Nakladatelství Lelkárna®

Dnes ráno jsem se probudila ve stavu absolutního, hlubokého, všeobjímajícího, krásného ticha.

Celý minulý týden jsem držela posvátný prostor, bezpečný prostor, vedla a spoluvytvářela týdenní individuální retreat „Alchymie Celistvosti“ se svou klientkou. Vnitřní práce, kterou jsme spolu udělaly byla hluboká. Neviditelné jemněhmotné kontinentální desky osobních životů, časoprostorů, časových linií, map těla a mysli a body-mind území, nervová nastavení – byly přenastaveny, resetovány, rekalibrovány a posunuty tak, jak bylo třeba v daném místě a čase. Jemné, ale naprosto zásadní vnitřní struktury se změnily a znovunastavují. Dělo se mnoho rozhovorů, ale to nejdůležitější se odehrálo v hloubce živého ticha mezi slovy.

Bylo a je to tak vždycky. „Vnější“ forma ‘práce’ skončí – a pak ta jemná, v hloubce, pokračuje dál a koná svou vlastní práci. Proud řeky života byl „popraven“, „znovu nasměrován“ nebo „znovu propojen“ tak, jak si žádal. Cokoli stálo v cestě nebo ji zkreslovalo, bylo posunuto – a nyní znovuosvobozený proud řeky koná svou vlastní práci. Ve svém uvolněném pohybu čistí zbytek nánosů ze své cesty, znovu potvrzuje svou přenastavenou sílu, bere si zpět své svrchované území, znovu navazuje a přehodnocuje spojení se zemí kolem a nebem nad hlavou; znovuvytváří vztahy s životem a se zbytkem světa, kosmu, bytí…

Ano, to nejdůležitější se děje v tichu života proudícího uvnitř ve své pravé směrovosti. Jakmile je osvobozen, znovuoživen, život ví, co má dělat. Jakmile je podpořeno, tělo-mysl ví jak se ve své vlastní načasovanosti znovu nastavit zpět do zdravé dynamiky. Jakmile znovu má plné vědomí přítomnosti, život znovu aktivuje vnitřní kompas ‘správné’ cesty = cesty celistvosti. Život opět proudí pravdivě…

Dnešní ráno mi znovu připomnělo vzácné dary ticha, ticha, které je ‘quiescence’ – odpočinkem. A tak ranní hrnek čaje – se svou jemnou sladkou svěží zelenou vůní a spirálou horké páry stoupající vzhůru k prostornosti nebe; a ozvěna ticha na konci křiku sokola vysoko v povětří, rozprostírající se a naplňující prostor; a moment, kdy se celé tělo, bodymind, koupe v léčivé pečující přítomnosti, v quiescence; tohle malé-velké satori každodenního života se opět stává poezií, posvátným obřadem a oslavou života.

A Život sladce šeptá do ucha: “Requiesce, filiola mea.” “Odpočiň si, má drahá dcero.”

Nádech, výdech… naslouchej tichu mezi nimi – a brána živoucího Tao se otevírá…

…VEJDI…