Nakladatelství Lelkárna®

Zcela specifickou kapitolou tetovaného umča jsou portréty. Tahle disciplína skrývá mnoho zapeklitostí na zcela plochém a stoicky klidném papíře, který si nežádá v pravidelných intervalech pauzu na „cígo a čurku“ a který se bez varování neohýbá pro telefon, protože je životně nutné teď a tady udělat sexy selfíčko. I na tom papíře, potažmo plátně nebo zdi jeskyně nebo vím já, není úplně snadné pošéfovat objekt zájmu tak, aby mu nešly oči šejdrem, každé v jiné výšce, účes nevypadal jako středověké páže přepadené padoucnicí a mezery mezi zuby lícovaly, jak kdyby je vypočítával hlavní stratég intergalaktických letů v NASA. Bohužel, lidské tělo nejen že není ploché ani rovné ale není dokonce ani trochu symetrické (jak se nám snaží taktně naznačit). Co nezvládla ctěná genetika vašich vážených rodičů, částečně po*urvily dětská chodítka, vyvrtnutý kotník z klepače na koberce, zlomená noha z lyžáku, frajersky přehozený batůžek přes jedno rameno (minimálně cca 8 let ze školní docházky), šlofík na „supermana“ v místní nádražce pod vlivem lokálního výčepu… a pokud vás tohle všechno ještě zanechalo nedejbože v relativně slušném vyváženém a napřímeném stavu, pořád ještě zbývá 5/8 kancelářské židle. Jsme holt všichni křivý a občas i šišatí. A teď si drazí přátelé vezměte fotku velikosti A5 nějakého sympatického ksichtíku a obtočte si ji okolo zápěstí. Co se stalo? Krom toho, že ta dobrá duše teď vypadá jako žába přejetá Karosou, kouká se ještě k tomu každým okem jinam tak moc, že by jí vyřadili dokonce i z plemenného chovu francouzských buldočků pro přílišnou deformitu. A to je u chrochtajícího psa s excesivními větry, co říct. Z toho vyplývá, že krom precizního překreslení portrétu z fotky to chce ještě trochu fištrunk, aby daná osoba vypadala jako mongoloidní deformát z co nejméně úhlů. A to tedy doufáme, že jste si vylosovali tatéra, co má tyhlety tríčky v malíku a ne jen, že se prezentuje dechberoucí galerií prací, patřičně pofackovanou ve photoshopu a jemně doladěnou pár fotkami projektů, které ten člověk vlastně vůbec nedělal.

Přicházíme k další, mozkové závity zavářející fázi a tou je volba, čí že obličej na sobě vlastně chcete mít. Jasným evergreenem jsou portréty dětí. Přátelská rada zní, počkejte, až bude mít ratolest alespoň dva, lépe tři roky. Rysy obličeje se vyjasní, o něco odstoupí kruhy pod očima, kteréžto si dítko suverénně pěstuje z bezesných nocí plných snů o krvelačných kachničkách do vany, chrup nabyde ucelenější podoby… kdo ví, třeba tam už bude i náznak slušného účesu. Miminka jsou krásná a to vaše je samozřejmě absolutně nejkrásnější, ale co snese fotka, vypadá na kůži opravu na prd — například rozpláclá hlavička robátka v peřince vypadá jako brambora. Pravda, ne všechny brambůrky z toho vyrostou, ale budeme doufat.

Pak jsou tu fotky prarodičů a předků. Volba je to jistě ctnostná, ale je nezbytné být vybaven adekvátní fotodokumentací. Když mi přistane na stole rozmazaná černobílá fotka z třiceti metrů, na které nezřetelná silueta asi jakože mává a je mi sděleno, že z toho mám vytáhnout portrét pratety Edny, omladit ji o třicet let, udělat, jakože se usmívá a ty vlasy měly barvu jakoby mahagon s odlesky tizianu, začínám plakat nad tím, že ten dobrý člověk věří, že mám vybavení lepší jak FBI a CIA dohromady.

Dále tu jsou filmové postavy, herci, zpěváci, sportovci a jiné idoly. Je důležité si předem ověřit, že se k těm filmům už určitě nebudou dotáčet další prznící sequely, protože vaše tetovačka sympatického hrdiny se může propadnout do horoucích pekel po tom, co se v pokračování č. 5 objeví jako postavička dobromyslného staříka v havajské košili, co má plážový bar, zachraňuje tonoucí blondýny a taky vyrábí sexuální pomůcky z kokosových ořechů a vycpaných vačic. (Mimochodem, všimli jste si, že v posledním pokračování Jurského Parku nemají dinosauři kaďáky? Takhle hluboko klesnula má, kdysi neoblíbenější franchíza. Amen.). Herci jsou ideální, jsou-li již pár dekád po smrti a neobjeví-li se tak žádný nový skandál ohledně jejich vřelých objetí malých chlapců. Stejně tak u sportovců je fajn, když už je nebude nikdo exhumovat a pátrat po dopingu. Podobná logika patří hudebním kapelám. Pokud se rozpadli před dvěmi dekádami a většina členů už si jen opaluje půlky v Karibiku a nebude mít skvělé nápady ohledně combacku, je to nejlepší. Láskyplné vzpomínky jsou vždy lepší než z fekálií uplácáná nová deska, na které největší podíl práce dalo vyfotit hvězdy tak, aby nebyly příliš vidět tři promile, nesedící zubní protéza a viagra zaměněná za prášky na srdce. Nebo si prostě počkejte, až se hvězdy samy zdiskreditují a berte je se vším všudy. Pomyslnou absolutní špičkou byla pro mě slečna (zdravím Báru), která si nechala vytetovat Charlieho Sheena s heslem „STAY POSITIVE“. Přátelé, toto je nihilismus ve vrcholné formě.

U plážových osušek, triček z tržnice a tetování mě vždy zaráželo, že si někdo vybere motiv sexy ženské tváře. Asi tomu rozumím, pokud je nositelem muž a přátelsky tak upozorňuje své okolí na „ očekávaný standart“ a dost možná díky tomu bude mít smolíka, protože v okruhu 120 km se obvykle topmodelky zoufale toužící po Jaroušovi moc nevyskytují . Ale nerozumím, proč si takovýto motiv zvolí heterosexuální dáma. Není to prostě nekalá konkurence? Vždyť na sobě nosíte non stop strovnávací metr a povězme si upřímně, z tohohle srovnání by vítězně nevyšel fakt nikdo a pravděpodobně ani ta samotná modelka na fotce bez úprav ne.

Já osobně na sobě žádný portrét nemám, ale tvrdím, že pokud se k tomu někdy dostanu a někam ho vmáčknu, vím přesně kdo to bude. Grga Pitič z filmu Černá kočka, bílý kocour. A k tomu citát jeho dlouholetého přítele opisující hrdinného Grgu: „Ruce má jako lopaty. Dvě řady zubů jedny zlaté, druhé obyčejné. Elegantní je jako upír!“ To je jasný favorit.

A ano prosím, tetovala jsem někomu i jeho vlastní portrét pod heslem : „A keho jiného když né mňa? A krasného mňa udělaj!“