Nakladatelství Lelkárna®

Nakonec jsem i s vonícími bochníky chleba (které ať už víte či nevíte v mnoha starých kulturách představovali výživu života a dávaly se také jako dary na oltáře pro uctívání předků) a s hrnečkem čaje skončila na lavičce s úžasným výhledem do malebné laskavé anglické krajiny zalité teplým poledním sluncem, s vysokou širou jasně modrou oblohou pomalovanou oblaky všech odstínů a tvarů. 

Ta lavička stojí pod obrovskou starou borovicí, hned vedle starého původně normanského kostelíku z desátého století obklopeného hřbitůvkem starým a malebným, prostým a přesto vznešeným a naprosto naplněným míru-plnou shovívavou láskyplností. Ráda si sem chodívám do samoty sednout a rozjímat. Dnes jsem přemýšlela více o životě a smrti, o karmě a dharmě, změně a obnově. Tato Samhainová doba i s úplňkovým časem přímo vyzývá a podporuje propouštění, odpouštění, smiřování a odkládání. A samozřejmě také ke konverzaci s předky, ať už ve vašem srdci, potichu ve vlastní hlavě nebo jako já „na blázna“ nahlas.

Pro mě je tento proces v současné době obzvláště silný a signifikantní, protože vstupuji do etapy života kdy se učím jak se stávat tzv. „Elder“. Ve kmenových společnostech by to byl počátek učednictví jak se stát „Starším“ nebo „Moudrým“ rodu. Baba Jaga time! Znamená to znovu a znovu nechat odcházet své minulé identity, minulé verze sebe. Nechat je spadnout ze svého Stromu života, tak jako podzimní barevné listí je nyní všude kolem pouštěno moudrými bytostmi stromů. Oni je ale pouští s lehkostí a grácií, mě se některé části sebe pouští mnohem hůře.

Cítím se ale naštěstí v tomto procesu podporována proudem životů a zkušeností všech těch, kteří tu byli přede mnou a v jejichž šlépějích teď nejistě, ale s vděčností, jdu i já. Jdu. Zastavuji. Zakopávám. Padám. Zvedám se. Jdu. Tančím. Zastavuji. A tak pořád dál a dál. Není to lehké, ale nedá se tomu vyhnout, stejně tak jako všem procesům změny a pouštění v podzimním cyklu v jakýchokoliv etapách našich životů a evolučního procesu systémů.

A tak jsem dnes seděla na hřbitově zalitém podzimním sluncem, kolem létali motýli a čmeláci, jaro a podzim, zářivé slunce a někde ve skrytu za tím ve 12:47 hodin britského času měsíc dosahoval své maximální plnosti, kolem náhrobky zarostlé zeleným mechem a pokryté břečťanem, svými nápisy jdoucími hluboko a daleko v čase a historii a já v plnosti života uprostřed toho popíjející čaj a v konverzaci s předky, s životem a smrtí — to vše obsaženo v jednom dni, v jednom místě a momentu. Koloběh proudů bytí a existence, vše propojené. 

Slunce na tváři, ještě trochu reziduální nervozity a strachů v těle, s vděčností v srdci a s důvěrou k procesu a Zdroji. 

Memento Mori et Carpe Diem. Posílám pozdravy z podzimní krajiny pod Bílým koněm Oxfordshirským a přeji všem dobrý podzim a láskyplný Samhain.