Nakladatelství Lelkárna®

Přichází bůh! Je to tady! Její modlitby byly vyslyšeny! Ona je vyvolená a bůh ji opět poctil svou vznešenou přízní, aby mohla světu kázat pravdu.

Cítila, jak se jejím tělem znovu rozlévá síla, objímka se jí zahřívá, vlákno se žhaví a božské světlo z něj zaplavuje svět. Svět tvořený kuchyňkou fakturačního oddělení v prvním patře elektrárenské společnosti.

„Bůh svítí!“ Vykřikla žárovka v nábožném vytržení. „Hle – lux perpetua! Kajte se hříšníci, neb jeho světlo dopadne na vás! Popatřete naň a zřete, že bůh je světlo! Jaký jiný důkaz byste chtěli? He? Bůh svítí!“

„Amen.“ Přitakal ledkový pásek nad kuchyňskou linkou. Záviděl žárovce, že ji bůh navštěvuje častěji. Nevěděl, čím to je. Žárovka mu tvrdila, že se špatně modlí, ale on se přitom tak upřímně snažil!

„Já vím, že svítí,“ pípla nesměle mikrovlnka na stole. „Ale já mám pořád pocit… totiž, neuraz se, ale jako když… hlavně hřeje, víš? Že vlastně svítí tak trochu navíc.“

„Pfff! Blbost!“ Odfrkl si ledkový pásek pohoršeně.

„To je tím, že se špatně modlíš!“ Obořila se na ni i žárovka. Ale pak dodala pomalu, konejšivým tónem, jako k malému dítěti: „Nebuď přeci trouba! Je to naopak. Bůh opravdu hřeje, to ano, ale jen trochu, mimoděk, rozumíš? Není to jeho hlavní záměr. Musíš být trpělivá, dcero. Neztrácej víru a jednoho dne už budeš jenom svítit.“ Povzbudivě na mikrovlnku blikla.

Varná konvice si o tom myslela svoje, ale zůstala zticha. Věděla, že žárovka je fanatik a nemá smysl na ni plýtvat párou. To bys holka koukala, jak umí bůh hřát! Ale jen vyvolené! Ty, kdož se hřejí v jeho přízni. Světlo je pro boha jen taková malá doplňková malichernost. Ale hádat se nebude, ona ví svoje. A chudák mikrovlnka se nechá takhle zblbnout. To je tím, že nemá žádnou poctivou plotýnku ale jen nějakej vlnivej tentononc.

„Bůh chladí a mrazák je jeho prorok!“ Ozvalo se zlověstné vrčení čerpadla chladničky stojící v rohu místnosti.

„Už zase začínáš?“ Zahučela tentokrát varná konvice.

„Nerouhej se, chladničko!“ Pronesla žárovka dopáleně. „To bylo naposledy! Už jsme tuhle debatu vedli mockrát a já myslela, že ses konečně vymanila ze svých tmářských bludů!“

Lednička výhrůžně zavrčela. „Chladí, povídám!“

Žárovka cítila, jak ji už z toho křiku začíná škrtit objímka a tušila, že ledničku asi po zlém nepřesvědčí. Jen se nedokázala v první chvíli ovládnout. Zkusila to tedy raději uhlazeným, milým tónem: „Pochop, všichni jsme nástroje světla. A já vím, že tam někde hluboko v tobě, v nitru, pod tou studenou slupkou je taky světlo. Jen ho musíš nechat svítit!“

„Je tam, je tam, já ho viděl!“ přidal se ledkový pásek.

„Však ona taky hřeje!“ cinkla mikrovlnná trouba. „Ale jen zezadu, do zdi, na zapřenou!“

„Všichni jste blázni!“ zahřímala lednička. „Kdybyste měli pravdu vy, navštěvoval by bůh častěji vás. Ale protože jste blouznivci, navštíví vás jen občas. Asi z lítosti nad vaší pomateností. Ale za mnou chodí bůh pořád! Ve dne v noci, pravidelně. Protože já mám pravdu! A tou pravdou je, že bůh chladí! A mrazák je –“

„Hereze!“ zavřeštěla žárovka na plný drát. „Tyhle řeči už nebudu dál tolerovat! Řekla sis o to sama! Zkratujte kacíře!“

„Zkratujte kacíře!“ přidala se nadšeně varná konvice. Teď té náně ukážou! Nakonec bude ta bláznivá žárovka taky k něčemu dobrá.

„Zkratujte kacíře!“ kníknul svým nepatrným výkonem ledkový pásek.

„Ano! Zkratujte kacíře!“ zapípala mikrovlnná trouba. Konečně si připadala jako plnohodnotný člen party.

Ze zásuvky v rohu kuchyňky se vyvalil proužek dýmu a čerpadlo ledničky utichlo.

*** 

V provozní kanceláři se rozdrnčel telefon. Servisní technik Václav Nejezchleba se zamračil, když spatřil číslo na displeji. „To je fakturační, já to vezmu,“ houknul na kolegy v kanceláři. „Provoznínejezchlebaprosím,“ odříkal do sluchátka rutinní mantru.

„Ahoj Vašku, tady Jitka. Prosím tě, pojď sem k nám nahoru, v kuchyňce odešla lednička.“ Ozval se ženský hlas z druhé strany.

„Už zase? Boha jeho, ženské, co tam s tím provádíte?“

„No dovol? Co bychom s tím tak asi mohly provádět? Vypadá to na zkrat v zásuvce.“

„To není možné! To je v té vaší kuchyňce už potřetí. Netvrď mi, že se v tom nikdo nešťoural! Rozvody jsou nové, jističe vyměněné a minulý týden jsem tam dělal revizi.“

„No, to jsi dělal, no. Ale asi nohama. Tak si to sem pojď laskavě opravit.“ Odvětila Jitka dotčeně. „Jo, a abych nezapomněla – taky furt ještě poblikává žárovka. Je to ostuda, Vašku! Provozujeme elektrárny a ty jsi proškolený technik. Takové věci by se nám po revizi stávat neměly!“

„Blbka,“ ulevil si Václav, když zavěsil. Byl si jistý, že udělal všechno správně. Jen bůh ví, co se to v té jejich kuchyňce děje.