Nakladatelství Lelkárna®

Když vypadáte jako exot, prostě víte, že vás celníci zkontrolují. Protože s tatíčkem sdílíme stejné nadšení pro botanicko/bilogické vzorky, jsme už protřelými pašeráky barevných šutříků, kusů polámaných mušliček, divně tvarovaného klacku a rozjetého usušeného hmyzáka. A zároveň víme, že přesně nás vybere namátková letištní kontrola k inspekci zavazadel. Prozatím jsme vždycky všechno uhráli na bezelstný úsměv a zejména na silně zapáchající obsah batohu. I celníci mají pud sebezáchovy a nikomu se nechce trávit šichtu nořením se do epické haldy fusaklí, které prošly měsícem v džungli… V SANDÁLECH! K tomu všemu bych připočetla legendární flegmatismus. Když na tatínka začal na letišti zuřivě štěkat služební celnický vlčák, táta ho odbyl slovy „Čuš ty pičo“ a spokojeně pokračoval dál k našemu gatu. Pes byl zjevně zaskočen, zakuklenci s automatickými zbraněmi evidentně taky. Věřím, že natočit to a zveřejnit na sociálních sítích, můj drahý otec v kostkovaných šortkách a s šedými ponožkami v sandálech bude hvězdou všech anarchistů.

Dalším maskovací tahem je strategie „zlobivá holka“. Žádné množství naškrobených bílých košil mě už nevyseká ze sekce „deviant“— což taky není nezbytně špatná strategie. Pár let nazpátek jsem letěla za kamarádkou bydlící v cizině a ta si přála ode mě mít tetování. Trabl byl v tom, že já škrt si zaplatila pouze příruční zavazadlo, které musí nutně projít rentgenem. Strojek jako takový problém není, ale jehly by se asi kontrole moc nelíbily — nic na tom, že současné jehly do rotačních strojků jsou schované v plastové cartridgi a mají asi cca 5 mm… tady ubodat tím pilota by trvalo proklatě dlouho a asi byste první odpadli vy na ukrutnou křeč v zápěstí. Nicméně když se objeví tetovací strojek, budete asi dotazování na jehly a to je trabl, kterému bylo třeba se vyhnout. Většinu vybavení jsem tedy rozprostřela do fotografické brašny spolu s nabíječkami a elektronikou a vzpomněla jsem si na to, že starší a životem protřelí tatéři se novému typu tetovacího strojku (jaký jsem měla já) posmívali, že vypadá jako dildo. Výborně! V nejbližším sex shopu jsem si vyprosila nějaké obaly od erotických hraček a strojek do toho hezky zabalila. Když můj batoh projížděl rentgenem a mně šacovali kapsy, bylo vidět, jak paní za obrazovkou skenu zpozorněla a začala dumat, co že je ten kovový podlouhlý objekt. Pak na mě hodila zkoumavý pohled a pantomimou zasignalizovala neomylně dotaz „mrdadlo?“ Já jsem nasadila ruměnec a přikývla. Dáma u skenu se zatvářila chápavě a s vševědoucím úsměvem „my holky víme“ mi popřála opravdu krásnou dovolenou.

Při předposledním výletu se mnou málem spadlo letadlo (z mého osobního úhlu nepřeháním, protože došlo i na myšlenku „nechci zemřít jako panna“, ale okolo seděli jen opravdu nehezcí mongolové — pardon hoši — a letušák byl zcela určitě gay. Tak jsem si zachovala počestnost doslova i před bránou nebeskou). Takže na poslední let bylo potřeba přibalit trochu rumíku, pro povzbuzení ducha. Jenže malá originální kolkovaná placatka má větší než povolený objem tekutin a kupovat si panáky v desetitisících za nekřesťanský peníz není hodno mých židovských kořenů! Bylo tedy třeba improvizovat. S předstihem jsem zakoupila a vypotřebovala cestovní balení mýdla a nahradila sprchový gel rumem. Vše proběhlo hladce a duševní vzpruha naštěstí nebyla potřeba. V Norsku jsem pak zjistila že tuzemák smrdí jako sprcháč Extra Power eukalyptus fresh for men a nebyl to úplně lahodný bouquet . Navíc mi pak došlo, jak by se asi tvářili spolucestující v letadle, kdybych vedle nich začala pít mýdlo?

Nevadí. Nedávno jsme s kamarádkou úplně omylem koupily letenky do Japonska… protože byla fakt levné, no. Zatím vše začalo tak, že nám odmítli ubytovat ve dvou hotelech s vysvětlením, že musí brát ohledy na jiné hosty a obecnou japonskou obavu z tetování, potažmo z jeho nositelů a provázanost s místní mafií a podsvětím. Následně nám navrhli alternativu, že pokud si tetování zakryjeme náplastí, snad by to šlo. Drazí přátelé, pokud si já a kamarádka taktéž, zakryjeme tetování náplastí, budou se hosté bát ne Jakuzy ale Imhotepa. Nicméně se nebojím, že by tenhle výlet byl nuda! Zůstaňte na příjmu a já se opět přihlásím s výčtem kulturních faux pass. Jo a na rum už mám nový postup — ony se totiž ve večerkách prodávají jednorázové panáky, kteréžto obvykle kupují převážně bezdomovci a láskyplně jim přezdívají „jogurty“. Kolik jogurtíků potřebujeme na dvacet hodin letu?