Nakladatelství Lelkárna®

Únor je zvláštní měsíc. Tak nějak navíc. Vlastně ho snad nikdo nemá rád. Zima už je dlouhá a jaro nikde. Znám dost lidí, kteří by, minimálně kdyby to bylo možné, jak finančně tak časově, tento měsíc zmizeli někam na jih. A znám i takové, kteří to skutečně realizují.

Únor je měsícem příprav. Takové těhotenství. Všechno už se děje, nějak skrytě, neviditelně, předchystáno, jen na povrchu pořád a pořád nic. Únor je měsícem čekání. Vleče se zvolna.

Poslední dobou se proslavil tak maximálně jako suchej únor, což oblibu tohoto času nikterak nezvyšuje. Ve světě se drží suchý leden, což mi připadá logičtější, přeci jen vánoční čas je časem různých společenských akcí a na ně navázaných dietních chyb. Ale asi musíme mít vždycky nějaký extrabuřty a přeci jen je únor o tři dny kratší. A víc by naše hospody asi neustály.

Věřím, že tenhle měsíc má v životě smysl. Je to čas zmrzlé země, těžkého, mokrého sněhu a temného nebe, čas těšení se na první sněženky, čas ticha a jemných barev, čas vzácného hubeného slunce. Neochuďte svojí duši o tyhle barvy. Zima se ještě naposledy nadechuje. Dopřejte si jemnost a ticho. A nekonečnost líně se vlekoucího času. Dívejte se kolem sebe. I teď je krajina za oknem krásná, mnohem zajímavější než palmy někde v tropech, které jsou pořád stejné.

Přináším pár zimních krajin prochozených v poslední době. Polabí. Podhůří Jizerských hor, Divoká Šárka, centrum Prahy, Tanvald a Vysočina.