Nakladatelství Lelkárna®

Mabon aneb Vítej, podzime!

Možná se to letos nezdá – je takové teplo, že se dle naší nátury buď sluníme, anebo schováváme ve stínu. Ani vlahé noci nenapovídají, že by mělo léto předat svou vládu. Přesto jasně vidíme, že se dny zkracují. A dnes, 23. září, jsou den i noc přesně v rovnováze. Dneškem se překlápíme do temnější poloviny roku.

Pojďme si něco povědět o čase okolo svátku Mabon, podzimní rovnodennosti.

Vnímaví pozorovatelé zachytí první náznaky. Kolem nás už se na zemi povaluje první barevné listí. Příroda bude pomalu uvadat, slunce slábnout. Ještě ale není čas myslet na pochmurné chladné večery a sychravá rána. Je stále čas slavit. Slunce ještě září, i když ne v plné síle. Tyto dny se nesou v hřejivých barvách teple zelené a zlatavé, až se postupně listí dubů, habrů, javorů a buků zbarví do roztodivných odstínů hnědé, červené, žluté a oranžové… aby pak pomalu spadalo a přivítalo další období v tomto roce, dušičkové.

Podzim je přelom, kdy z venku přecházíme dovnitř, ale ještě se rádi necháme pošimrat sluncem. Na zahradách kvetou barevné hvězdnice, zlatobýly, letničky se těší z podzimních paprsků a růže často do zámrazu ještě na chvíli vykvetou.
Sbíráme podzimní plody – jablka, ořechy, zeleninu – a sledujeme, jak příroda v posledním ohňostroji rozprskne své barvy, aby se pak poddala zaslouženému odpočinku. Těšíme se z burčáku, jablečných koláčů a toho, že si večer zapálíme svíčku.

Je to období hojnosti, čas, kdy se můžeme zaměřit na vděčnost, poděkování za to, čeho jsme dosáhli, na co jsme hrdí, rekapitulujeme, co pěkného jsme zažili. Naši předkové pořádali v tomto období hody, kdy oslavovali sklizeň pod střechou a konec náročného období zemědělských prací. Oslavme tedy i my plody naší práce.