Nakladatelství Lelkárna®

Vysočinu tvoří pestrá mozaika krajin, které nějak zbyly. Nejsou to ani vysoké hory, ani třeba jihočeské rybníky či úrodné Polabí nebo kraj s vinicemi. Vysočina je možná tak nějak navíc, taková težko pojmenovatelná, převážně kulturní krajina. Na Havlíčkobrodsku echt zemědělská. Oooobrovské lány, zhusta s kukuřicí či řepkou, občas remízek hospodářského lesa. Cesty, co nikam nevedou. Vesnice zhusta zrekonstruované v 80. letech. No a v tom nejvíc nudném místě, na periferii dnešního města, leží Petrkov. Oáza v poušti. Místo dýchající dávno zašlými časy.

Je to jeden z těch překvapivě mnoha kulturních ostrůvků, které tahle drsná a na první pohled (a na druhý taky) nepřístupná oblast nabízí. Malý zámek, nebo možná jen větší statek, jehož posledními vlastníky byla rodina Bohuslava Reynka.

Dnes je tam česko-francouzské kulturní centrum a vřele doporučuji k návštěvě. Ani ne tak kvůli výstavám (i když nic proti nim, kulturní nabídka je tam skvělá), spíše se nechat pohltit místem. Protože tohle je jedno z těch míst, které má obrovskou sílu. Žádné muzeum či mauzoleum, ale opravdu máte pocit, že jste na návštěvě doma u Reynků, jen oni zrovna někam na chvilku odběhli. Můžete se posadit na kanape v modrém pokoji a poslouchat hudbu, nebo procházet po věkovitém schodišti či jen tak bloumat v zarostlé zahradě.

Nenásilně, mile ode všad dýchá Reynkovský duch. Tady porozumíte jeho grafikám a pocítíte touhu zase znovu číst poezii. Pochopíte, proč se nerad vzdaloval ze své zahrady. Svět je možné poznat tak, že bude cestovat po cizích zemích a nebo tak, že zůstanete, tam kde jste a věnujete se plně svému mikrokosmu.

Přináším pár střípků z místa, které stojí za návštěvu. Ano je to zámeček a má to i reprezentativní prostory, ale vybírám záměrně tahle silná místa, kde cítím, že jsou milována.