Nakladatelství Lelkárna®

…dědeček mého muže byl notářem v Jizerských horách. Jelikož to bylo v dobách minulých, kdy neexistovala možnost svobodného podnikání a honoráře za práci, stávalo se, že klienti cítili ještě potřebu vyjádřit své poděkování za provedené služby i nějak hmotně. Ve sklářském kraji to bývaly částo sklářské dárky. Co se stalo se všemi těmi popelníky, co jich byl plný (nekuřácký) dědečkův byt snad ani nechci vědět. Možná je polkl zelený kontejner v Libni. Do mého vlastnictví doputovala z pozůstalosti váza. Dost masivní, žlutá, se zemědělskými výjevy a la nadšená budovatelská léta (jsou na ní ženci s kosou a snopy obilí)… stala se trpěnou součástí naší domácnosti, protože při počtu váz, které jsme měli (patrně žádná), prostě nešla odmítnout.

Nedávno jsem nakoukla do obchodu Preciosy v Desný. A ejhle, skoro stejná váza, co já bych s klidným svědomím odnesla do kontejneru, se prodává, v několika barevných kombinacích, nová za několik tisíc. A to stále i se zemědělskými výjevy, i když nahotinky možná převažují.

Postupně se spolu sžíváme. Loni jsem si pravda chtěla koupit k narozeninám krásnou vázu od Mosera, že bych tuhle nenápadně strčila někam do kouta, ale zjistila jsem, že ta moje vysněná, stojí 140 tis. a ještě se do ní nesmí dávat kytky. Tak tedy na mých květinových fotkách můžete potkat tohle žluté hutní sklo, kterému nelze upřít určitou poetiku. Stejně tak Desenské sklárně, odkud pochází. Je to vlastně stejné. Místo vzniku (nebo narození) se na nás podepíše, zapíše se nám pod kůži a ovlivňuje nás pak víc, než je libo. Na první pohled příšernost, která má při druhém pohledu svou poetiku.

Krásy Desné v Jizerských horách.