Nakladatelství Lelkárna®

…jsem hraničářka. Miluju místa na rozhraní dvou světů. A tak jsem došla k periferiím. K místům, které jsou na okraji, i když se to na první pohled nezdá. Na okraji zájmu a na okraji společnosti. Na okraji velkoměsta. Hledám a nacházím, kde se zašlá krása dere na povrch.

Jsou místa krásná tak, že se tají dech. A jsou i místa, kam se slušná holka neodváží sama a přitom uprostřed města, které opakovaně vyhrává v celosvětových soutěžích krásy. Periferie uvnitř stověžaté Prahy. Daleko od Hradu, blízko do fabriky. Palmovka. Libeň. Hlavní tramvajová a drogová křižovatka ve městě.

Odjakživa tu tekla řeka, která se čas od času rozlila ze břehů (naposledy v roce 2013) a tak tohle místo nikdy nepatřilo honoraci. Dole u Rokytky bývalo druhé největší židovské ghetto ve městě. To slavnější Josefovské spláchla asanace na konci 19. století, Libeňské vydrželo asi o 100 let déle, až do budování autobusového nádraží a metra. Ale některé zbytky přežívají dodnes.

Vždycky to tu bylo na okraji. A i dnes, kdy hipsteři objevují zapomenutou krásu opuštěných industriálních míst, sem přicházejí jen pozvolna. Duch Bohumila Hrabala, nejznámější to libeňské figurky, hlídá ostražitě svůj rajon.

Přináším soubor fotografií inspirovaný životem a dílem libeňské bohémy. Jen pár střípků z míst, kde to ještě tepe starým světem, kde chaos má řád. Je to celé takové rozkopané, prostě periferie. Divák si musí sám vyrobit narychlo sbitou lávku, po které se dostane na druhou stranu.