Dopřejme si chvilky oddechu a zastavení, jako když zima utiší přírodu, svlékne stromy do bezbranné nahoty, zažene zvěř do úkrytů a nad oblohou stáhne závěsy šera. Však ani temnota nemusí být smutná, odevzdaná a opuštěná. Může být prostorem pro naše myšlenky, rozjímání, emoce a časem prohloubení do sebe sama. Co když právě tam objevíme dary a poklady, na které jindy není příležitost je objevovat? Vždyť největší tajemství bývá očím skryté, jak pravil Malý princ a stačí naslouchat hlasu srdce a pohlédnout dovnitř.
S delšími slunečními paprsky nastane jaro, které vysemení první odvážné kvítky. I naše životy probudí síla panenské zeleně a foukne do nás větřík hřejivé energie, která naše pomalu rozrůstající se kořeny vyživí a dosytí. Přichází čas probuzení, jemného a hladivého, beze spěchu, jako když maminka tiše, a přesto zvučně prozpěvuje konejšivou ukolébavku a my se odhodláme opustit její náruč, i když nám v ní bylo tak krásně. Nyní najdeme objetí tam venku a vykročíme do neznáma jedním posunem s mírnou nedůvěrou a druhým s jistotou a těšením.
Dny se náhle prodlouží a potlačí noční svit, který přizve k láskyplným vyznáním pod hvězdným pláštěm. Červená záře ranního úsvitu a večerního soumraku, nechť nám dává víru a naději, že s každým zalehnutím odložíme své břímě a s probuzením přijde lehkost. Ať nám léto předá své šťavnaté plody radosti a rozvernosti, kdy budeme bezstarostně běhat bosí po lukách, lézt po stromech ve stavu beztíže, tančit do svítání, létat volně bez otěží a jen tak budeme…Těšit se z tady a teď, neboť zítřek je ještě v nedohlednu…
Karneval barev babího léta budiž důkazem, že život není černobílý a je poskládaný ze škály různorodých tvarů, obrysů, nuancí a chutí. Jednou okusíme kyselé ovoce, třeba už nakousnuté červíky, jindy se namlsáme voňavou a sladkou dýní a pro okamžiky podpory si zajdeme na jablečný štrůdl s láskou upečený jako od té nejmilejší babičky. Podzim je obdobím oslavy všech našich zkušeností, zážitků, prožitků a sklizně všeho, co jsme zaseli. Je však také pozvánkou k proměnlivému, kdy se hranice mezi životem a smrtí stírá, kdy rozruch a vzrušení ponechá místo k uklidnění, kdy bdělost přejde k pomalému uložení ke spánku.
Příroda svá roční období potřebuje k rovnováze stejně jako my časy klidu i neklidu, chvíle veselí i smutku, období hojnosti i nedostatku… Ať je všeho tak akorát, a především, nechť s vámi bok po boku kráčí trojice Zdraví, Lásky a Štěstěny.
Objímám,
~ Petra F. Rohovská, 18. 1. 2025
Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.