Nakladatelství Lelkárna®

V minulém díle jsme si povídali o svých pocitech, které můžeme cítit při pečování o blízkého, a že jsou všechny v pořádku!

Dnes pojednám o tomto:

A co když náš vztah s potřebným není úplně zalitý sluncem, ale přesto pro něj cítíme potřebu něco udělat?

Stává se. Situace, kdy potřebný není náš favorit, nebo s ním nemáte blízký vztah, případně došlo již dříve k nějakému nedorozumění, odcizení, hádce, zranění ve vztahu, nebo jste s rodičem, blízkým nežili, vztah nebyl nikdy navázán… atd.

Přesto se může stát, že budete osloveni o pomoc…

Prosím, nehrajte si na spasitele a buďte k sobě i k potřebnému upřímní! Nechte si pomoci profesionály.

Pokud chcete pomáhat někomu s kým máte složité vztahy, velmi se zamyslete, a vše dobře zvažte. Pomáhání není povinnost!

I když se v zákoně o rodině píše, že nejen rodiče mají vyživovací povinnost k dětem, ale že i dospělé děti mají povinnost se o své rodiče postarat a zajistit jim výživu…

… přesto jsou výjimky, který ctí i zákon! A není to vymahatelné.

Nejprve radím, abyste si sami s někým promluvili:

• s odborníkem na sociální práci, kdy si ujasníte, co bude potřeba, a co vás čeká, jak potřebnému sehnat pomoc i prostředky na ni od státu, na jaké dávky má nárok atd.

• s terapeutem, se kterým si promluvíte o svých pocitech

• zkuste v rodině najít někoho, kdo k potřebnému má neutrální vztah a pomůže vám

• zajistěte péči od odborníků nebo sežeňte někoho, kdo péči zajistí

• pokud je vztah velmi složitý, obraťte se na někoho, kdo péči zajistí za vás a bezplatně… zde bych zkusila nějakou poradnu, obecní úřad v místě bydliště, hledejte sociální oddělení

Pokud mohu poradit: pomoc úplně neodmítejte, i když jsou vztahy složité. Zkuste věc zvážit v klidu, bez emocí. Nemusíte se stát pečujícím, můžete jen péči zkusit zajistit přes prostředníka, sociální odbor, sociální pracovnici v nějaké pečovatelské službě.

Proč vám toto radím?

Protože odmítnutí pomoci se ve vás usadí, a po čase si to můžete vyčítat. I když vám třeba potřebný ublížil.

Vím, že je to velmi tenký led a že situace mohou být různé…

A také se muže stát, že potřebný o pomoc nestojí, odmítá ji. Pokud se to stane, alespoň jste to zkusili! Nikoho nelze do ničeho nutit.

A teď trochu prakticky:

1. V první řadě zjistěte, zda má potřebný požádáno o Příspěvek na péči. Žádá se na Úřadu práce na oddělení Nepojistných sociálních dávek, Příspěvky na péči.

Zatím!

Jelikož toto píši v době, kdy se různé dávky mění na superdávky, není jisté, co se stane, a je možné, že agendu převezme jiný odbor, o čemž se už uvažuje (neoficiálně by to měly převzít sociální odbory na městských částech či obcích, kde to před nějakou dobou již bylo… ale uvidíme)

2. Služby pro péči je nejlépe hledat na internetu, hledejte místní Pečovatelské služby (Diakonie, Charita, Sociální služby místní městské části apod.)

3. Je možné se také domluvit s praktickým lékařem dotyčného, ten může předepsat i zdravotní služby na pojišťovnu, tzv. Domácí péči, pokud ji potřebný potřebuje. Zajištění léků, odběry krve, převazy, zajištění cévky, dovozy na dialýzu, vše, co se týká zdravotní péče. Je možné domluvit 1-3 návštěvy sestry denně.

4. Zrovna tak napíše praktik třeba hole, chodítko nebo vozík, pokud je potřeba, a to vše může být zdarma. Které vozíky a další kompenzační pomůcky jsou na pojišťovnu se dá najít také na internetu, případně můžete najít organizace, které se tímto zabývají, a také pomůcky půjčují, třeba polohovací postele (Půjčovny zdravotních pomůcek). Můžete požádat sestru ergoterapeutku, která přijde udělat k potřebnému šetření a poradí, jaké pomůcky použít, a kam je v bytě přidělat, a také jak byt upravit!

5. Dále je možné nalézt a zajistit různé sociální dávky, které pomohou služby zaplatit. Jsou i různé poradny zdarma, které poradí, jak postupovat.

Milí potencionální pečující! Pomalu se můj Poradenský seriál o pomoci pomáhajícím a pečujícím o potřebné chýlí ke konci. Co napsat na závěr?

Držte se! Pomáhejte, ale myslete hlavně na sebe. Jako v letadle „nasaďte masku nejdříve sobě!“ Každá pomoc se počítá a vždy se dá něco dělat.

A já jsem tady stále pro vás.