Nakladatelství Lelkárna®

…pamatuju se, jak někdy začátkem devadesátek přišla spolužačka Natálie na hodinu francoužštiny v kanafasové sukni po babičce. Strašně jí to slušelo. Byla jsem z toho naprosto paf. Tak krásnou látku jsem nikdy předtím neviděla. Protože, a to je vlastnost kanafasů, vzory jsou tkané. Tudíž máte dnes už zpravidla barevný útek i osnovu, jejichž přetkáváním vzniká vzor. Geometrický, to je jasný. Ale prostě ten vzor je vytkaný, oboustranný. Původní český termín pro tyhle látky je strakatítko a to mluví za vše 😉 Existuje spousta pestrých a krásných tištěných vzorů, jenže z druhé strany látka pak vypadá jako prostěradlo. Je důležité, aby co je krásné navenek, bylo krásné i uvnitř.

Mé podnikatelské aktivity jsou na první pohled velmi nesourodé, zahrnují živelné šití, vášnivé nakupování textilních materiálů, focení portrétů, produktů a v posledních době i polozapomenutých krajin, ze kterých se narodil zájem o periferie. Skoro to vypadá, že to nemá průnik. Ale má! Všechno se to schází v osobě textilní výtvarnice Evy Jandíkové, jejíž skvělé kanafasy z Ateliéru Terej můžete potkávat na kavčích modelech. Protože, a to možná nevíte, tenhle ateliér sídlí v Libni. Na Palmovce. Jak jinak, že…

„Ten svět je k zešílení krásnej, teda ne, že by byl, ale já ho tak vidím.“

~ Bohumil Hrabal

Přináším tedy další foto medailonek osobnosti z výtvarného světa. Nebudu psát o Eviných profesních úspěších (je jich spousta), to si jistě dohledáte. Chtěla bych spíše vypíchnout, jak to všechno skvěle ladí. Jak její vidění barevného světa venku zvládne bravurně zjednodušit do kostek a pruhů. A stejně pak na těch krásných látkách vidíte vřes, limetky a hlubiny oceánu. A taky, jak ona sama ladí s místem, kde žije a pracuje, jak ladí se svými látkami, ale i se svojí zahradou. Z dálky to vypadá vcelku minimalisticky a jednoduše, ale čím blíž se dostáváte, tím více musíte žasnout. Zahleďte se do další krásné tváře.