedanelíbí. Ale za desítku to dám“. Nebohá ztýraná jemnocitná duše!

Na finiš jeden školní vtípek. Taky vám vždycky přišlo proklatě na hraně genderové skloňování tatér-tatérka-tatarka…majonéza?

Tedy s láskou, vaše majonéza, Terka.