Nakladatelství Lelkárna®

Slovo hulvát nemá v češtině příliš jasně dohledatelný původ. Většina jazyků vzniká od sloves, protože na slovesa se nedá ukázat, je potřeba je nějak slovně vyjádřit. Zde nám však schází obdobné sloveso, ze kterého by šel hulvát odvodit. Některé slovníky odkazují na souvislost s „hulákati“, ale význam je odlišný a podoba nevelká. Ani v jazycích okolních států není slovo, ze kterého by se dal hulvát přejmout, byť se místy objevuje Hulwat jako jméno.

V roce 2013 jsem našel zajímavou historickou zmínku o hulvátech, nabyl jistého dojmu a poslal ji do Ústavu pro jazyk český, aby mi k tomu sdělili svůj dojem. Jejich dojem byl: „nevíme“. 

Jedna z dochovaných psaných zmínek o hulvátech je totiž nešťastný povzdech farářův z roku 1611, kdy do kroniky zapsal: „Nechť takých hulvátů pozbudu!“ Poznámku tehdy mířil na adresu protestantských přistěhovalců. A protestantské vyznání, jak známe z přísloví, je jinými slovy helvétská víra. Helvét a hulvát už by mi znělo docela podobně, zejména s přihlédnutím k despektu, s nímž bylo na jinověrce pohlíženo z řad zdejšího kléru.

Dobrá, dejme tomu, ale kde se tedy vzali helvéti? Co to slovo značí? V latině Helvetia označuje území dnešního Švýcarska. Název je odvozen od keltského kmene, který zde žil. Pochází odtud později i Confessio Helvetica, jakožto vyznání víry reformovaných církví. V obou případech se však jedná o označení místa. 

Je zde ale ještě jedna nápadná podobnost mezi helvéty a švédským/dánským slovem „helvete“. Helvete znamená „peklo“, pochází ze starošvédského „helviti“, skládajícího se ze slov „Hel“ (bohyně podsvětí) a „viti“ (trest). Je otázkou, na kolik mohla stará švédština v tomto směru ovlivnit jazyky v Evropě, ale kupříkladu nájezdy vikingů měly zásadní vliv na vývoj moderní angličtiny (Thursday = Thor’s day etc.).

Není tedy nakonec helvét a v přeneseném významu i hulvát původně označení pro pekelníka/zatracence?