Nakladatelství Lelkárna®

Dneska o kráse a o mládí. Nechci se nikoho dotknout, záměrně vybírám ilustrační fotku, které docela dobře vystihuje podstatu problému. Paprika, lehce scvrklá.

Stává se mi, že často fotím ženy velmi krásné, osobité, mladé duchem, ale číslovka na rodném listě je… chm… už docela vysoká. Bežně mě upozorňují na své nejrůznější vady a nedostatky, které jsou mému (cvičenému) oku prakticky neviditelné. Pleteme si krásu a mládí. Ano, co je mladé je většinou roztomilé a hezké, ale jaksi neplatí, že když se budeme ve vyšším věku snažit předstírat, že je nám 20, nikdo si toho nevšimne. Všimne. Ale! …krása je přeci v něčem jiném. Když můžou do krásy stárnout oprýskané hrnečky po babičce a obdivujeme se starým věcem s rodokmenem, proč tak pohrdáme vlastní tváří? Kdo si někdy zkusil udělat svůj stylizovaný portrét pomocí umělé inteligence (nebo aspoň instagramových filtrů) dobře ví, že výsledný obrázek sice vypadá na první pohled dobře, ale jaksi to nejsme my a hlavně, vypadáme naprosto tuctově. Tak nějak plastově, nezapamatovatelně, jako s natištěným obličejem z fabriky. Stejní jako všichni ostatní. Hledáme na sobě drobné nedostatky a nějak nevidíme ten celek s odstupem.

Zpátky na začátek, koukněte na tu fotku dole. Jooo paprika a svraštělá. Ale připadá vám ošklivá? Jakože kdyby se tahle fotka vyžehlila bylo by to lepší? Byla by paprika zapamatovatelnější? Došla jsem k tomu, že je to tím, že samy na sebe se díváme většinou v zrcadle, v koupelně, z velké blízkosti a mačkáme si různé pupínky, malujem řasy a ceníme na sebe zuby. Ale takhle zblízka na nás nikdo jiný nekouká. Na jiných lidech vnímáme nejdřív celek, chůzi, gesta, postavu, vlasy a oblečení. Když se k vám někdo blíží z dálky, všimnete si dřív, že má červený kabát, než že má rozšířené póry na nose. Já bych řekla, že paprice to moc sluší i když je svraštělá. A možná právě proto.

Dívejme se z odstupu. A radujme se z výjimečnosti.