Každá správná pohádka obsahuje někde v průběhu první třetiny katastrofu.
Ta katastrofa vyžene hrdinu, tady hrdinku, z komfortní zóny, kterou by jinak neopustila, protože proč, když všecko funguje, že jo?
Pak se hrdinka nějakou dobu různě toulá a hledá řešení katastrofy, než ho konečně najde a obvykle se tak jako mimochodem ještě dobře vdá a založí rodinu.
Jak se můžete dočíst v mým medailonku, jsem homeopat, dělám teda i další věci, ale hlavně jsem homeopat.
Pohádka plyne, všechno jde dobře, vesele si homeopatím a najednou bác. Jako zase je fajn si uvědomit, že jsem teprve v první třetině, to je docela dobrý.
Ale když vám najednou známý postupy selhávaj a ani s podporou drahých moudřejších hlav prostě ne a není zlepšení, není to hezký.
A ještě, když to selhání máte v rodině, furt na očích. Teda aby bylo jasno, to moje vlastní selhání, ne že dotčení jedinci selhali.
Takže naše hrdinka žuchla do studny a kouká, jak by se dostala nahoru.
Chvíli nic nevidí a tu se jí před očima mihlo cosi. Jenže jako správná pohádková hrdinka si musí dát na čas. Nemůže to udělat správně hned napoprvý, to by byla nuda.
Takže to kolem ní muselo proletět ještě 2x, aby si teda napotřetí řekla, že to zkusí. Co už, horší to bejt stejně nemůže.
Když se dívám zpátky, připadám si jak v tom černým vtipu o Bohu a dědečkovi při povodních. Zájemcům ho sdělím, jinak bych to radši nešířila.
Takže naše hrdinka se chápe oběma rukama nabídnutýho lana a drápe se po něm nahoru.
A to lano funguje a řeší to selhání, co ji shodilo do tý studny.
Jenže tím tam spadla ještě jednou, protože se zdálo, že to, co umí, už nefunguje.
Musela si ještě jednou posedět ve tmě, aby pochopila, že někdy je to potřeba jinak. A někdy je potřeba propojit různý přístupy, aby se dosáhlo kýženýho efektu.
Kurník šopa, jak by řekl děda, klasickou medicínu taky využívá a ta jí nevadí, ta ji nepopírá. Tak proč by ji měla popírat příroda prohnaná laborkou?!
To je v kostce můj proces od března 24 dodnes. Musela jsem zrevidovat, přehodnotit a přeskupit svůj přístup ke zdraví, abych se zase mohla postavit pevně na nohy vyzbrojená dalším arzenálem.
Tenhle rok je vážně velmi turbulentní a přináší nový nečekaný obzory. Třeba i to, že tohle píšu a vy si to třeba přečtete. To by mě taky nenapadlo.
Příště už budu míň tajnosnubná, slibuju. Asi jsem se potřebovala představit ode dna.
Přeju vám báječný furt a jsem v tom s váma.
~ Magdalena Majda Sapíková, 21. 9. 2024
Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.