Nakladatelství Lelkárna®

MYSL

A je to tady. Nastává období, kdy bude mít naše mysl opravdové žně. Všechno to, čím jsme se zaměstnávali od jara až do začátku podzimu je hotovo, úroda je pod střechou a začíná čas sebezpytu. Ne náhodou jde Štír až na dřeň a konfrontuje nás s ultimátní přítomností. Tváří tvář jeho jedovatému ostnu se všechny ty trable doma, v práci, v rodině zdají naprosto malicherné.

A přece, přece je tu touha zavřít oči a tvářit se, že se nás to netýká, že to s námi nesouvisí, že emocionální bolest rozlézající se po útrobách nám nepatří. Není zbytí, musíme tam, musíme se s tím potkat a vykydat to, co jsme si za celý rok nasnášeli do sklepa, abychom se s tím potkali až „potom“.

Páže Mraků symbolizuje esenci strachu. Nemám na mysli naše prvočakerní instinkty, které velí zaútoč nebo uteč, mám na mysli emocionální strach, který naše rácio drží v kleštích a neustále přehrává stejné smyčky z minulosti, aby nás donutil neopakovat je v budoucnosti. A v tuto chvíli otevřeně říkám, bohu díky za Štíra, který nám před očima zamává svou zbraní a donutí nás zorientovat se v reálném čase a prostoru.

Všimněte si, že když se propadáte do starých příběhů o vlastním selhání, provinilosti, křivdách a studu, nemáte povědomí ani o svém srdci, ani o svém dechu, o zbytku těla ani nemluvě. Tam někde hluboko uvnitř je sice uložena naše prastará bolest, ale taky síla a autenticita. Nejít hlouběji do sebe a nepopasovat se s věcmi, které jsou naší součástí znamená odsoudit se k doživotí v naší hlavě a ve stále stejných paranoidních smyčkách.

A proto, vzhůru dolů! Hlouběji pod povrch, blíže k vlastní intenzitě a živosti. Ano, možná to bude bolet, ale tak nějak krásně. Připomene nám to, že jsme opravdu naživu, že máme kapacitu čelit životu a také o něm svobodně rozhodovat.