Nakladatelství Lelkárna®

Přátelé, máme duben neboli apríl, měsíc nejapného humoru a taky měsíc, který jest v končinách našich spojen s pověstným “pálením čarodějnic”.

Respektive, celý duben k němu tak jaksi směřuje. Chystá se dřevo na oheň, předobjednávají se basy piv a množství pečiva a uzenin, aby bylo co k tomu ohni, až se u něj v různé termíny koncem dubna začnou scházet rodiny, sousedi, kamarádi…

Přesná náplň zdá se býti až trochu potupná, na představitele nejvyššího evolučního stupně naší planety. Zapomněli jsme na původní význam ohně.

Zapomněli jsme na úžasnou legendu o Prométheovi, který lidstvu oheň přinesl, aby netrpělo zimou, mělo v noci zdroj tepla a bezpečí. Zapomněli jsme na pradávná setkání moudrých u ohňů za účelem předávání zkušeností.

Co jsme ale nezapomněli, je ta jakási legenda o takzvaných čarodějnicích, kterou si s dubnový časem dodnes spojujeme. V paměti nám jakýmsi zázrakem utkvěl hon na ženy, které, krom jiného, chápaly význam kouře, stoupajícího z hořících ohnišť. Tyto ženy ba dokonce po vůni snad dokázaly s jistotou rozeznat, jaké dřevo oheň pojídá a vonný dým jako vzkaz k nebesům posílá.

Nu, právě tyto ženy byly také často tím, kdož do krbu domácího vhodit věděl správné býlí, dřívko či směs k úlevě, pokud se nemoc ve stavení držela a nechtěla odejít.

Lidské pokolení jednu zvláštní vlastnost má — čemu nerozumí, toho se bojí, to zakázat a odstranit se snaží. S ženami přírodní moudrosti tomu nejinak bylo.

Označené za nebezpečné, pojmenovány jako čarodějnice, v plamenech ohňů pro výstrahu samy končily.

Uteklo mnoho let a tradice setkávání u zapáleného ohně zůstala, změnila se jen podoba její a paradoxně — v paměti utkvělo spojení ohně a slova “čarodějnice”. Tramtadá — a název pro dubnové setkávání u ohně v moderní éře je tu. Spolu s ním nadto, jako bonus, mlhavé povědomí o tom, že vhazování přírodnin do ohně nebezpečné jest. Míchání vonných směsí jakbysmet. Čarodějnicím oněm stále ponecháno.

Nu, milý čtenáři — tady jsme u jádra pudla, příspěvku mého chci říci — napsati tedy spíš. K odložení čarodějného mýtu taky vyzvat vás.

Vykuřování neboli per fumme metoda prastará a ušlechtilá jest. Všemi starými národy osvědčená. Poponáší ducha a tělo může občerstvit. Příbytky naše okrášlit. Spánek nám pomoci prohloubit.

Nebojme se vonných dýmů použít. S rozumem. Je to bezpečné. Nechejme čarodějnicím klidu a voňme světu.

A až se u sousedského ohně koncem měsíce ocitneme, zkusme dobropřání po vonném dýmu vzhůru k nebi poslat.

Přejme si třeba ať my, lidé moderního času, užíváme svůj čas moudře a taky — ať nám životy voní a zdravé a spokojené jsou. Vykuřování k tomu nesmírně pomoci nám může. K osvojení praxe jak na vykuřování, pomoci vám můžu zase já. Zvědavá jsem, jestli nějaký zvědavý nos se ozve, že krásu vlastnoručně připravené vykuřovací směsi užít by si chtěl.

Vůně s námi přátelé. Kéž jsou všechny bytosti šťastné a voňavé.