Léto se nám pomalu ale jistě překlápí do své druhé poloviny a spolu se svatou Annou se často objevuje neuchopitelný pocit smutku za vším, co letošní léto už zase nestihneme…

Pojďme letos tohle kormidlo nešťastných předpovědí přetočit směrem k radosti.

Víte, jak?

Přestaňme se posledními týdny letních prázdnin hnát za zážitky jako splašený žíznivý koník za vodou utíkající v řece a namísto toho pojďme svobodně prožívat krásu v koloběhu zbývající letní všednodennosti.

Tušíte, jak to zařídit?

Tak třeba….

Přestaňme počítat dny zbývající do konce prázdnin a raději počítejme vůně, které potkáme.

Jak vlastně voní léto, ptejme se?

A odpovídejme sami sobě.

Třeba….
Jaké je nejvoňavější místo?
Jak voní letní lásky? A jejich vlásky?
Večer v letním kině? Ranní rosa v trávě?

Cesta vlakem za babičkou.
Ostružiny v dlaních…
Noc pod stanem.
Ticho v lese.
Hříbky schované za tím nejzelenějším kopečkem mechu.

První mlhy poránu i poslední klásky v poli.
Bublanina, švestkový koláč, mlha nad řekou.

Vůně jsou krásný most ke svobodě, když máme vůli jim naslouchat.

Zkusíte to se mnou?