Nakladatelství Lelkárna®

Pod podzimními listy…
Či snad už opadaly?
A zšedly jako vlasy
těch žen, co vyčkávaly
u oken na své milé,
ach, milé, přerozmilé,
za zavřenými okny
se nikdy nedočkaly.

Pod lednovými sněhy,
co dávno ztály žárem,
tak jako loňské ledy
se rozpukalo žalem
na střepy srdce milé,
mé milé, přerozmilé,
když tam za svými okny
mne vyhlížela stále.

Pak přišlo jaro záhy
kdy slunce rány zhojí,
to ženich přijde s družbou
si pro nevěstu svoji,
tak neplač, moje milá,
má milá, přerozmilá,
já se stíny za okny
ti také svatbu strojím.

Když v půli června byla
noc temná jako v hrobě,
to čísi ruka bílá
na okna klepe tobě
Jen pusť mne moje milá,
má milá, přerozmilá,
jen na malinkou chvíli
pusť mne má milá k sobě.

Pod podzimními listy,
co popadaly z nebe,
tvé vlasy padlé sněhem,
tvé tělo trochu zebe
Přec dočkala ses milá,
ach, milá, přerozmilá,
to rozbitými okny
já přišel si pro tebe.

Když zima přijde náhle,
pak přikryjte nás chvojím,
mne a moji milou,
tam kde kříž v poli stojí
Jen přitul se má milá,
má milá, přerozmilá,
pod dubovými prkny
my navždy budem svoji.