Nakladatelství Lelkárna®

(Z Rádia Bílý kůň „Hledání prostoru Míru-plnosti“)

Neumím dobře malovat, abych to správně vystihla, ale mohu se alespoň pokusit naskicovat slovy těch pár momentů v čase a prostoru, zazpívat ódu pomalosti a pohody letních dní.

Chci se podělit o tyto momentky a střípky poklidných letních chvil se všemi těmi, kteří právě teď cestují po neviditelných stezkách virtuálního světa s poutníky unavenými shonem dnů a jízdou v rychlém pruhu, unavených z chaosu a zahlcení hlomozem zevnitř i zvenku.

Usedni tedy, unavený poutníče, na pár momentů tady se mnou a zahleď se na pohlednice z klidné severské oázy a s hlubokým výdechem a nádechem se na moment ponořme spolu do klidu a ticha pomalého rytmu švédského ostrůvku schovaného v Baltském moři dostatečně daleko od proudícího ruchu ostatních Evropských metropolí.

Jsme na ostrově Gotland. Ze švédštiny by se dal přeložit jako „dobrá země“ a věřte že je to přesný popis. Z historického hlediska je to jméno zřejmě spojené s kmeny Gótů. A my anglicky mluvící vtipkujeme, že jméno je od anglického slova „goat“ — tedy koza, protože v hlavním městě Visby narazíte skoro všude na sochy rohatého zvířete, ačkoliv vpravdě nejsou to vlastně „goats“ ale „rams“ tedy berani.

Když dorazíte na ostrov Gotland, ať už vystoupíte z maličkého aeroplánu nebo z mnohem větší lodní linky ze Stockholmu, je v této zemičce cosi co přiměje vaše srdce zpomalit, zhluboka se nadechnout, vaše tělo se uvolní, mysl se vyprázdní a usadí se do hlubokého širokého pocitu klidu a svobody.

A tak se zhluboka nadechněte a vydechněte a představte si toto:

Mír a tichá spokojenost tady všude prostupuje zemí i nebem. Obloha je vysoká a jasná, nekonečná katedrála modrého ticha a jasnosti. Čisté šumící moře objímá míruplnou líbeznou zemi všude kolem a šeptá jí o volných širých prostorech a zpívá o nekonečném čase, kterému rozumějí jenom skály a oceány ve svém vlastním jiném delším pomalejším čase.

Každý den příroda maluje oblohu nejrůznějšími nádhernými mraky a země bohatá mnoha odstíny zelené dýchá mořským vánkem propleteným vůní jehličnatých lesů. Ostrov je plný zlátnoucích polí, která se ale také červenají karmínově rudou barvou vlčích máků kombinované s jasně modrou barvou chrp a posetých spoustou dalších kvetoucích divokých květin. Obloha a moře předvádějí obrovské množství odstínů modré od nejsvětlejší téměř bílé a lehoulince světle modré, přes hlubokou azurovou až po temně šedou.

Rorýsi svým letem kreslí ostré rychlé zigzag křivky a volají do rozlehlého jasného prostoru nebeské klenby nad našimi hlavami. (Třeba hovoří o svém krátkém létě, protože rorýsi jsou ptáci letního nebe, neboť jsou poslední z těch, co sem přilétají z jižních krajů. Až v květnu se nám jejich křik ozve nad hlavami, a jsou také prvními kteří na konci srpna opět zamíří do tropických krajů oznamujíc nám, že tímto je pravá letní sezóna uzavřena.). Vítr jemně šeptá a z lesa se ozývá zpěv kosa a volání kukačky. A všude kolem nás je sladká šťavnatá hojnost jahod a malin, v lese i na zahradě za malebným červeně natřeným dřevěným severským domem, ve kterém bydlíme u našich gotlandských přátel. Děti si hrají na houpačkách a vískají radostí; přátelé si povídají a smějí se; a z udírny v rohu zahrady, kde se udí čerstvě ulovený losos k večeři, je cítit vůně dřeva a kouř ohně.

Dny jsou dlouhé jasné a zářivé. Noci jsou světlé teplé a krátké. Čas jako takový prostě mizí a rozpouští se v přítomném okamžiku a pomalosti bytí. A je tu pocit bezpečí a bezstarostné zábavy; hluboká pohoda nás zahalí do měkkého objetí podobného tomu, který jsme snad zažívali jako děti během léta na prázdninách u babiček a dědečků. Někde v našem těle jsou zapsány vzpomínky alespoň na jeden jediný moment ticha, klidu a bezstarostné pomalosti života, ale pokud je těžké je z nějakého důvodu znovu najít a přivolat, potom se ráda podělím o ty z Gotlandu. Klidně si je zařaďte do své vnitřní knihovny pro pozdější terapeutické léčivé použití.

Život je tedy fajn a svět je vlastně v pořádku, alespoň na těchto pár požehnaných momentů. A kdykoli později přijdou jakékoliv bouře života, vždy se můžeme vrátit k těmto momentům, protože ty nám vždy připomenou, že bez ohledu na to co se děje kolem nás a v našich každodenních velerušných životech, na světě jsou vždy dobré laskavé míruplné krásné a útulné bubliny pohody zapsané někde ve vnitřní knihovně existence…

A tak kdykoli se ztratíme v bláznivém tempu každodenního světa, zkusme se na chvíli podívat na oblohu, zhluboka se nadechnout a vzpomenout si na širé volné prostory léta, volání rorýsů, barevné květiny, šumění moře nebo zpěv řeky, lesy a pohodu míru-plnosti, ztišení a pomalosti – léčivý okamžik bez času.