Nakladatelství Lelkárna®

Samhain, krása v úpadku a prolínání světů

Večer, 31. října, nastane dle Kola roku – svátek Samhain.

V keltské kultuře se jednalo o konec roku, den, kdy se prolnul náš svět se světem mrtvých. Vychází z něj anglosaský Halloween i naše Dušičky. Věřilo se, že předci a duchové nás mohou tuto noc navštěvovat. Proto se nosily nejrůznější masky, aby zlí duchové smrtelníky nepoznali a neublížili jim. Proto se rozsvěcovaly dýně, dříve dlabané řepy – jako ochrana proti zlým silám, ale zároveň jako znamení pro předky, kteří mohli najít cestu domů.

I pro nás je začátek listopadu obdobím, kdy více než jindy věnujeme vzpomínky našim zemřelým.

Hřbitovy se zaplní tisíci drobných světýlek, na počest těch, jež tady byli před námi. Magické plamínky mihotající se ve tmě, úlitby za duše v očistci, nebo prostě jen vyjádření – už tady nejsi, ale myslím na tebe. Svět živých a mrtvých se v tyto dny opět prolne skrze naše vzpomínky.

…

Jak vidíte, má pro mne toto období dvě linky – jedna je daná děním v přírodě a druhá našim kulturním dědictvím a tradicemi. Obojí nás může vést k zamyšlení. Dlouhé listopadové večery přímo vybízejí k obrácení do sebe – začněme zvolňovat, naslouchejme svému vnitřnímu hlasu.

Můžeme nechat za sebou to, co už nám více neslouží. Kolo roku se uzavírá a do nového můžeme vstoupit bez starých již nefunkčních vzorců, které necháme “zemřít”, tak jako příroda nechá spadnout listí, které bez své zeleně již nedokáže vyživovat stromy a keře přímo, ale jakmile zetlí, stane se živnou půdou.

I přesto, že dokážeme opustit staré, můžeme cítit kontinuitu. S našimi předky. Sami se sebou a tím, kým jsme byli.