Nakladatelství Lelkárna®

Začátkem prázdnin jsem byla na čundru v Beskydech, které jsem vlastně historicky navštívila jen jednou, a to těsně před velkými moravskými povodněmi v roce 97, takže si z těchto míst pamatuji akorát vytrvalý déšť a roztrhanou pláštěnku.

Ta krajina mě docela překvapila. Takové Slovensko beta. Divočina. Prudký kopce. Sem tam medvěd (podle informační cedule Beskydy hostí 2 až 5 medvědů). Nikdy to tu nebylo příliš osídlené, jen vyklučené pastviny, které ale už někdy v polovině 19. století byly prakticky zcela vytlačeny hospodářským lesem. Nevím, zda je u nás nějaká jiná krajina, která nenese prakticky žádné historické stopy lidské přítomnosti (sotva znatelné zarostlé cesty, mostky, staré zídky, polorozpadlá boží muka, relikty těžby, místa pravěkých sídel nebo třeba vojenských bunkrů). Pokud tu kdy něco stálo, bylo to ze dřeva a zub času, dřevomorka a červotoč si to vzali zpět.

Došli jsme až do Vsetína, kam jsem se vlastně chtěla podívat, neb je to rodné město fotografa J. R. Dudy, jehož prací a odkazem se dlouhodobě zabývám. Říkala jsem si, že tam třeba budou k vidění nějaké původní dřevěné chalupy, které mě tak baví v krajinách, kam ráda chodím (Sudety, Kokořínsko…). A že u nás jsou všechny města krásný. Máme jich pár v UNESCU, ale skoro by tam mohly být všechny historický jádra.

Vsetín částečně vyhořel, co bylo ze dřeva asi padlo věkem, a zbytek dorazilo budování socialismu. Tohle město je vlastně docela mladé a možná z něj jednou bude skanzen brutalistní architektury. Má to své příznivce a musím říct, že na tak malém prostoru tolik 80. let se jen tak nevidí. Ale pozor, tenhle styl má spoustu příznivců. Dokonce jsem nedávno viděla jednu bakalářskou fotografickou práci, kde si autor (původem z Polska) pochvaloval vysoké zachování stavu tohoto typu architektury v bývalém Československu.

Foceno na mobil, v horečce, která mi na prudkém slunci vyskočila. Je dost možné, že je to tam úplně jiné. Ale přesto, pokud jste Vsetín nikdy nenavštívili, stojí za návštěvu. Názor si udělejte sami.