Nakladatelství Lelkárna®

DOKONČENÍ

Rok se chýlí ke konci. Nejen ten kalendářní, ale zejména ten cyklický – od ponoru, přes stagnaci, probuzení, expanzi, oslavu zpět do ponoru. Celý uplynulý měsíc jsme měli příležitost uklidit si v sobě po uplynulém roce. I přes naši lety získanou zkušenost a moudrost se málokdy během roku ubráníme schraňování nevyřčených slov, nedořešených konfliktů, pichlavých křivd a selhání. Před závěrečným jednáním se vyplatí propustit toho co nejvíce a vnořit se do vlastního nitra co nejvíce na lehko.

Práce je takřka dokonána a už se toho moc stihnout nedá. Můžeme se v poslední etapě roku uhnat jako zbytek kolektivního vědomí, anebo se smířit s tím, co jsme letos zvládli a pomalu dosedat do přítomnosti a bytí a připravovat se na léčivou prázdnotu.

Dokončení nás učí, jak opravdu moudře a dospěle ukončit konce, ať symbolické nebo ty fyzické, v našem životě. Abychom zdravě uzavřeli cyklus, je potřeba ocenit to, co dotepává. Ať to bylo jakékoliv, mělo to tu své místo a jistou platnost, a proto si to zaslouží respekt a uznání.

Ale to není vše. Uzavřít kapitolu neznamená hned otevřít novou. Často přeskakujeme důležitou fázi a už už se hrneme do nových dveří a začátků. Po konci nepřichází nový začátek, ale esenciální prožitek prázdnoty. Je to ten moment mezi tím, když dohraje orchestr a než zazní první nejistý potlesk. Je to moment, kdy absence toho, co právě skončilo, doslova zhmotní to, co zůstalo – prázdno.

Bez tohoto prožitku totiž nic nekončí a my se vystavujeme stále té stejné chybě. Bez tohoto prožitku není žádný nový začátek, ani nové dveře. Je to stále ten stejný příběh, jen v jiných kulisách. Umění uzavřít vztah, situaci, životní etapu patří k těm nejvzácnějším. A my, přesně v energii rozlétaného, vášnivého a pravdu hledajícího Střelce, budeme mít příležitost se v tomto umění zase o kousek zdokonalit.