Nakladatelství Lelkárna®

Den, který půlí léto

Horko k zalknutí, širé lány pšenice a vlnícího se ječmene, v nichž se pomalu pohybují obří stroje sklízející zrno. Všudypřítomný zvířený prach z polí halí v zapadajícím slunci zemědělskou krajinu do zlatého závoje a lidé v rozpálených městech vyhlížejí úlevu noci.

I když nás vedra chtějí přesvědčit o opaku, síla slunce slábne. Důkazem budiž opozit večerního zlatavého oparu, ranní mlhy válející se líně nad lukami a ona pověstná chladna z rána, která přichází po sv. Anně. Nejen děti přepadá pocit melancholie z ubíhajícího času a překotně pádících dnů prázdnin.

Právě jsme v jejich polovině.

…

Lammas

Svátek připadá na 1. srpna a je spojen s oslavou žní. Název vychází z anglosaských slov “Loaf” a “Mass”, tedy chléb a mše. Ten den se upekl chléb z první úrody a přinesl k požehnání do kostela. Vychází však z mnohem staršího keltského Lughnasadu.

U nás se v tomto období slaví Dožínky jako poděkování za sklizeň. Vázaly se snopce z posledního obilí, pekly koláče a vily věnce, odkazující na solární symboliku. Tyto tradice se mnohde stále dodržují, i když si sotva představíme, kolik pro naše předky znamenaly dříve.

Krásně se celý cyklus roku ukazuje v dožínkovém věnci, vázaném z nejhezčích klásků a ozdobeném květinami a koláči. Věnec se zachoval až do štědrého večera, pak se roztrhal, sláma se dala zvířatům a semínka se uchovala jako požehnání úrody při setbě v dalším roce. V tyto dny si můžeme uvědomit, co vše máme a za co jsme v našem životě vděční.

Svátek si můžeme spojit s bohyněmi úrody na polích. Za takovou je ve slovanské mytologii považována Živa, zřejmě polabská bohyně úrody, která by se dala ztotožnit s Mokoší. Ve slovanském mladším folkloru je bohyní úrody a léta, v novodobém pojetí bývá propojována s archetypem matky. Je to přece stále příroda, která nám dává potřebnou výživu stejně jako matka svým malým dětem.