Nakladatelství Lelkárna®

Z Nitrolebních Pochůzek

Pochůzka 4.

Z nitrolebních pochůzek další otáčkou Kola roku:

***

Přátelé,

tentokrát to bude takový rozjímání o životě a smrti a věcech kolem.

Kolo roku se dotáčí k dalšímu cyklu, projíždí temným obdobím, kdy závoj mezi světy je tenoučkej jak pavučinka. Nebo hedvábná šála, co je komu milejší.

A vím, že ne všude je to příjemný. Lezou na povrch starý zranění, jizvy na duši se otevírají a svědí, chce to ven.

Je jedno, v koho věříte, nebo nevěříte, děje se to nám všem.

Tudle mi sluchátka přihrály písničku Bratří Ebenů. Furt nevím, jak se jmenuje, ale kousek z ní se mi vryl do paměti.

„Když si chceš na něco pořádně posvítit, zhasni!”

Zhasni ve smyslu stáhni se do sebe, rozhlídni se svou vnitřní krajinou a tam hledej. Naslouchej intuici a vnitřnímu vedení, poslouchej svý tělo, co ti říká.

Někdy se dobrý vzpomínky hledaj fakt těžko. Ale snad vždycky je tam aspoň jedna záchytná. Jedna laskavá, dobrá vzpomínka, která dokáže ty ostatní připravit o moc.

V době, kdy stojíme mezi světy, a někteří fakt jednou nohou tam a druhou tady, je potřeba si ty dobrý vzpomínky připomínat. Tahat je na háčku do vědomí. Pomáhají nám být důstojnými průvodci. Laskavými průvodci.

Protože na konci cesty je laskavost to jediný, na čem doopravdy záleží. Někdy to stojí úsilí, člověk se musí překročit, aby mohl… aby mohl.

Věřím, že to za to stojí. I kdyby jen za klid, kterej to přinese nám. Klid rozloučení, dobrýho konce a novýho začátku. Vědomí, že jsme to nevzdali, že jsme udělali všechno, co bylo v našich možnostech. Bacha, tím neříkám, že se máte zničit a jít proti sobě.

Já konec vnímám jako novej začátek. Možnost začít znova na nepopsaným listu. Když se ten jeden list nějak nepovedl, snad bude ten další lepší.

A tak sama využívám tenhle čas k nápravám škod, který dvě duše spískaly. Cítím, že ta černá ovce rodiny jsem původně neměla být až já. Ale ty první ten potenciál úplně nevyužily. Nebo ne tak, jak bylo potřeba. Nevadí. Okolnosti byly, jaký byly, nelze soudit, když si z dob minulých člověk pamatuje jen ledňáčka za korunu.

Rodem se táhne temná linka, řetízek, kterej je potřeba přetrhnout a navázat znovu zdravým očkem. Věřím, že se tak děje, že už se stalo a novej řetízek se vine dál, daleko, tak daleko, že tam není vidět.

A tak nám přeju samý krásný a zdravý rodový řetízky. Stříbrný a zlatý linky s korálkama lidí, jejichž jména už nikdo nezná a jejich tváře na fotkách blednou. Ti všichni vedli až k nám, ty všechny máme v krvi, v kódu. Ti všichni při nás stojí, když potřebujeme podepřít. Stačí je oslovit. (Jako jo, někdy je tý práce víc, ale oslovením to začíná.)

Buďte se svými Bohy a Předky a prožívejte naplněný tady a teď. Každou vteřinu vašich životů.

Z celýho srdce vám přeju lásku a mír v duších, těch vašich, těch, který se možná teď chystají na dalekou cestu do novejch životů, i v duších vašich dětí, který jako nepopsaný listy zachytávají první písmenka psaný Osudem.

Přeju vám báječný furt a jsem v tom s váma.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.