Nakladatelství Lelkárna®

Papu

Oblíbené kontroverzní téma složení stravy, ke kterému má každý co říct (a hlavně si obhájit, že právě on to dělá dobře). Dopředu vás ale musím zklamat, že nejsem žádný hejtr, takže v následujících řádcích bude proklatě málo výsměchu veganům, bezlepkářům a lidem, co nejí věci, které mají obličej. Sorry.

Fascinuje mě, že žijeme ve světe s obřím rozsahem možností výběru potravin, dovážených ze všech koutů světa. Přitom dobrá třetina z nich (mým zcela laických odhadem) tu ještě před třiceti lety nebyla. A možná je to dobře, jinak by spousta z nich skončila rouhačsky zalitá v aspiku nebo v pudinku. Každý z nás si pamatuje na své „poprvé“ seznámení se s výsostně exotickou potravinou typu Nutella.

Narodila jsem v létě 90, (takže mám představu, co rodiče dělali v revolučních časech roku 89) a potraviny prosakující ze západu mě tak zasáhly v tom správně vnímavém věku, kdy člověk šťouchá klackem do mrtvé krysy a čeká, co udělá. Dodnes nezapomenu na první kontakt s plastovou pet lahví. Tuším to byla Poděbradka na návštěvě u kamarádky — obřadně ukazovaná jako vzor pokroku (Ne, napít jsme se nesměly). Zbožně jsme ji obcházeli a predikovali, jaké dechberoucí pokroky v medicíně, astronautice a evoluci lidského druhu taková petka přinese. O rok později jsme našly, při hraní si u výpusti městského kanálu, skleněnou specificky tvarovanou láhev od Coca coly (jo, tenkrát bylo vrcholem Montessori výchovy nechat šestiletá děcka mlátit se kusy rákosu a koulovat se řasou u kanálu až do setmění) . Pamatujete si na film Bohové musí být šílení, kdy do křováckého kmene spadne skleněná lahev od Coca coly a celá vesnice zažívá nečekaný střet z doby kamenné s civilizací atomového věku? Tak přesně takhle to vypadlo, ale představte si místo křováků spíš děcka zakydaná od bahna. Tedy doufejme, že to bylo bahno.

Dodnes je pro mě největší cestovatelský zážitek obchod s potravinami a zejména pak ulička s mléčnými výrobky. Stačí překročit hranice k sousedům a můžete objevovat nové kultury nejet etnické, ale i ty jogurtové. Z první návštěvy koloniálu si tak obvykle odnáším šest druhů bizarních kefírů, u kterých netuším, co za jízdu mě čeká. Naposled jsem se pokoušela v maďarské vesnické samoobsluze o překlad Google překladačem na složení kyšky a prý obsahovala kravské semeno. Nevím, chutnala každopádně dobře a bříško po ní bylo spokojené.

Můžeme si dnes opravdu vybrat, co by potěšilo naše oko, jazyk i pajšlík a jedinými limity jsou finance, dovozci a kardiovaskulární choroby. Ale obávám se, že návrat ke kořenům už není úplně možný. Vědci dnes odhadují kolik procent stravy pračlověka bylo maso, vejce, obiloviny, ovoce… podívejme se pravdě do očí, 99,9% z toho byly hmyzáci a lepkavá žoužel, co nezdrhla, a kořínky vyryté klackem s patřičným podílem kamínků a hlíny pro lepší zažívání. Takže to buďto byla podivná kejda nelibé chuti a konzistence nebo blbě rozžvýkatelná hmota křoupající mezi zuby . Nebo obojí najednou. To, že nás evoluce obdařila chuťovými pohárky muselo být v téhle etapě vývoje lidstva opravdu zlomyslné. A myslím, že v tom nikde nefigurovalo esteticky naaranžované avokádo, chia pudink ani skinny oat milk latté a taky že by to na fotkách na instagramu opravdu nevypadalo reprezentativně. # truepaleo # jetojedlé? # smrthlademoddálenaodalšíden # novístřevníparazité-nikdynejsisám.

Co se mě týče, můj drahý gentlemanský tatínek vždy říkal, že bych sežrala aj mrtvému z ucha. Nechci se vytahovat, ale zvládla jsem i ten maďarský kefír i cestování po Indonésii a dokonce i svoje vlastní vaření, takže jsem přesvědčena o tom, že mám opravdu málo zábran. Nicméně prim hraje moje kamarádka, která byla jako dítě ochotná okoštovat vše, co mělo příjemnou vůni a občas dokonce obrázek broskve nebo jiné poživatiny. Takže pokud byste náhodou nutně potřebovali vědět, jak chutná aviváž, šampón, indulona, prášek do pračky nebo jádrové mýdlo, mám pro vás člověka protřelého všemi zakázanými chutěmi drogerie.

Vlastně fandím lidem, kteří se rozhodnou, že nebudou z ekologických a etických důvodů něco jíst. Všichni si stěžujeme, že nás někdo otravuje s tím, že nám musí vysvětlovat své potravinové preference a důvody k nim. Kdybych já se rozhodla proměnit svůj život v horoucí peklo, naplněné dennodenním zoufalstvím, pláčem, nářkem a akutní absencí šunčičky, taky bych se o tyto dojmy vehementně dělila! Nicméně jsem velmi přízemní bytost, ovládaná pudy, takže si odepřu vyšší cíle a nadále budu spokojeně v klidu žvýkat okoralý eidam ze dna ledničky, zatímco pralesy hoří. Mňam.

~ Tereza Kowolowská, 21. 9. 2024

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.