Nakladatelství Lelkárna®

Jsem tatér a v létě mám prázdniny, protože v létě se netetuje. Tedy, ono by to šlo, ale čerstvé tetovačce nedělá tuze dobře slunce, pot, prach, bahno, voda z rybníku, voda z moře a ani voda z bazénu. Takže, v přísně kontrolovaném sterilním prostředím, kde by klient byl v hybernaci a levitoval ve vzduchoprázdnu, by to šlo vlastně úplně v pohodě. Samozřejmě, že mi všichni zákazníci slibují, že se o tetování budou start líp jako o svoji mámu, ale realita je taková, že o tři dny později jdou na grilovačku ke Karlovi. U Karla se kalí a v cca v 23:38 všichni naskáčou do bazénu. Druhý den ráno zjistí, že jim čerstvě potetovaná končetina kupodivu neupadla, takže o další dva dny později se jdou v klidu placatit na nafukovacícho plameňáka na místní kačák, pak helfnout Pepinovi kopat kanalizaci, a nakonec to vrcholně zafinišují prasolícím úpalem ze sjíždění Vltavy na raftu pod vlivem pár petek Brániku. Zhruba patnáctého září se pak začnou divit, proč je sakra ta kérka vybledlejší než pornoDVDéčka za výlohou lokální trafiky. A přesně proto v létě netetuju.

Namísto toho si užívám prázdniny. Po březnovém nouzovém přistání tureckého letadla mi z letecké dopravy trochu cuká oko. Když si letušák vedle vás už po patnácté kontroluje bezpečností pás, fest se potí a třesou se mu ruce jak epileptikovi na megalightshow, je něco blbě. Takové ty pytlíčky s kyslíkem, co vždycky před startem letušky slibují, nám tedy nespustili, ale tipuju, že to bylo jen proto, že přidušení lidé míň křičí. Také jsem si odnesla poznatek, že v katastrofických filmech se pěkně přehrává. Naše letadlo sebou mlátilo o poznání víc, než v 95 % filmových adaptací a nevšimla jsem si, že by někdo nekřičel „zachraňte moje dítě“ nebo „nechci zemřít jako panna“. Pravda, pro jistotu jsme s kamarádkou po očku překontrolovaly řady nejblíže sedících gentlemanů. Nicméně dospěly jsme k názoru, že až takhle blbě na tom nejsme. Navíc, dokážete si představit, až by hasiči našli naše ohořelá těla s cizím ukousnutým penisem v puse? Jak by se s tím asi vypořádala pohřební služba? Vypáčili ho a vložili do mini rakvičky? Nebo zvolili raději rovnou obřad se zavřenou, zalepenou, zatlučenou a zavařenou rakví, kterou by místo do země rovnou šoupli do nádrže s kyselinou, aby se o této záležitosti nikdy nikdo nedozvěděl, ani omylem Indiana Jones? Samé otázky!

Dovolená s rodiči a batohem, autmo po dálavách Balkánu se zdála být při plánování úplnou pohodou. Otec se poněkud obával albánské mafie, ale nejsem si jistá, co ho k tomu vedlo, protože naše rodinné autíčko bylo jen zhruba o dvě pomyslné kvalitativní úrovně výš než motorka s přivařeným dvoukolákem, tažená oslem, kterou jsme na kruháči místní magistrály potkali v protisměru. Pro případ, že bychom nesehnali před setměním žádný nocleh, vezl se v kufru auta stan a spacáky a otec zaujmuvší polohu surikaty neustále monitoroval okolní terén a hlásil, kde by se dalo zaplout do škarpy. Až po návratu jsem zjistila, že většina jeho tzv. „luxusních leženíček“ byly doposud neodminované oblasti.

Vysloveným balzámem na duši pak měl být výlet do Krušných Hor. Co by se mohlo stát? Přidušení extra mastným bramborákem s uzeninou ze stánku? Nocovali jsme v malebné chaloupce na konci dědiny a víceméně uprostřed ničeho. Jednoho dne, po devítihodinové „malé ranní vycházce pro pár hříbků“ jsem si řekla, že romanticky mamince natrhám kytičku lučního kvítí, když už si tak užívá dovolenou čistěním dvou a půl tuny neidentifikovaných hub. Došla jsem k nedalekému lesíku a začala rvát květenu. Tráva všude okolo byla pořádně zválená od velkých zvířat a tu a tam se válely kusy světle šedé srsti. Říkala sem si, že se tam asi vyválely ovce. Přišlo mi sice poněkud nevšední, že by ovce měly rovnou šedou srst, ale co jsem já za odborníka na chov užitkového dobytka a zpracování pleteniny? Druhý den soused uklízel převrácenou a vybrakovanou popelnici a nadával na vlky. Prý ať si dáváme pozor za lesem, že se tam poflakují.

Zde bych ráda dodala, že jsem opakovaně prosila rodiče o nastražení pasti v podobě konzervovaných rybiček doprostřed parkoviště u chalupy, ale moje přírodozpytné touhy byly rázně umlčeny.

Nyní se těším z návratu do Prahy. Co zlého by se asi tak mohlo stát?

S dalšími katastrofami se pravděpodobně ozvu již záhy. Pac a pusu.