Nakladatelství Lelkárna®

Co konkrétně můžeme prožívat a cítit, když delší dobu pečujeme o své blízké?

V předchozích dvou dílech mého seriálku Jak mohu pomoci mým ideálním klientům, jsem v Tvůrcovských novinách k čaji o páté popsala:

• V prvním příspěvku znaky, podle kterých poznáte, zda vaši blízcí potřebují pomoc a podporu jinou, než jen od vás.

• V druhém příspěvku jsem popsala, jak mohou být pečující unaveni a o únavě při pečování.

Dnes bych vás ráda podpořila ve vašich pocitech, které jako pečující prožíváte!

TO, CO CÍTÍME, JE VŠE V POŘÁDKU!!!

Obvykle postupně prožíváme toto:

1. nejprve jsme odhodlaní v tom rodiče, potřebného, nenechat

2. cítíme výzvu, říkáme si, že to vše zvládneme

3. cítíme bázeň, máme obavy, zda to zvládneme?

4. jsme zahlceni informacemi o nové situaci blízkého, cítíme zmatek, a máme strach

5. zahájíme pomáhání, ale rodič se stejně zhoršuje nebo nespolupracuje, odmítá pomoc, jsme z toho zmateni a v obavách

6. může se stát, že náš vztah s potřebným není úplně zalitý sluncem, a prožíváme obavy, co se stane, když se s ním budeme častěji setkávat…

Po určité době, se můžeme cítit takto:

• únava, skleslost, vyčerpání, rezignace

• ptáme se na smysl

• nechce se nám doma po návratu od rodiče už nic dělat

• cítíme nechuť za ním chodit, cokoliv řešit, cítíme se otupělí

• nechceme už od ostatních nic slyšet, žádné rady, co bychom měli dělat lépe

• cítíme se zahlceni kontakty s ostatními

• děláme automaticky, co je potřeba jako stroj

• nedokážeme už naslouchat

• při návštěvě u rodičů koukáme, abychom už byli zase pryč

Atd… Dosaďte si, co cítíte…

TOTO VŠE JE V POŘÁDKU!!! Je důležité, že jste si to uvědomili, je fajn, že si to umíte připustit! Dovolte si to! Je to zpráva vašeho těla a mysli, která vás může zachránit! Nestyďte se za to!

JSTE PROSTĚ JEN UNAVENI, PŘETÍŽENI!

Znám to i já, když jsem pečovala o rodiče, zná to spoustu pečujících! Znají to kolegové z praxe. V péči o blízké vás mohou také překvapit pocit viny a výčitky, že asi nemilujete dost!

Tato zpráva vašeho těla a mysli je důležitá a moc užitečná!

Povede vás k naslouchání sebe NASLOUCHEJTE!

• ptejme se, co se děje;

• dopřejme si čas na zamyšlení;

• začněme se sobě věnovat;

• potřebujeme pauzu;

• a potřebujeme pomoci!

Je to stav před vyhořením, a je nejvyšší čas s tím začít něco dělat!!! Opakuji svůj apel z minulého dílu, a je to důležité:

• myslet i na sebe a dopřát sobě péči;

• najít si pomoc, podporu, koučink, kamarádku, přítele pro rozhovory, někoho, kdo vás rád vyslechne, a nejlépe i poradí (terapie);

• NECHAT SE V NĚJAKÝCH KROCÍCH ZASTOUPIT!!!

Skutečně nemusíme dělat vše sami!

Někdy je těžké přesvědčit blízkého, o kterého pečujeme, že i my potřebujeme pomoci, a že k němu bude chodit pomáhat někdo cizí!

Jak přesvědčit blízkého, že je i v jeho zájmu, když nějaký díl svého pomáhání delegujete na odborníky, profesionály!

Velmi pomáhá ujištění, že ho máte rádi, že se na něj nevykašlete, že ho budete stále milovat a chodit ho navštěvovat.

A také pomáhá vysvětlit mu, že když se necháte zastoupit, budete na něj mít více času, a že spolu můžete pak dělat i věci, na které doteď nebyl čas a síla! Že se spolu můžete více bavit, vice si sebe bez podmínek užít, pomáhající se nevyčerpá a bude radostnější a zábavnější parťák!

• Stává se, že potřebný toto nechce přijmout, nebo nemá náhled, že něco potřebuje…

• …v tomto případě mám zkušenosti, že pomáhá, když si s potřebným o situaci promluví někdo jiný, profesionál v oboru, psycholog, terapeut, sociální pracovnice!

• Potřebný se cizích lidí bojí, má strach, co s ním bude, třeba nechce pryč z domova, atd.

• Profesionál umí o takových věcech mluvit, umí s tím pracovat! Zkuste ho pozvat na jednu návštěvu, kde budete přítomni, třeba na kafe, jako kamaráda! Ale nejprve si s ním promluvte sami!

• Buďte laskaví a vysvětlujte!!!

Milí pečující, jste úžasní takoví, jací jste! Nestyďte se za své pocity, věnujte se jim a nechte si pomoci!

Příště vám napíši, co dělat, když potřebný není náš favorit, náš společný vztah není zalitý sluncem, a je mezi námi nějaká překážka, propast, zranění… Přesto chceme aspoň něco udělat, ale nechceme, aby nás pomáhání úplně zničilo! A bude i pár praktických rad a shrnutí, těšte se!

Přeji Vám krásné červnové dny!