Nakladatelství Lelkárna®

Pozvánka na dnešní krátkou procházku

... se mnou v krajině Bílého koně

Dnes jsme na ‘Staré cestě’ – The Ridgeway nad údolím na hřebenech kopců.

Ledový vítr sviští po hřebenech kopců, vymetá poslední kousky sněhu z předvčerejší noční vánice, po které už skoro není ani stopy, zbývá z ní jenom pár zářících krystalů na blátě cesty. Pod keřem se schovávají první rozkvetlé sneženky, letos ještě dřív než vloni. Jejich jemné bílé okvětní plátky se třesou v ledových poryvech.

Prsty mám zmrzlé od focení a tváře štípají od mrazivého větru. Pod nohama podkluzuje bláto a nad hlavou krouží luňáci, o kousek dál se třepotá poštolka a vysoko nad tím vším tiše jako duchové prolétávají velcí mořští rackové. Potom přes cestu přebíhá stádečko laní a v lese podél cesty, ze staletých dubů, se nesměle ozve strnad. Asi už taky viděl ty sneženky a volá jaro.

Je tu s námi jen ten svištící vítr, zatrylkování strnada a občasné zavolání dravce nad hlavou jinak božské ticho. Rozléhá se všude kolem i uvnitř.

Je jeden z místních ‘zlatých momentů’. Slunce bude už brzo zapadat a kreslí svou zlatou září a zlatorudým světlem po celé krajině zatímco stíny nabývají hloubky a tančí se světlem.

Jdu opatrně, lehce našlapuju, bláto smíchané s bílým jílem cesty Ridgeway je po deštích úžasně klouzavé a v určitém úseku chvilka nepozornosti a posadí to člověka na zadnici ani neví jak, obvzlášť když se kochá, povídá si se vším kolem a nedává pozor. Předchozí zkušenost, kdy jsem se domů už kolikrát vracela s “válečným malováním” jílu a bláta cesty.

Některé kopce tu mají korunu nebo tiáru ze stromů. Tahle místa bývají obvzlášť speciální. Tichá místa jemných dračích telurických pramenů vyvěrávající na povrch a vyživující krajinu. Málokdo o nich ví a tahle místa se dokáží tvářit tak běžně jakoby nic a v tichosti žehnat duši krajiny a jejích tvorů.

Procházet touhle krajinou, být s ní a v ní, naslouchat jaké příběhy vypráví je ohromné bohatství a požehnání, privilegium, dar i závazek.

Od letošního zimního slunovratu nám v krajině a jejích dračích proudech přibývá více nových tónů z jiných dalších vrstev, je to takové celé ještě bohatší hlubší a širší. A tak jenom tiše poslouchám co nového nám do dalšího cyklu přináší. O čem novém a staronovém nám zpívá a vypráví ta naše živoucí krajina Nebe a země.

Na východním nebi se jasně rýsuje stříbrný pomalu dorůstající srpek měsíce. Denní život krajiny se pomalu ukládá ke spánku zatímco noční směna života krajiny se pomalu aktivuje. Za šera se ráz krajiny mění, na povrch vystupují jiné vrstvy.

Slunce zapadlo, měsíc svítí jasně, na nebi se rozsvěcují hvězdy. Noc bude jasná, plná hvězd a mrazivá. Pro dnešek je čas sejít zpátky do údolí, domů do tepla a k horkému čaji.

~ Tanya St-Lawson, 18. 1. 2025

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.