Nakladatelství Lelkárna®

Místa Bohem zapomenutá

... vlastně raději nikdy nenavštívená

Pocházím z malebného konce Jižní Moravy, kterýžto se mimo jiné vyznačuje výskytem endemických parazitů, vinnými sklípky, kterými se za socíku prokopávali místňáci na preferovou stranu hranice, a vysokou koncentrací bitcoinových miliardářů na počet obyvatel. Krom jiných krás a epického folklóru jsou také místní končiny proslulé vysokou příbuzenskou plemenitbou. Trochu jako Arkansas nebo Idaho, ale víc jako Morava. Kraj byl vždycky úrodný, lidé bohatí a nebylo přípustné, aby se rodinný majetek tříštil v rámci věna a už vůbec ne k sousedům, natož do sousední vesnice. Řešení bylo nasnadě. A tak se uzavíraly sňatky mezi sestřenicemi a bratranci, tetami a synovci, strýci a neteřemi…prostě tak blízko, jak jen to přes faráře prošlo. Počet dvouhlavých dětí je sice relativně nízký, ale místní ústavy pro postižené občany jsou plněny požehnaně a lámeme rekordy v neplodnosti.

Místní obyvatelé vesniček o třiceti starousedlících a padesáti slepicích se s tím perou po svém. Legenda praví, že během druhé světové války na nedalekém poli přistál sestřelený britský pilot. Zraněn a zmaten se doplahočil do nejbližší vsi, kde ho místňáci rychle zabalili, ostříhali, převlékli, zašili do vinného sklípku a natvrdo do něj natlačili nelidský objem domácí kořalky. Když dorazilo gestapo, nebylo jak namol opilého brita mezi dvaceti namol opilými lokály identifikovat. Vlastenecké ukrývání spojence bylo velmi důsledné. Pilot strávil několik let v kuse ve sklípku, ve stavu značně podroušeném. A během této doby nuceného veselí stihl zplodit celkem obstojný počet potomků. S místní komunitou se sžil tak dokonale, že ještě tři roky po válce mu nikdo neřekl, že je už mír a že se nemusí dál skrývat. Když se pak před ním někdo prořekl, pilot se nenápadně vytratil. Otázkou zůstává, jestli se ještě někdy měl tak dobře! Nicméně věřím, že je to motiv na celovečerní Hollywoodský film jak vyšité.

Před asi patnácti lety fotbalové mužstvo stejné nejmenované vesničky postoupilo z ligy „čutáme si mezi bramborami a kozou“ o ligu výš a zázrakem dosáhlo na příspěvek pro podporu sportu z Evropské Unie. Mohli zainvestovat a koupit si třeba opravdové branky, ale oni byli jinačí filutové! Rozhodli se své jmění výhodně proměnit a koupit „brazilce“, který bude zajisté extratřída a zajistí jim další postup a tím pádem a další dotace a krom branek by mohly být finance třeba i na doopravdické boty se štuplama! Takže vyslali tamtamy, že nabízí angažmá „dajakému brazilcovi“. Mladý a nadějný brazilec, který slyšel „angažmá v Evropě“ si nadšeně sbalil svých pět švestek ze slumu a vydal se na dalekou cestu do srdéčka Jižní Moravy. Člověk by řekl, že po příjezdu musel být zděšen, ale družstvo se postaralo o vše. Připravili mu obytnou uni buňku po zednících (hned u hřiště, aby se neztratil), kde byla dokonce jeho vlastní kadibudka a elektřina, takže oproti jeho rodnému slumu to bylo pořád výrazné navýšení životní úrovně. Navíc vyfasoval telefon s jediným telefonním číslem – na trenéra – a česko-portugalský slovníček, neb místňáci nejen že neovládali portugalštinu, ale ani angličtinu a stejně tak brazilec neuměl lokální domorodé nářečí. Vše náležitě oslavili, pobratřili se a k večeru se všichni rozešli do svých domovů a brazilec osiřel v uni buňce. O hodinu později trenér obdržel SMS zprávu od brazilce ve znění „OHEŇ!“ V nejvyšším duševním rozrušení zavolal hasiče. Z nejbližšího města vyrazilo šest hasičských aut, dvě sanitky a policie v kompletní parádě majáků a houkaček. Když konvoj bezpečnostních složek dorazil na místo a elegantním smykem okolo hnoje zastavil, našli velmi smutného brazilce, jak sedí v ternýrkách na zápraží uni buňky. Po důkladném ohledání situace se ukázalo, že chudák pouze netušil, jak zapnout mikrovlnku a ohřát si párky a s nejvyšším vypětím sil za pomocí slovníčku a posledních podnapilých mozkových buněk zplodil tento dotaz na ohřev krmi. Zbytečný výjezd záchranných složek stál tolik, že to sežralo nejen příspěvky Evropské unie pro rozvoj sportu, ale i členské příspěvky na cca 150 let dopředu. Pokud vím, do vyšší ligy se jim ani později postoupit nepodařilo, ale brazilec se osvědčil na jiných frontách. Po vsi běhá spousta nádherné opálených malých snoplošů. A to je prosím nádherný Happy End o tom, že „ŽIVOT SI VŽDY NAJDE CESTU“.

~ Tereza Kowolowská, 21. 6. 2025

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.