Nakladatelství Lelkárna®

Před pár dny mě napadlo si k malování stáhnout film Nezvratný osud. Klasika z roku 2000, kde skupina středoškolských studentů (hraná samozřejmě třicetiletými herci s poctivou vrstvu vlasového gelu) unikne smrti v explodujícím letadle díky předtuše jednoho z nich. Smrt je ale stejně pronásleduje a oni umírají jeden po druhém za bizarních okolností. Minutu po puštění tohoto kinematografického skvostu mi pípl mail, že si můžu udělat check in na let do Portugalska. Je to krásný!

Celý ten proces okolo létání mě vždycky bavil. Naleštěné haly letiště, lidi konzumující alkohol v pomyslném bezčasí (protože tady je možná sedm ráno, ale v místě doletu už bylo pět odpoledne, takže je vše košér), handrkování o centimetry a kila bagáže, 6544 tipů jak oblečení na půl roku schovat do cestovního pouzdra na zubní kartáček, nervózní cestující kontrolující hejna holubů v blízkosti runwaye, modlitební místnosti, znuděný personál, set kufrů Luis Vuitton na páse hned vedle batohu, který už je podle všeho za hranou rozkladu, klimatizace ohulená na tři stupně nad nulou, dvě deci vody za tři eura, rozhlas průběžně vyvolávající jména opožděných cestujících, zapomenutvších se u jediného otevřeného baru a první setkání s novou kulturou v podobě letištního hajzlíku po přistání . Můj dávný známý pracoval jako ten týpek, co háže vaše kufry plné broušeného skla do břicha letadla a mám díky němu i pár postřehů ze zákulisí. Za A. Nápisy „křehké“ nefungují. Visačky „ I LOVE MY BAGGAGE MAN“ fungují. Za B. 95% zpoždění letadel způsobí vibrující zavazadlo. Jakoby rozumějte, všem zůčastněným je vlastně jasné, co to tam vibruje. Ale co kdyby by to bylo něco živého nebo nebezpečného? Takže je nešťastný majitel zavazadla vyvolán z letadla, musí zavazadlo potupně otevřít a všem ukázat, co že to vibrovalo a „zneškodnit to“. No a zacálovat zpoždění. Takže, vyndávejte ty baterky!

Jedna věc, ale mi navždy zůstane záhadou jsou ůetištní obchody. Určitě okolo toho existuje nějaký logický koncept, ale já tak úplně nerozumím tomu, proč bych si měla při přestupu ve Varšavě pořizovat šest parfémů a nový kožich. Patřím k lidem, kteří řeší, kolik váží jejich zubní pasta. Tam sice letím se školním batůžkem obsahujícím jedny náhradní ponožky, patnáctero spoďárů (protože patřím k lidem, kteří jsou přesvědčení, že během dovolené budou trpět náhlou sebedefakcí aspoň 3x denně), plavky a možná zubní kartáček, ale nazpátek valím obří krosnu s patnácti litry olivového oleje, pytlem papriky, sbírkou divných šutrů a chcíplou medůzou, napasírovanou do kelímku od jogurtu. Je jedno, odkud letím, tyhle čtyři položky tam s největší pravděpodobností budou. Rozumím, že obchody v letištní zóně jsou oproštěné od daně, ale ruku na srdce, vážně lidi kupující rolexky a diamantové náušnice řeší daňovou přirážku? Ráno vyrazí ze své vily s mramorovými lvy u plotu, na pobřeží Capri ve svém custom made Lamborginy a řeknou si , „Hmm, když si koupím whiskey na letišti, bude o čtyři eura levnější a to se vyplatí!?“ Nebo je možná právě tohle ta jediná pravda a oni díky levnější whiskey tak strašně ušetřili, že mají tu vilu a luxusní auto. AHA!

Zároveň mi nabídka luxusního sortimentu nějak neštymuje do konceptu spontánních nákupu. OK, jednou jsem si na letišti spontánně koupila ponožky s hořícím králíkem (bez toho to nešlo), ale nikdy Gucci kabelku a kozačky z jehnečiny. To opravdu někdo dorazí na letiště a v tom divném, unifikovaném prostředí bez času, chutě a zápachu si omylem v deset dopoledne pořídí troje lodičky, mísu z broušeného skla, čtyři parfémy, hodinky, kožešinovou čepici a obří čokoládu? A co s těmi věcmi pak ten dobrý člověk bude dělat ty dva týdny na Maledivách? Moje kamarádka si teda takhle v návalu letištní euforie pořídila dvě lahve ginu a pak mi oznámila, že je musíme zprocesovat, než letadlo dosedne v silně věřící muslimské destinaci. To jsme ale hrdinně zvládly! Pokud víte, kdo a proč si kupuje diamantové náušnice a obřího plyšového medvěda při přestupu v Hondurasu, dejte mi vědět! Tento fenomén mi doposud nebyl uspokojivě vysvětlen.

A na závěr osobní cestovatelský tip. Pokud vás čeká dlouhý let s více přestupy a chcete si svá játra zničit alkoholem již během cesty, aby nikoho nenapadlo vás o ně později připravit, je tohle přesně pro vás. Kupte si chlastík dle svých osobních preferencí v duty free shopu a než vám láhev zalepí a okolkují, odlejte si z ní kolik potřebujete během letu do vlastní prázdné plastové lahvičky..petky, kanystru…to je na vás. S bezpečně zakolkovaným zbytkem pak můžete šťastně projet všech šest pekelných přestupů a pasových kontrol, v bříšku vás bude hřát oblíbený bourbon a vy můžete žoviálně laškovat s kníratým celníkem, jehož předešlé zaměstnání pravděpodobně bylo osobní mučitel Sadámových zajatců. Jo a pašovat alkohol v lahvičce od mýdla není dobrý nápad. Jednak se na vás spolucestující dívají trochu divně, když si v 10 000 začnete přihýbat z extra hydratačního sprcháče, a pak, žádné množství vody zřejmě to mýdlo nevypláchne tak dobře, aby váš rum následně nechutnal jako Sodium Laureth Sulfate.

Čau!