Nakladatelství Lelkárna®

A zase to zkusíme pohádkově.

Byla jednou jedna princezna, teda vlastně ještě nebyla, teprve se měla narodit. A jak si tak čekala, až bude její čas, asi se moc vrtěla a něco se zvrtlo. V 8. měsíci jí tak pro akutní tíseň, protože se škrtila na pupeční šňůře, museli pomoct císařem.

Princezna byla maličká a rovnou putovala do inkubátoru, žádný bakterie, žádný kolostrum, žádnej bonding. Paní královna na tom taky nebyla úplně dobře, bez princezny v náručí se její tělo nevědomky smiřovalo s její ztrátou. No ale zvládly to. Jenže princezna přišla o imunitní balíček, kterej se dostává při porodu, a o kolostrum.

V princezniných střevech začal boj o kolonizaci úplně jinak, než měl. Místo super party hodnejch bakterií se tam zabydlovaly bubáci. A i když se nakonec povedlo kojení a princezna měla kvůli nízký váze privilegium být kojena kdykoliv, stejně se to osídlení nevyvedlo tak, jak by mělo.

Princezna ale víceméně prosperovala, sice byla furt nemocná a měla alergie, ale žila.

Když bylo princezně 16 let, dostaly její střeva další ránu. Bez odkladů a čekání na výsledky jí vyoperovali zdravej appendix. Princeznu tak bolelo bříško, že se doktoři báli čekat. Netušili ovšem, že bolesti nezpůsobuje slepák, ale nezdravě osídlený střeva. Tím, že slepák vyndali, sebrali těm hodnejm bakteriím úkryt, kam se mohly schovat před léky nebo i nemocí.

Princezna sice nadále víceméně prosperovala, ale střeva plný bubáků patrně nezahálely a pracovaly na její psychice. A tak se princezna v 19 letech začala nenápadně propadat do propasti deprese. Dlouho se to plížilo, než se celý svět potáhl černým suknem a ze sluje v její hlavě vykukovala lítá saň.

Trvalo poměrně dlouho, než se z toho princezna vyhrabala a zůstalo jen depresivní ladění. A furt ani slovo o střevním mikrobiomu, věda se tou dobou zabývala jinejma věcma. Až v posledních letech začala zkoumat jeho vliv na naši psychiku.

Tak se s tím princezna nějak prala, zvládala to docela dobře, porodila 2 prince a myslela si, že když to zvládla “normálně”, je vyhráno. A vono jo, ale ne tak docela, protože to, co sama neměla, předat nemohla.

A pak přiletěl pták ohnivák, zatřepal křídly a zapěl líbezným hlasem o probioticích. Princezně se jeho píseň líbila a když ji slyšela potřetí, poslechla ho a ta probiotika si pořídila. I když už probiotika brala a nijak jí nepomohla, rozhodla se pro poslední pokus. A tentokrát to vyšlo. Do jejích střev se v miniponorečkách bezpečně dopravili stateční bojovníci a začali se zabydlovat a kosit bubáky. Ty miniponorečky jsou důležitý, protože ti stateční bojovníci musí proplout mořem kyseliny, než přistanou ve střevech. A to se bez pomoci nedá zvládnout. 

Vzali s sebou i kouzelnou babičku, Biffidobacterium breve, která tam měla být od samýho začátku, ale asi nebyla. Tahle kouzelná babička stele ostatním postýlky, vaří jim dobroty a stará se, aby jim bylo dobře. A vítá všechny hodný bojovníky, co patří do týmu.

A saň, která na jedno očičko dřímala v princeznině hlavě se začala propadat do hlubšího a hlubšího spánku. Přestala vypouštět obláčky dýmu a tvrdě usnula. Princezna ví, že její rovnováha je křehká, ale s tím se dá docela dobře žít a prosperovat.

***

Poznámka autorky: Tohle je samozřejmě skutečnej příběh. Můj. Když se dívám zpátky, přemýšlím, o co všechno jsem se mohla “ochudit”, kdyby se už tehdy vědělo, že střevní mikrobiom ovlivňuje i naši psychiku a tak dále.

No nevědělo se to, ale teď už jo. Oba prince proto dopuju kolostrem a probiotikama a dalšíma doplňkama, aby jejich cesta mohla být lepší, než ta moje. Našla jsem doplňky, který fakt fungujou, mladšího prince vytáhly za 14 dní z brutálního ekzému, kterej na nic nereagoval. Staršímu princi se už od tý doby nedostavil občasnej penízkovej erytém, kterej se běžně neřeší, ale on signalizuje nějakej problém vevnitř v těle. A pana krále vytáhly z post-covidu, kterým trpěl. 

A protože naše zdraví a naše těla jsou jedna veliká proměnná, nezazvoní žádnej zvonec, protože pohádka furt pokračuje a bude pokračovat, dokud budu dejchat já, pan král i princové a jejich možný princátka a tak dále. Ale takhle se mi líbí mnohem víc.

Přeju vám báječný furt a jsem v tom s váma.