Nakladatelství Lelkárna®

Nejvíc nedostatkový zboží

Jasně. Všem něco chybí. Když jedu tramvají, pozoruji lidi kolem sebe. Málokdo vypadá šťastně. Spíš ze všech tak nějak křičí nedostatek. Nespokojenost. Naštvanost. Nároky na život a možná i spolucestující v tramvaji. Jak by se měli chovat. Co by měli a neměli dělat.

Ve snaze zahnat tenhle nedostatek lidi hledají spásu, uklidnění a odezvu většinou v mobilu, na sítích, rychlým scrollováním se odvede pozornost od toho, co je tady a teď. Co je kolem. Co je třeba uvnitř. A možná je to důležitý.

Nechci tady moralizovat, na to je dost jiných povolanějších. Sama často poslouchám hudbu nebo se inspiruji u jiných tvůrců a také se koukám do mobilu. Ale ne pořád. Když jsem mezi lidmi, hledám očima spojení s lidskou bytostí. S očima, které jsou živé, mají jiskru, je z nich cítit radost, energie nebo vášeň pro život. Zájem. Většinou marně.

Sama jsem velký hledač. Umírnila jsem se, ale stále nemám hotovo. Tak jsem pořád „na lovu“ nových zážitků, rozhovorů nebo očních propojení se s druhými. A díky tomu, že mám oči dokořán, jsem přišla na to, co je nejvíc nedostatkový zboží dnešní doby a nad čím spousta lidí mávne rukou, že to není důležitý. 

Je to obyčejný lidský zájem. Otevření očí, uší, hlavy a srdce k tomu vnímat druhého člověka takový, jaký je. Věnovat mu plnou pozornost, ať se konečně může projevit. Ať konečně může (ne)normálně říct, co ho trápí, čím žije, co se mu povedlo nebo po čem touží. Nechat ho začít vyprávět jeho vlastní příběh a zaposlouchat se do něj. 

Donedávna jsem myslela, že to jsou hlavně ženy, kterým chybí tenhle kontakt. Potřebují se ujistit, že je někdo poslouchá, vnímá, je jim bytostně nablízku. Omyl. Potkávám i dospělé muže, kteří poprvé zažívají něco jako sdílení emocí a kontakt s vlastním tělem. Při kontaktu s hlasem jaksi nejde minout tělo a jeho funkce. 

Nevadí, že muži hodnotí taková setkání jako skvělou a příjemnou službu, která jim otevřela nové možnosti a ženy mají tendenci spíše vyjádřit poděkování nad srdečným propojením, „přejícností“ a sesterstvím, které u mě cítí. Důležité je, že si někdo dovolí tenhle nedostatek u sebe „ošetřit“. Aby si pak mohl/a/ v tramvaji sednout, otevřít oči a svítit. Protože ví, jaké to je, když je viděn/a/ a vnímán/a/. 

Nejvíc nedostatkový zboží je lidskost a přirozenost. Dnes trochu filosoficky, příště budeme zpívat. 

~ Markéta Odvárková, 19. 10. 2024

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.