Nakladatelství Lelkárna®

Jaro tak křehké a tak plné energie

Blíží se jarní rovnodennost a s ní i svátek Ostara. Nevím, jak vy, ale já vnímám několik podob jara.

Sílu i jemnost.

Ráda si to připomínám v písních. Jemnost uslyšíte ve Skácelově básni Stopadesátý sonet o jaru a něžném hlasu Alice Holubové, která zpívá o tom, jak se pomalu slimáčími růžky odhodlává tráva… snad růst až k nebesům.
Na druhé straně leží písně, které odrážejí novou a silnou energii přicházející se slunečními paprsky. A radost, že zima odešla.
Pusťte si třeba Morenu Tomáše Kočka. Nejdříve se pomalu rozhlédnete po krajině, kde ještě vládne zima… pak už se však chystá její nezvratný konec, energie roste, až se vše freneticky roztočí v kole oslav. Morena shořela v ohni a jaro je tady.

Tak tedy: „Vítej, Vesno!“

…

Ostara

Ostara připadá na jarní rovnodennost a je druhým jarním svátkem v Kole roku. Den a noc jsou v dokonalé rovnováze a na severní polokouli se překlápíme do té světlé a teplé poloviny roku. Přichází nový život a nová energie.

Název svátek dostal po západogermánské bohyni jara, Ostaře, neboli Eostre, dle které se v angličtině a němčině jmenují Velikonoce (Easter, Ostern). Vždyť i oslavy spojené s jarní rovnodenností se dodnes zachovaly v našich velikonočních tradicích. Mladí zajíčci, svěže zelené větvičky, vajíčka, to vše jsou symboly plodnosti, nového života. Vajíčko však může symbolizovat i vyrovnanost vesmíru a mužského a ženského elementu.

I pro Slovany byla jarní rovnodennost velice důležitým svátkem, možná právě proto, že jí začínal vegetační i zemědělský cyklus. O tomto svátku hořel živý oheň stejně jako o slunovratech. Díky lidové kultuře se do dnešních dob zachovaly pohanské zvyky spojené s počátky jara, ať je to topení Morany či přinášení léta do vsi.