Nakladatelství Lelkárna®

Kolo roku ~ Litha

Síla slunce a něha vody

Den, kdy sluneční síla dosahuje svého vrcholu a čekají nás nejteplejší dny. Všude se nese plno vůní — lípy, bezu, růží, heřmánku, jahod. Nastal čas léta, kdy si snad všichni připadáme trochu jako malé děti, kterým mají začít prázdniny. Těšíme se na stín stromu, na chlad vody, na vlahou noc, kterou můžeme celičkou strávit venku.

Letní slunovrat. Pro mne má ještě speciální význam, je to den, kdy jsem se narodila. Den, kdy je nejvíce světla. Rodiče měli šťastnou ruku, když mi vybrali jméno Lucie, tedy světlá a zářící.

Přišlo mi to vždy trochu předurčující. A nyní, o několik desítek let později, světlem maluji jako fotografka a píšu vám o svátcích Kola roku. Ani se mi nechce věřit, že se kruh pomalu uzavírá, neboť jsou před námi už jen dva.

LITHA, letní slunovrat, kupadla a svatojánské oslavy

Litha je anglosaské označení pro červen a červenec, znamená mírný anebo splavný, což pravděpodobně odkazovalo na fakt, že tyto měsíce byly vhodné na plavbu po moři. Svátek letního slunovratu oslavoval slunce po celé Evropě — zapalovaly se ohně, z kopců spouštěly hořící kola, která měla slunce v jeho síle ještě podpořit. Slunovratovou nocí totiž o ni zase pomalu přichází. Teď jsme ovšem na vrcholu, a tak je třeba slavit!

Kde jinde hledat ohlasy pohanských oslav, než v lidových tradicích. Zatímco oslavy zimního slunovratu byly u nás poměrně silně kristianizovány, letní slunovrat si po celou dobu zachoval svůj pohanský ráz.

Oba slunovraty byly pro Slovany velmi důležité svátky, spojené hlavně se sluncem a ohněm. U letního slunovratu však hrál svou důležitou roli také jiný živel — voda. Tak důležitý pro život, pro nadcházející úrodu, a také — stejně jako oheň — symbol očisty. Slované v tomto období slavili tzv. kupadelné svátky, které splynuly volně ve svatojánské oslavy.

Kromě svatojánských ohňů se zachovalo mnoho dalších zvyků — i běžní lidé se pouštěli v tyto dny do magických rituálů. Ženy i muži se opásávali ochranným pelyňkem černobýlem a trhalo se mnoho dalších bylin, o kterých se věřilo, že v den sv. Jana mají největší moc. Pletly se věnce a pouštěly po vodě. Právě svatojánský věneček byl jednou z inspirací pro fotografie svátku Litha.

Kromě bylin se hledalo magické zlaté kapradí. A já vám prozradím, že u nás na Hradci máme jeden exemplář v knihovně — a to prosím ne knihu, ale skutečnou „kvetoucí“ kapradinu, podezřeň královskou, s umně vyvedenou cedulkou „Zlaté kapradí“, aby nikdo nezůstal na pochybách. Takže já budu zřejmě letos nocovat na dvorku naší knihovny a čekat na zlatý kvítek.

Inspirace pro toto období:

  • Pokud nechcete hledat zlaté kapradí, natrhejte si svatojánské byliny — třeba třezalku, bezový květ, heřmánek, růži, diviznu, dobromysl, mátu, bazalku, lípu, chrpu, kopretinu, mateřídoušku… Můžete je využít v pokrmech, čajích a studených nápojích, a nebo jen tak, do vázy pro potěchu.

  • Uvijte si věneček — třeba z výše zmíněných bylinek. Pusťte jej po vodě, nebo si jím ozdobte vaše oblíbené místo na zahradě, balkoně, či doma.

  • Svlažte se vodou v řece, nebo se projděte bosýma nohama v ranní rose.

  • Píšu to snad u každého svátku — ale nelze jinak — ohněm nikdy nic nezkazíte! A navíc, svatojánské ohně u nás mají tradici!

Žádnou slovanskou bohyni, která by se vázala k vodám, nemáme doloženou. Slované měli spíše bůžky a bytosti nižšího stupně, jež se vázali k přírodním jevům nebo lokacím. U vod to byly různé víly, rusalky a samodivy. Rusalky byly většinou duše předčasně zemřelých dívek. Na letnice (také rusalia, či rusadelné svátky, které byly zároveň svátky zemřelých) se dívky oblékly do bílého, ozdobily květinami, někdy se topila či pálila postava rusalky (nebo třeba mladé ozdobené břízky). Díky rozdílnému kalendáři v pravoslaví letnice často připadají právě na období poblíž letního slunovratu, u nás je to na přelomu května a června.

~ Lucie Deutsch, 15. 6. 2024

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.